Pochybnosti před zásadním rozhodnutím ve vztahu

Když jsem byla mladší, tak jsem si taky vždycky říkávala, že jestli se někdy vdám, tak si nejprve vyzkouším s partnerem bydlet, abych věděla do čeho jdu a nikdy nebudu bydlet ani s jednima rodičema.... Po 7 letech chození, strávených společných víkendů a volných pátků, pondělků, jsme se vzali a bydlíme u jeho mamky S manžou jsem nad míru spokojená-už jsem v některé diskuzi psala, že je ještě lepší manžel než byl přítel

Vždycky bude riziko s někým něco zařizovat nebo plánovat-nikdy nemůžeš vědět, jak to bude za 5-10 let ba ani třeba za rok... Nevím, jestli je to možné, ale v případě, že nejste svoji bych zkusila, jestli nejde hypotéka nějakým způsobem napsat na oba? Asi ne, co...

Každopádně jestli je to skvělá nabídka a jak už tu někdo psal-zvládnete to finančně, jste schopni si to nějak zařídit a hlavně máte v plánu spolu začít bydlet, tak bych do toho asi šla... Ono je to vždycky riziko, ale myslím, že v dnešní době je i možnost prodat dům s hypotékou (nebo to je jen u leasingu?)...

přesně tak! naprostý souhlas a proto říkám, že i kdyby to nevyšlo, tak je každá zkušenost dobrá. Jak už jsem říkala, psal tu někdo, že si myslel , že našel toho praváho a spletl se. Jenže to je život a i to se stává. Proto musíme riskovat a zkoušet to.

ascendent se učuje podle hodiny narození

Reaguji na EmaMaira:

já osobně bych pouze s" přítelem " takový závazek jako je koupě baráku s následnou hypotékou a závazkem na několik desítek let dopředu dobře zvážila , pokud bych do toho šla tak jedině za předpokladu jasně stanovených podmínek a ošetřenou smlouvou jak se bude dělit případný prodej a další společně nabytý majetek

Znám dost případů kdy si partneři po rozchodu navzájem ve společném bydlení vytrhávaly kachličky a jiné nerudnosti a vyvolávaly rozepře o tom, kdo vlastně více investoval. To jest co se majetkového vyrovnání týče a ohledně toho jestli do toho jít a váháš jestli je to ten pravý ,no to možná poznáš až časem a když to nezkusíš nikdy se to nedozvíš. Každý vztah je jeden velký risk s nejasným koncem.

Myslím, že to není dobrý nápad. Po dvou letech se znáte velice krátkou dobu a jste pravděpodobně ještě v oné zamilované fázi. Nevíš, co je zač, co od něj očekávat atd. Toto je velký závazek a myslím, že je na něj třeba být připravený, ne to takhle zbrkle podstoupit. Chce si to naopak dobře rozmyslet a mít stabilní vztah, což po 2 letech vážně není. Pokud máš nějaké pochyby, byť iracionální, něco tam špatně bude, třeba jen to, že ještě na tak velký krok nejsi zralá. Drž se toho pocitu a intuice, jinak budeš dle mého litovat. Rovněž zatím ještě asi nejsi naplno v pracovním procesu a jak se tvůj život povede, kde budeš pracovat atd. je ve hvězdách, tedy kupovat někde dům se současným přítelem logicky není moudré.

Znám plno lidí, kteří se vzali případně sestěhovali po 10 letech vztahu a do roka se rozvedli, případně rozešli...
2 roky podle mě nejsou 2 měsíce...

Moje známá se nastěhovala ke svému příteli ani ne po půl roce co se znali-ZNALI, asi po 2 měsících chození.. Mají skoro dvouroční holčičku a jsou svoji 2,5 roku...

Ono partnera můžeš poznat důkladně, ale to, že se časem rozejdete nebo rozvede na tomto nemá v dnešní době až takový podíl...
Něco jiného je, kdyby se třeba partneři vídali spolu 1den v týdnu.. To by asi bylo na pováženou...

Kdysi jsem nad tím přemýšlela a říkala jsem si, že sestěhovat se právě v této fázi může být celkem fajn, protože se naučíš vedle toho člověka žít a jeho zvyky atd vidíš růžovými brýlemi a zvykneš si na ně.. Kdežto po x letech by tě hnedka začli třeba štvát..

V tomto s tebou ale souhlasím... Je třeba si to spočítat a vědět, jestli má zakladatelka někde už místečko.. Ale myslím, že toto asi mají pořešené spolu, jestli to utáhnou...

Tak jde také o to, jak často se vídali. Lidé, co se vídají téměř denně se znají mnohem líp než tzv."víkenďáci".

Zamilovanost vyprchává převážně už po roce a půl, ale jak u koho. Po 3 letech je zase většinou první velká krize pokud se vztah nikam neposouvá. Ale podle mě jsou 2 roky akorát na společné bydlení. Jen teda bych si asi takový závazek na krk nevzala pokud bych si tím vztahem nebyla opravdu jistá.

To nevím, myslím si, že dva roky jsou nějaká doba a ve svém okolí mám spoustu párů, které se sestěhovali i dřív.

Vzhledem k tomu, že bysme bydleli poblíž Prahy, tak budu práci zřejmě hledat tam a máme tady i oba rodinu, kamarády a nikam daleko bych stejně nechtěla. Finančně to pořešené máme, zvaládnout bysme to měli přijatelně a samozřejně bysme měli i smlouvu, ve které by se přesně stanovilo, co by dělo po případným rozchodu. Možná někdo namítne, že z toho děláme spíš obchod, ale v dnešní době mi to přijde jako norma.

Úplně chápu jak to myslíš, zažívám teď něco podobného, v září se chceme s přítelem po sedmi letech vzít a já začínám přemýšlet jestli dělám správně, ikdyž ho moc miluji a vím, že se za mě v životě dokáže postavit... Podle mě jsou to úplně normální myšlenky, které přepadnou každého před větším životním rozhodnutím, je pravda, že dva roky je krátká doba a hypotéka tě uváže na celý život, co takhle počkat ještě dva, tři roky, baráček najdete vždy...

Nesouhlasím, podle mě je naprosto přirozené, že tě po čase napadne myšlenka, nebylo by to jinde lepší, jiný život, jiný přítel... důležité je, že tyto myšlenky rychle zaženu a vím, že on je ten pravý ale podle mě to napadne jednou, dvakrát každého