Asi nemá cenu to nějak zeširoka uvádět, co předcházelo rozchodu si můžete vlastně taky přečíst v mých dřívějších deníčcích... Po rozchodu se snažím se v tom neutápět, něco dělat...začala jsem hodně cvičit, přes prázdniny jsem byla skoro pořád na brigádě a povedlo se mi úspěšně udělat státnice, taky vyjíždím na výlety s kamarádkama...jenže - pořád se mi stýská po příteli, moc mi chybí, nějak se v tom plácám, kamarádky už mě asi taky pomalu mají dost...
Jinak od rozchodu jsme se sobě vůbec neozývali, jen v den státnic mi psal, jak jsem dopadla no a já jemu psala pak k narozeninám....
Jinak jde o to, že si i tady po přečtení jiných deníčků říkám, že jsem asi přítele nějak dusila, i když on říkal, že ne... On toho měl hodně (práci plus dálkově školu a pořád toho ještě má nad hlavu, to mi teď psal, když jsem se ptala jak se mu daří). Do toho se má pravděpodobně stěhovat za prací jinam a pokud to vyjde, tak tam začít "nový život". To jsme měli původně spolu.
Divný to bylo od doby, kdy začal plánovat to odstěhování jinam a já odmítla Erasmus (kvůli sobě, ne kvůli tomu, že bysme spolu nebyli v Čechách)...pak toho bylo moc se zkouškama u nás obou a on začal být jinej...třeba se dva dny vůbec neozval, když jsme byli spolu tak jen spal, ani neřekl, že se těší až budem spolu...prostě divný. Když jsem se pak v červnu ptala, co se děje, tak nevěděl...jen že je něco jinak. Pauza mu pak pomohla v tom, že mi řekl, že jsem mu vůbec nechyběla a proto jsme se rozešli... neřekl mi důvod, jen, že mu nechybím a nějak z toho asi vyplynulo, že mě už nemiluje...
Předcházelo tomu to, že on měl vždy hodně práce, tak jsem se mu chtěla přizpůsobit, abysme aspoň trochu toho času co měl mohli být spolu...s kamarádkama jsem ven chodila, koníčky měla - jediný co, tak jsem měla vždy zájem se dohodnout, kdy se uvidíme...no a pak to, že třeba říkal, že mu ani moc nechybím, že mu stačí pocit, že se máme a že ten týden, co se třeba nevidíme mu rychle uteče (vídali jsme se tak 1x max 2x týdně)...jednou za čas jsem mu říkala, že mi chybí a jestli bysme se nemohli vídat třeba 2x týdně...to vždycky říkal, že toho má prostě moc - jenže to se ještě ozýval, když jsme spolu nebyli, tak jsme si aspoň napsali nebo chvíli na Skypu a tak...takže to bylo ok a já jsem neprudila, protože jsem viděla, že i když spolu nejsme, tak o mě má zájem...sice byl pořád unavenej, když jsme byli spolu, tak usínal, ale taky jsem moc neotravovala, protože jsem jinak viděla, že o ten vztah stojí...jenže pak se to změnilo
Volno měl, když toho byo se zkouškama moc, tak jsem vůbec neotravovala tím, že mi chybí nebo že se máme vidět a tak...spíš naopak...taky jsem se neozývala, nechávala mu čas a prostor...a stejně to skončilo. Vyčítám si, že to bylo kvůli mě...že jsem to prostě měla překonat a nic neřešit, neptat se proč je jinej...nesnažit se plánovat si volnej čas tak, abysme se mohli vidět...a tak. Prostě mám pocit, že jsem to celý zpackala... a nevím, jak se s tím vyrovnat 
Vzít si ponaučení do dalšího vztahu, vím, ale jak se teď od toho odpoutat?
Taky to bylo blbý období, kdy jsme oba měli moc, ale myslela jsem, že to zvládnem i to odloučení až se třeba odstěhuje....i to jak se změnil jsem přičítala tomu stresu a hodně práce, ale on říkal, že to tak není, že kdyby mě miloval, tak by se nic i přes to všechno nedělo...
Děkuju.
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Pocit viny z rozchodu
Poslat SZ
Veverko, toho rozchodu je mi mic líto. Ale. Přišla jsi o někoho, s kým jsi se vídala 1x týdně, max dvakrát. Co je to za vztah?
Není to Tvá vina. Prostě vám to neklapalo a Tys rozchodem o nic nepřišla. Uvidíš, až si najdeš někoho nového, že vztahy mohou být i hezké.. Těš se na to a ex už neřeš!
Určitě si nic nevyčítej, ty za nic nemůžeš, vždyť si se snažila a dávala mu prostor co on chtěl. Přijde mi, že ale on se nesnažil vůbec přizpůsobit se nějak tobě. Možná u něho vyprchala zamilovanost a neuvědomuje si, co s tebou ztratil. Ty můžeš jít ale sama dál, máš po státnicích, gratuluji 
jdeš teď na magisterský? Tak můžeš realizovat všechny své plány, bez ohledu na něho.
Holky, děkuju.
Přijde mi, že on ani nemá teď čas na vztah a jde jen za kariérou...nebo, že mu přišlo, že ho nějak omezuju, když jsem si chtěla udělat volno, abysme mohli být spolu a měl asi dojem, že nemám co na práci, když jsem se mu přizpůsobila, protože jsem měla míň práce než on a víc volna. Nebo že chci prostě od něj moc. Pak čekal, že když odjedu na Erasmus, že to bude ideální, když budeme mít oba málo času a to jsem mu zkazila tím, že jsem to zrušila...
Moc mě mrzí, že nám to nevydrželo, protože jsme si jinak moc rozuměli a bylo nám spolu dobře...Je možný, že ta zamilovanost z něj opadla pod tíhou všech těch starostí a nejasných plánů a nejistoty do budoucna a toho, že se mu momentálně nedařilo a měl z toho depky? Mně to taky někdy přijde, ale on tvrdil, že to tak není...
Měla jsem dvě školy souběžně, jednu jsem teď v září ukončila (mgr.) a za rok bych chtěla ukončit drouhou (taky mgr.) 
Galerie obrázkůCituji veverka06: .Je možný, že ta zamilovanost z něj opadla pod tíhou všech těch starostí a nejasných plánů a nejistoty do budoucna a toho, že se mu momentálně nedařilo a měl z toho depky?
Možný to je, ale raději se k tomu neupínej. Netrap se, udělala jsi co se dalo.
Veverko, nevyčítej si nic, neudělala jsi žádnou chybu. A věř mi, že kdybys odjela na Erasmus, dopadne to stejně. Tak to bylo se mnou.. já jsem si zase vyčítala, že jsem odjela do Skotska a nezůstala radši s ním doma. Místo toho, abych mu chyběla, tak zjistil, že je mu beze mě líp a z týdne na týden mě přestal milovat. Kdybych nejela, bylo by to stejně tak a zůstala bych bez peněz, bez zážitků, bez zkušeností. Mimochodem jsem měla taky státnice a ho to nezajímalo ani trochu, ani to, jestli jsem v pořádku přiletěla domů. Vůbec nic.
Na druhou stranu z toho, co píšeš, chápu, že jste ještě v kontaktu. To bych ti doporučila prostě úplně přerušit, aspoň na nějakou dobu. Je to těžké, ale já to taky udělala a je mi mnohem líp.
To máš pravdu Emily. Taky si to teď s tím Erasmem říkám, že by to bylo asi ještě horší, rozejít se nějak po Skypu a zůstat v podstatě sama v zahraničí...on se přes to podle mě nějak nemohl přenést, do toho se zamíchaly další okolnosti...vadilo mu, že když neodjedu, tak budu mít spoustu volnýho času (což tak není) a budu ho nějak omezovat v rozletu v začátcích v té nové práci...a zadruhý jsem u něj asi klesla tím, že jsem prostě neměla odvahu jet na půl roku pryč, když jsem nevěděla jak to tu zvládnu se dvěma školama a tak...možná přijdu o životní zkušenost, ale jsem tak jak jsem teď klidnější. Takže to nikdy nevíš, jak to se vztahem zamíchá...mě hodně mrzelo a mrzí, že už mu prostě nechybím, nemá zájem po tom, jak nám spolu bylo hezky, ale tak nezbývá (nám oběma) než se s tím srovnat... A tak aspoň máš nový poznatky, zkušenosti...i když to je teď, když ti on chybí asi slabá útěcha...
A to, že se ozval na státnice, já si myslím, že to bylo jen aby asi ulevil svýmu svědomí, že se se mnou rozešel měsíc před zkouškama a třeba myslel, že to nedám...jenže jsem to dala. A doufám, že ty taky!
My nebyli v kontaktu něco přes měsíc, pak jen chvilku na pár sms teď v září a teď už se to asi zase na delší dobu přeruší...
Tenhle kluk viditelně opravdu neměl zájem o nějaký pevný vztah. To je z toho velice dobře vidět a tobě to nemusí být líto. Nic by se nezlepšilo. Takhle se od toho můžeš odpoutat a najít si někoho, s kým to budete mít stejně
Reaguji na veverka06:
Jo, to by mohlo, ale na druhou stranu, mně ten rozchod v zahraničí vlastně celkem pomohl, protože jsem kolem sebe měla pořád lidi a musela pracovat a líp jsem se z toho vyhrabala.
No, já si myslím, že tvoje obavy z toho, jak to všechno zvádnout byly na místě a pokud jsi u něho tím klesla, tak je to s prominutím blbec. Jako tvůj přítel by ti měl být oporou a ne takto..
Mě to taky mrzí.. ale říkám si, že jim to třeba dojde časem, že ztratili tak skvělý holky. No ale to už bude pozdě, protože my budeme dávno s někým, kdo si nás bude vážit a budeme šťastné
Ano, státnice i obhajobu mám úspěšně za sebou, tobě gratuluju, že se ti to tak pěkně povedlo
Já vím, že je to těžké, někdy mám taky hodně zlé nálady - viz můj nedávný deníček - ale je to lepší a lepší a neboj, nějak se z toho vyhrabeme
Reaguji na Sephantes:
To máš asi pravdu...ze začátku myslím zájem měl, ale když do toho přišly problémy a nejistota a hlavně to, že byl teď dost nespokojený sám se sebou a nezvládal, tak ho zájem opustil...bohužel a to jsem se ho snažila fakt podporovat...ale už neměl zájem...
Reaguji na emily13:
Jo, to máš pravdu...já to měla teď o prázdninách tady v Čechách, skoro po celou dobu brigádu - kam jsem musela prostě každý den jít a nemohla jsem tam brečet a pak taky kamarádi, cvičení a hlavně učení...teď už mám zatím volnějc, tak mě to zas víc přepadá...asi jako tebe.
On měl teď dost problémů se sebou a tohle moje rozhodnutí mu nepřidalo - viděl to jako problém, že zůstanu doma... Dokud nešlo o něj, tak mi byl oporou, to zas jo a vážila jsem si ho za to. Moc.
Taky ti gratuluju ke státnicím a obhajobě a držím palce, aby těch zlých dní bylo skutečně míň a míň a aby jsme to byly zase my.
A to by mě zajímalo, jestli jim skutečně časem něco dojde... 
Ahoj, je mi to moc líto, ale můžu tě uklidnit, nejsi v tom sama Se mnou se ted taky rozesel pritel. A da se rict, ze i z podobného duvodu jako ten tvuj. Porad jsem se snazila, aby nam to klapalo, dost veci mu tolerovala a on si toho ani nevazil. Videli jsme se min a min. Jemu to stacilo, ja byla nespokojena. Hlavne si nic nevycitej, ty za to nemuzes. Obcas je tezky chlapum porozumet. Kdybys chtela, klidne napis. Muzeme o tom pokecat
