Partnerské návraty? Existují šťastné, fungující?

Dva, co nevědí, co chtějí, ale nedají pokoj, dokud to nedostanou.
Přestaňte se navzájem trápit a i když je to pro tebe těžké, zavři ty dveře.

A kolik Vám je roků, že každý máte trochu jiné představy o vztahu? Já z mé zkušenosti mohu říct, že dvakrát se do stejné řeky nevrátíš..Zkrátka některé věci nejdou změnit, a potom nemá cenu babrat se v tom.
U Vás je ale předpoklad, že daný dotyčný časem dojde k tomu, že zábavy už bylo dost a začne dávat přednost klidu a bude se chtít usadit..Otázka je kdy..
A teď do toho ten jeho nový vztah a jeho zmatenost.. nevím, nevím..

Tak obecně partnerské návraty určitě existovat budou. Možná i šťastné a fungující.

U tebe bych se spíš do budoucna vykašlala na s úsměvem servírované rady. Obvzlášť, když k nim přibalená hrdost je jenom pouhá póza.
To se vždycky rozsype.

Díky holky. Já bych chtěla slyšet konkrétní zkušenosti, pokud něčím podobným někdo prošel, jak to dopadlo. Vím samozřejhmě, že nejrozumnější v současné chvíli by pro mě bylo, ty dveře zabouchnout a nečekat. Určitě se k tomu postupně dohrabu, ale to chce jen čas. Deníček jsem napsala právě proto, že jsem ve stavu, jakém jsem a není mi v tom samozřejmě dobře.

Tak bych to nenazvala - spíš oba ví, co chtějí, ale nevědí, jak to dohromady skloubit, jelikož se jejich potřeby zásadně liší. Já vím, že bych chtěla jeho, věřím, že on by chtěl mě........ale každý si to fungování představujeme jinak. Já sama za sebe, bych byla schopná nějakého kompromisu, slevit částečně ze svých nároků, ale msuela bych vidět stejnou snahu i u něj.

Návrat k partnerovi mám za sebou, vlastně ne jeden, takže návraty. A musím říct že už nikdy. Pokud dojde vztah do fáze rozchodu, je někde něco špatně, a to tam bude napořád. Proč se rozcházet? Určitě ne kvůli maličkosti, máte nějaký problém, který nejste schopni vyřešit a ten se dřív nebo později zase objeví. To je z mé zkušenosti, návraty jsou šťastné jen chvíli, než zajedete do starých kolejí.

Zažila jsem sice jenom jeden návrat, ale byla to katastrofa - takže já nedoporučuji, i když určitě existují výjimky.

Rozešli jsme se po čtyřech letech (bylo to z mojí strany), odstěhovala jsem se a za měsíc už jsem byla zpátky Už jsem to skoro rok a třičtvrtě a jsme pořád spolu....

Já jsem se s přítelem dala zpátky dohromady po 10ti letech. Ve dvaceti jsme byli mladí a nevěděli jsme pořádně co chceme, tak jsme se rozešli. Stále jsme byli v kontaktu jako přátelé a pak jsme zjistili, že bez sebe nemůžeme žít. Trvalo nám to deset let, než jsme na to přišli. Teď je to jiné, hezčí, lepší, oba víme, co chceme, jsme šťastný.

Jasně, takové návraty nemají smysl, jen protahují to vyrovnání se s rozchodem. Já měla na mysli spíš takové, kdy býv. partneři až díky odloučení třeba po nějakém čase pochopili svoji vzájemnou hodnotu natolik, že byli schopní oboustraně začít jinak, řešit ty problémy, které vedly rozchodu.

a změnili jste něco na tom dovůdu, který tě vedl k rozchodu? Když jsi se rozešla ty, předpokládám, že partner byl ten, kdo udělal první krok k návratu, změnil se?

Vedlo mě k tomu to, že na mě prakticky začal kašlat a začali jsme vedle sebe žít jako dva spolubydlící. Snažila jsem se to řešit, ale on nechtěl. Pak byl hodně překvapený, když jsem řekla, že odcházím a že jsem si našla podnájem. Snažil se hodně, samozřejmě takové to nadšení postupně odpadlo během 3 měsíců, ale myslím, že teď máme hezký vztah... Až na to, že máme v poslední době dost stresy a někdy se to promítá. Tak snad to vydrží

Pokud se někdo necítí ve vztahu šťastný před rozchodem nebude se v něm cítit šťastně ani po návratu s odstupem času. Sice pro tebe mohl být charakterem úžasný , ale pokud jste neměli stejný názor na vztahové soužití a nebyla ochota ke kompromisům těžko by to mohlo fungovat. Vztahy kdy se k sobě lidé vrací prostě fungují jen v minimálním %.a jen proto , že na tom vztahu oba chtějí pracovat a to není pro každého.
Takže i já jsem toho názoru, že slepovaný hrnek dlouho nevydrží a je lepší ty dveře zavřít a jít dál .

živit můžeš , ale ty nikdy nikoho nedonutíš , aby si uvědomil pokud on to tak necítí.

nejde mi o slepování hrnku, o to opravdu zájem nemám. Já si uvědomuju stálo, co mi chyběloˇ.

to nemám v úmyslu, nikoho do ničeho nutit. Je jasné, že by si k tomu uvědomění musel dojít sám. S tímhle jsem zakládala tohle téma, jestli se to stává, že si časem partneři díky odloučení uvědomí něco zásadního a díky tomu je to dovede k tomu, začít na sobě pracovat

Krissty, určitě existují a na internetu najdeš spousta diskuzí s příběhy. Co já se jich načetla a tvé založené téma naprosto chápu. I to, co chceš v odpovědích najít. My jsme spolu s přítelem nebyli 3/4 roku, i když v kontaktu jsme kromě pár týdnů byli stejně tak nějak pořád. Respektive on byl v kontaktu se mnou, já se mu nikdy neozvala a snažila se na něj zapomenout. Většina lidí návraty odsuzuje, myslím si, že to je hlavně i věkem. Nic není černobílé. Hodně lidí ti řekne "2x nevstoupíš do stejné řeky". Ano, nevstoupíš, protože žádná řeka není stejná, plyne. Většina lidí si tohle přísloví vykládá úplně opačně U nás to dopadlo dobře, přítel se vrátil (odešel on). Rozchod u nás byl z důvodu přechozeného vztahu (9 let). Teď jsme spolu zpátky, problém, který jsme měli se odstranil, přítel si vše urovnal a nejsou to jen plané řeči, znám ho a tohle poznám a cítím. Myslím, že tohle se stává, zvlášť, když jsi s někým od útlého věku. Jestli k sobě patříte, budete zase spolu. Nevěřím na návraty kdy se dva rozejdou z důvodu hádek, sporů apod. To asi vždy pak sklouzne zpátky. Ale to zřejmě není váš případ
Být tebou to nevzdávám a zkusím ještě nějaké setkání, ale netlač na něho. Nezapomeň, že jsi mu moc ublížila, nejdříve rozchodem, potom tím, že se snažil tě získat a ty jsi ho znova nechtěla. Držím palce, ať jsi šťastná.