Začnu úplně od začátku. Pocházím z města (necelých 40.000 obyvatel), kde mám trvalé bydliště. S rodiči bydlím v bytovce v bytě 3+1. Nyní ještě studuji vysokou školu v jiném městě a na víkendy jezdím částečně domů a částečně ke svému příteli. S přítelem spolu budeme 5 let a už od začátku našeho vztahu přítel pracuje a taky ještě bydlí u svých rodičů. Přítel ale bydlí s rodiči ve dvougeneračním domě v malinkaté vesničce (stojí tam 15 domů a žije tam asi 50 obyvatel). Asi před rokem ve spodní části byli ještě prarodiče, ale nyní je spodní patro prázdné. S přítelem se moc milujeme a plánujeme společnou budoucnost, proto už delší dobu řešíme, kde budeme jednou bydlet. Přítelovi bude brzy 27, tak už cítí, že by měl začít něco budovat. Jeho rodiče mu oznámili, že vše, co tam u nich ve vesnici mají, bude jeho (dům, 2 stodoly, garáž, sklep, velká zahrada) a že by bylo nejlepší, kdyby tam se mnou zůstal.
Na jednu stranu je to hrozně lákavé, když je člověk takhle mladý a měl by kde bydlet, v podstatě by nám všechno padlo do klína. Ale mně osobně se tam téměř vůbec nechce. Vždycky jsem chtěla bydlet sama se svou rodinou, nemusela bych bydlet ani v domečku, ale aby mi tam bylo příjemně a jak jsem si to vysnila. V domě bychom sice měli pro sebe celé patro, vlastní vchod, ale muselo by se vše uvnitř upravit.
1. Odstranit schody, které nyní propojují horní a spodní patro.
2. Záchod se splachuje do "hnoje, kompostu", který je přímo pod okny domu.
3. Půlka domu je z jedné strany v zemi, tudíž tam vůbec nebudou okna.
4. chodba v domě vede do chlívků, které se využívali nejméně po 5 generací. A mohla bych pokračovat...
Jde mi o to, že v tom domě je plno věcí, se kterými se už nic moc dělat nedá, hlavně nosné zdi, protože by nad námi bydleli přítelovi rodiče, tak aby nám zbytek baráku nespadl na hlavu. Nemám ráda průchozí pokoje a i tady dva pokoje průchozí jsou... V hlavě se mi převažují myšlenky na dvě strany. Na jednu stranu, že si nemám moc vymýšlet a mám být ráda za takovou možnost, ale na druhou stranu je tam i ta varianta, že můžeme bydlet úplně někde jinde a podle našich představ. Asi se mi už budete smát, ale i to je další problém, že máme možnost koupit domeček 4+1 v nedaleké vesničce. Jenže se člověk musí víc dívat na peníze, které bychom si museli půjčit. A hlavně přítel tápe nad tím, jak se zachovat k situaci, kdy by nechal rodiče ve velkém baráku se zahradou a co s tím domem jednou bude, až rodiče nebudou...
Kdybychom zůstali u rodičů, tak se hrozně bojím soužití dvou generací - přítelových rodičů a nás. Nyní vycházíme bez problému, ale už teď vím, jak jsou hrozně starostliví. Už teď si představuji scény, kdy budeme mít třeba děti, že budu jak pod drobnohledem a že by nás mohli přítelovi rodiče poučovat o spoustě věcí, že se to nedělá tak a tak, ale takhle. A přitom já bych to chtěla dělat úplně jinak. Vím, že by to zase bylo zlaté na hlídání... No vůbec nevím, jak se rozhodnout a postavit k takové situaci. Třeba by ty problémy nebyly, ale to nikdo nikdy nemůže jistě tvrdit.
Motáme se v tom jak motovidla stále dokola. Nemůžeme se s přítelem přiklonit ani k jedné variantě. Pokud bychom zůstali v domě s rodiči, tak se bojím úpravy domu - sice by byla střecha nad hlavou, ale neprakticky postavené místnosti, neinvestovalo by se do úprav tolik peněz, jak za koupi jiného domu a dále obavy se soužití s rodiči.
Kdybychom zvolili druhou možnost a koupili barák v nedaleké vesničce, tak se zadlužíme a za několik let bychom stejně museli řešit barák po rodičích. Dříve bychom určitě museli řešit i pomoc okolo domu a zahrady u přítelových rodičů...
Ano, není to vůbec jednoduché... Kdyby třeba byly špatné vztahy, tak by člověk taky přemýšlel jinak. Ale přítelovi rodiče jsou někdy až moc hodní (v dobrém slova smyslu Úsměv ). Taky uznali, že by to nějak zvládli, kdybychom tam s nimi nezůstali, ale je to těžká situace a hlavně teda pro přítele. Nemůže se odtamtud odpoutat. Nejen kvůli rodičům, spoustě věcem, které by tam měl po ruce, kamarádům, ... Ale je zase hodný, že se dívá i na mě, jak to cítím. Nejraději bych šla taky do svého, do nového. Už si to maluji, domek je přesně podle mých představ. Nic by tam nechybělo ani nepřebývalo. Přítelovi se také moc líbí, ale pořád je tu i to bydlení u rodičů...
A hlavně ještě pořád studuju a nejspíš ještě asi 2 roky budu, tak si nemůžu moc vykřikovat, když nemám peníze a ani si jich moc nevydělávám...
A teď, jak z toho ven.... ? Nemáte někdo podobnou zkušenost?
Poslat SZ