Přítel na mě visí .

Já mám kamaráda, který je do mě zamilovaný a je to přesně to samí! Nedokáže se moc rozhodnout, třeba mi NIKDY nenapíše první a když já mu napíšu, tak mi nadává proč jsem se mu neozvala, pořád něco řeší apod. Pokud jsi mu to řekla a on to stejně nedokáže pochopit, asi se nejde rozchodu vyhnout

hele a nemá třeba nějaký psychický problém?

A to je takový od začátku? Nebo je to až poslední dobou?? Kdyby to bylo od začátku,tak je to asi povahou,ale jestli je to jen poslední dobou,tak to třeba může být něco psychického......

Reaguji na curly:
Možná se cítí nejistý právě tím, že nemá pořádnou práci, potažmo peníze, a tím se zavřel do své ulity. Asi vnímá, že jsi silná a soběstačná...myslím si, že podvědomě očekává, že to ukončíš.

To mě taky napadlo.

no je mu 28 a bydlí v baráku s mámou se sestrou a babičkou , a ony ho neberou vážně ....
já vím že to je psychycký problém ae nevim právě co tím.....
ze začátku to tak nebylo m, protože i hrál na suveréna , a le ted když už ho znám a všechno tak prostě už nemá co předemnou skrývat nebo si na něco hrát

Tak to vypadá, že je zvyklý, že ho vedou ženský.....Možná by to chtělo si s ním promluvit, a nějak to společně odbourávat a nacvičovat, aby byl průbojnější a rozhodnější....

jj, asi tak...asi sám moc není zvyklý něco zařizovat, nebo být nějak moc samostatný

Ale je to spíš o tom, co každému vyhovuje, někdo to tak má - tj. že muž je ten, co se nechá vést a žena je ta dominantnější. Zase ti asi bude plnit tvoje přání a tak. Myslím, že se to dá změnit - kdyby byl nucený nějakým způsobem se starat sám o sebe bez toho, aby mu v tom radila tlupa žen - ale k tomu asi nedojde, když s nimi bydlí, práci nemá a ve všem se nechá vést jinýma.

no, takže zase nic sám nedělá....no, on ani možná nechce, je už zvyklý, že to někdo zařídí

Reaguji na curly:
Tak si s ním o tom promluv, tohle se nedá asi nějak dlouhodobě vydržet...

Podle mne je to taky otázka temperamentu... Čímž chci říct, že takové změny jdou pomalu, pokud vůbec. Nejdřív jsem Ti napsala, že se to časem spraví, ale myslím, že ve 28 už moc ne, to už není věk, kdy by se člověk nějak extrémně vyvíjel. Spíš bych počítala s tím, že nikdy moc dominantní nebude - už jen kvůli tomu ženskému společenství, ve kterém byl vychováván, a jestli ti to na mužích imponuje, tak ten vztah nemá cenu, nemohla by sis ho vážit... Pokud píšeš, že ti to šíleně vadí, asi to není věc, kterou bys dokázala tolerovat, tak bych ti spíš radila rozchod. Ale zas jsou takoví muži moc hodní a je tam ta výhoda, že se nejspíš nebudete moc hádat a budete mít klidný vztah. On zas vztah s dominantním cholerikem je někdy fakt boj
Momentálně být Tebou bych to udělala takhle: Promluvila si s ním o tom, jestli by se nechtěl změnit - pokud jo, dala bych mu šanci a podporovala ho a nechala na něm věci, aby zařizoval-nic nedělala za něj. Pokud bych viděla, že se snaží, tak bych s ním zůstala a nejvíc si ho vážila, jinak rozchod. Ale rozmysli se, jestli se ti chce čekat na změnu, která se možná nepodaří...
Přeji pevné nervy a spoustu trpělivosti, ať už se rozhodneš jakkoli!

P.S.: Myslím, že něco je na tom, že partnera bys měla milovat takového, jaký je... Pokud jsou tam problémy, co v žádném případě nechceš tolerovat, tak by to byl chudák partner...

No, umělci jsou trochu jiný druh a podle mě nejsou moc schopní chodit od 9ti do 5ti do práce.. Buď pracují s vášní ve dne v noci, nejí, nespí, nebo proleží několik dní a nedělají nic... Mají sklon být bohémové a trochu podivíni a taky k psychickým problémům...
Přítele neznám, píšu vlastní zkušenost a mám pocit, že nějaká ta podivnost k nim trochu patří... Ale s tou se taky dá pracovat pokud on bude chtít...

to mě taky napadlo hned jak jsem přečetla že je umělec když mi někdo řekne umělec tak si představím nějakého trochu poblouzněného chlapa

Myslím, že u tvého přítele ta nejistota je kvůli penězům (přece jen chlap se stálým příjmem je jistější i sebevědomější, aspoň z mých zkušeností) a pak mu taky ta rodina nepřidává (taky fakt, že vyrostl se samýma ženskýma - trochu jak kdyby chytnul ženské návyky..) .. Asi bych počkala jak se to vyvine s prací - pokud si najde stálý příjem a uklidní se, asi bych neřešila (byť by ve mě zůstala nejistotu, jak by se zachoval kdyby se nedejbože ,,něco" závažného stalo), jinak si promluvit a když se nebude snažit, tak by to byla konečná - byť někdo se snaží a tobě to stejně nemusí vyhovovat.. Hodně štěstí.

no to safra - potvrzuju všema deseti - někdy lev salonu, někdy depkař na entou, někdy velitel, někdy submisiv.. klid a vyrovnanost nejde ruku v ruce s můzou..
Btw napadlo mě - pokud je umělec na volné noze a ty ho zavřeš v ,,kanclu", tak bude nešťastnej - takže babo raď - milovat se vším všudy a śmířit se s převzetím velitelské role, nebo si najít dominantnějšího chlapa.