Ahoj, jako fňukáním nic nenaděláš. Kdyby jsi jen trochu chtěla, tak se můžeš mnoho věcí naučit, například vaření rozhodně, Ty jsi si to ale možná vsugerovala, že to neumíš a nehodláš se to učit. Nebo máš málo motivace pro to to dělat. Já nevím, kolik je ti let, ale mě je 22, pomalu už začínám myslet na to, že jednou založím rodinu. Takže pro mě největší motor, pro to, se něco učit, nebo něco umět to, že pak to budu moct učit i své děti a že budu mít kvalitní práci, a budu schopná je dobře i peněžitě zajistit. Aby byli tvoje děti dobře živené, musíš jim dobře a pořádně a pravidelně vařit,... Jídlo je také potěšení, tak zajdi na stránky vareni.cz a dej se do toho. Pokud si myslíš, že neumíš absolutně zpívat, nezoufej a na stránkách hudebka.cz si najdi kantora pro výuku zpěvu, nebo jiných nástrojů, na které by jsi chtěla umět. Mimochodem zpěv, je jen p vyzpívání, takže kdyby jsi pravidelně zpívala klidně jen sama doma, určitě by jsi se čase vyzpívala. Já jsem chodila do zpěvu alespoň 6 let, když jsem pak ale v pubertě asi v 16 přestala, tak se mi muj zpěv zhoršil, už nevyzpívám to co dřív, ale kdyby zase pravidelně začala zpívat šlo by to zas nahoru. Malování se dá také naučit, jen to chce chtít, v podstatě vypilováním člověk namaluje vše co vidí před sebou, vždyť má tu nejvěrnější předlohu. Ani nepotřebuješ knížky, prostě vezmi tužku a maluj, pak to vybarvi podle chuti, akvarelem, pastelem, nebo pastelkama, to je jedno. Já jsem k malování, vedená už od malička, jsem z výtvarně založené rodiny, ale vše je to jen o tom nácviku, moje sestřenice si taky vždy myslela, jak malovat neumí a nikdy umět nebude, že snad um malovat je genetický, ale pak se jedny prázdniny, kdy jsme u dědy malovali krásně vymalovala. Sport je jenom o tom se přinutit. Jistě, že někdo má slabí metabolismus, nebo při poruše štítné žlázy jako mám já, nemá takovou výdrž, a je rychleji unavený, ale ani tak to člověka neomezuje k životu beze sportu. Kondička se musí jen nasportovat, ta se v tobě nezrodí jen tak. A i pro ty co mají slabší metabolismus a výdrž jako já tu jsou sporty méně náročné, jako lyžování, jízda na kole, na bruslích,... Také se najdou například lidi, kteří se mají třeba špatné reflexy, takže, než zareagují, na míč, který na ně při volejbale letí, tak, je míč na zemi a oni pak mají pocit, že jsou neschopní, ale právě pro ty jsou tu jiné sporty. A třeba chození na výlety je dobrý začátek. Jistě do tebe nevidím, ale myslím si, že pramen toho, že lidi tvrdí, že neumějí psát (třeba jak ty říkáš články), je to, že mají načteno málo knih. Když jsem nastoupila na vysokou školu a četla svá první skripta říkala jsem "sakra, takhle odborně se já vůbec neumím vyjadřovat", ale stačilo přečíst pár dalších skript, pár publikací a hned to šlo lépe. Psaní jsem si také vypilovala, už od útlého dětství jsem psala pohádky, vyprávěla je mladšímu bráchovi, pak jsem začala psát divadelní hry pro dědu, které jsme mu pak s jeho divadlem po tatínkovi hráli, pár povídek,... Také mi hodně pomohlo psaní slohových a seminárních prací ve škole. Pokud máš ráda třeba romantické příběhy v časopisech, nebo romantické filmy od Rosamundy Pilcher a myslíš, že tyhle romantické příběhy by jsi měla fantazii, nebo jsi i někdy nějaké vysníváš ve své mysli, mysli, myslím, že by byl dobrý začátek právě, psaním těchto příběhů. Navíc, uvidíš, že po několika letech, či desítkách letech, budeš, strašně ráda, že si to budeš moci přečíst a to by pro tebe mohl být alespoň trošku motor. Co se týče tance, myslím, že snahou se dá vypilovat. Když jsem mého bráchu obdivovala na profesionální soutěži v Salse, řekl mi, že je nejkrásnější, že tohle je ve všech, jen mnoho lidí, to nepustí ven, že kdybych Salsu začala také tancovat a trénovala bych, uměla bych to stejně krásně jako on. Stačí aby člověk okoukal pár triků, jak kroutit prdelkou a je to doma. S o paměti jsem slyšela, že se musí trénovat. Můj děda, který se již od nástupu na Karlovu universitu, jako vysokoškolský profesor a vědec zabývá procesy buněk, mi vždy říká, že člověk se musí neustále něčemu učit, logicky myslet, cvičit svůj mozek, aby mu nezakrněl. Je pravda, že můj děda, to někdy až přeháněl a místo natírání plotu, nás raději hnal do počítání matematiky, ale něco na tom určitě bude. Nevím, přesně jakou paměť myslíš, jestli krátkodobou, nebo dlouhodobou, ale je taková jedna snad pravda (tedy já tomu věřím), že v mozku se ti uchová, jen to co opravdu chceš, co je pro tebe důležité a použitelné. Z vysokoškolské Chemie si toho příliš nepamatuji, tak akorát, jaký je rozdíl mezi nasycenými a nenasycenými mastnými kyselinami- chemie mě nebavila, byla to pro mě blbost a tak mě toho moc v v paměti nezůstalo. Za to jiné předměty, které mě alespoň trochu bavili a věděla jsem že mi k něčemu budou (například zákony o životním prostředí), tak ty jsi pamatuji. Takže nezoufej. A To že zapomeneš přítelovi vyprat ponožky není žádná tragedie, protože jsou to jeho ponožky a tobě to každá ráno napřipomene prázdný šuplík na ponožky, protože do jeho se nedíváš. To je úplně normální. Pokud tě tvá špatná paměť omezuje, tak si zařiď dijářek a vše si tam piš. Pokládej si ho na noční stoleček vedle postele a vždy když ti ráno zazvoní budík, uvidíš a ho a koukneš se do něj.
A na konec jedna věta, kterou dosti používám "za co se nepochválíš sám, za to pochvau nemáš"