Proč jsou tabu narážky na postavu "nehubených", ale u hubených je to povoleno?

a já hlavně pochybuju, že existuje člověk, kt by neřešil nějakou narážku... vždycky to od někoho zabolí... od cizích, známých, kolegů, spolužáků, rodiny, přátel, partnerů... nikdo neni tak silnej! Když si daný člověk najde zrovna vhodnou příležitost, může to ublížit... i když třeba jenom na chvilku...

Asi proto, že jsi hubená a přijde ti to tak. Kdybys byla tlustá, řešila bys opačnou otázku.
Já jsem snad v životě neslyšela dospělého člověka, co by někomu přímo řekl jsi hubená, přiber, nebo jsi tlustá, zhubni - a jestli s tím máš osobní zkušenost, tak stejně tak mohou mít tlustí.
A myslim, že to hodně záleží na tom, jak je se sebou člověk spokojený - já jsem malá a občas si z toho lidi dělaj srandu, ale v životě by mě nenapadlo to brát jako urážku. Ale kdyby mě samotnou moje výška trápila, tak by mě to urazilo.

Zrovna tohle mi přijde jako narážka na sukni, ne na tebe. V tomhle případě si myslím, že je upřímnost na místě.

Reaguji na Zuziik:
já ale neřekla, že jsem měla sukni, ne?
a určitě jsem to nebrala jako urážku i když by ty nohy mohly být lepší, jsem spokojená, protože by mohly být mnohem mnohem horší

No to je přesně o tom, o čem tu uživatelky píší v souvislosti se sebevědomím.

Jenže další věc je ta, že jak je člověk vysoký prostě nijak neovlivní, takže se s tím možná i smíří snáz, zatímco tu šířku ovlivnit jde a okolí to jakoby předpokládá a snaží se "dát do normy", přičemž ale vůbec třeba nerespektují nebo netolerují, že ne každý třeba i v té "normě" chce být a nebo může.

Třeba když někdo z ničeho nic začne hodně tloustnout/hubnout, může to být mít i nějakou skrytou zdravotní příčinu, a pak mi to (ať už drby nebo hůř ty přímé výtky) přijde už na té úrovni, jak kdyby někdo dělal posměšky na vozíčkáře nebo slepce.

Reaguji na Minette:
Myslím,že z poznámek okolí některé dělají zbytečné drama.To je nějaký znak generace dnešních dvacetiletých,že očekávají pouze pochvaly a případná kritika či poznámka je dostává na kolena.Jsou nejisté a hází to na okolí,ale okolí za to nemůže ony se musí dát dohromady a nečekat,že jim s tím někdo soucitně pomůže.

Reaguji na Tiakia:
Mě to nepřijde jako až tak zas velké drama. Ale upřímně, pokud je na Tebe někdo třeba i v nějaké konfrontaci zlý, útočí, nebo Ti řekne něco, co je prostě za hranicí chování, že ty cítíš, že tohle by si neměl dovolit, tak ty sis nikdy nekladla tu otázku proč?

Podle psaní mi připadá, jako by ses nikdy s ničím podobným nesetkala, ale ono se to nemusí týkat jen postavy.

Mě to prostě připadá přirozené, ptát se proč. A když mi dojde, že třeba jen proto, že ten druhý je vlastně sám se sebou nespokojený, buď to přestanu to řešit anebo rovnou z toho vyvodím, jak se v takové situaci příště zachovám.

Taky jsem si prošla obdobím, kdy si lidé ke mně něco dovolili, co mi třeba vadilo, a já neuměla adekvátně reagovat, Ty ne?

Autorko, kdybys byla tlustá, prskala bys stejně. Moje zkušenosti jsou zcela jiné. A to takové, že člověk nemusí být ani tlustý, a už slyší hloupé poznámky. Já se v pubertě zaoblila, ale vyloženě tlustá jsem nikdy nebyla. No a jedna učitelka mě před celou třídou kvůli toho ztrapnila. U ní si mimochodem žádná prsa nepamatuji. Ve chvíli, kdy se nad mými proporcemi smáli i kluci mě to zamrzelo, ale víc jsem to neřešila a dál jedla normálně. Tím chci říct, že ani tlustí, oplácaní lidé to nemají lehké. Mnohdy ani ti normální, protože dneska na čem nevlaje oblečení, to je hned "tlusté".

Hodně holek taky tvrdí, že jí "naprosto normálně", ale na svačinu si dají jablko a na večeři rajče s okurkou a to ještě v pět hodin. Pak nejí nic. Pak přes svou nepřirozeně nízkou váhu třeba nemůžou otěhotnět. Proto to okolí i proto upozorňuje vyhublé holky na váhu, protože poruchy příjmu potravy jsou stále častější. A nemusí jít ani tak o anorexii a bulimii, jako třeba i o extrémní bazírování na zdravé stravě (člověk nechce pozřít nic, co je byť jen trochu "nezdravé").

Já své hubené známé nikdy neurážela, nejsem děcko na základce, abych někomu vmetala do očí, že se mi nelíbí. Ale ani vyhublost nikomu nezávidím, nelíbí se mi totiž ani jeden z extrémů. Nepřirozeně hubených holek je ale čím dál víc a neřekla bych, že u všech je to geny. Možná by bylo na místě trochu pouvažovat nad tím, kdo má tu vychrtlost přirozenou a nic s ní nezmůže a kolik holek propadlo stravování, o kterém si myslí, že je normální, ale opak je pravdou.

A taky, při vší úcte k vám, kteří nemůžete přibrat ...opravdu mi přijde mnohem těžší odpírat si jídlo na které mám chuť a cvičit, než jíst co mi přijde pod ruku a na co mám chuť a lenošit si u filmů v posteli.

Reaguji na Tiakia: víš co je mi jedno jaké mají poznámky mladí nebo staří.. Nechápu proč by mi měl někdo říkat že jsem přibrala? Jako že to nevím? Jo věděla jsem to moc dobře.. trochu jsem ty poznámky nechápala.. je moje věc jestli chci být tlustá nebo tenká apod..Prostě mi nemá kdo co říkat o tom jak vypadám.. to já bych si našla tisíc věcí kdo jak vypadá a všechny zkrátka pouážela ale.. nevím proč bych to dělala.. stejně tak nechápu narážku: nepřibrala jsi nějak? No na blbou otázku blbá odpověď no

Reaguji na Minette:
Neberu se nějak extra vážně nepokládám si otázky proč se lidi tak či jinak chovají a případné útoky vůči mé osobě mi jsou celkem jedno.Nijak se mě to nedotýká,ale zase tak často na mě někdo z očí do očí neůtoči nejsem snadný terč a to lidi nebaví.

No ono je rozdíl poznámka a vysloveně výsměch. Mně třeba moji vychrtlost dávaly sežrat učitelky už na základní škole. A věř, že není zrovna příjemné, když ti učitelka před celou třídou říká "poznámky" typu, jak ty vůbec můžeš hrát na tahací harmoniku, vždyď si uženeš kýlu nebo při obědě ve školní jídelně "jen ji na ten talíř pořádně nandejte doma ji asi nekrmí.... Když takle shazují dospělí děti, věř že jim to se sebevědomím pořádně zamává a pak se s toho hodně dlouho dostávají.
Teď mně už posměšky ostatních na kolena nedostávají,pač vím jak se jim bránit. Ale co má dělat malá holka, které je vštěpováno, že ke starším má mit úctu a nesmí být drzá?

Jinak spět k tématu. Proč to tak je netuším a nelíbi se mi to. Každý je nějaký a nikdo není dokonalý, taže podle mně nikdo není v právu se někomu vysmívat typu najez se, nebo si tlustý jako kamión. Taky si občas o někom pomyslím, že by se svou váhou měl něco dělat ale osobně mu to neřeknu. Ne ze strachu ale sama jsem si prošla tím jaké to je když se ti někdo vysmívá a někdo je tak přecitlivělý, že mu už jen zmínka o tom, že je něco špatně může ublížit. Takže proč někomu ublížovat. Každý má přece doma zrcadlo a občas kolem něj projde, takže svoje nedostatky vidí, takže není jediný důvod proč mu ty nedostatky připomínat.

Proč myslíš, že nejsi?

Milá redmary...ano,chtěla bych být štíhlá...ovšem která žena by nechtěla...
Vzhledem k tomu,že dělám ošetřovatelku u starých lidí a ležáků si jistě dovedeš představit tu honičku,tahání se s nima,lítání na zvonky,běhání s odběrama,papírama,do lékárny a to 12 hodin denně...takže na nedostatek pohybu si opravdu stěžovat nemůžu.
Nemám čas a ani možnost se pořádně napít aby mě hned vrchní nebuzerovala a když si konečně sednu na wc,tak už zase někdo vyzvání,takže žrát 5x denně opravdu nemám čas.A milé kolegyně sestry se nebudou snižovat k tomu,aby šly na zvonek za ošetřovatelku.To bych fakt brzo vyletěla.Silná jsem byla odmala,nepamatuji si,že by mě mamka kdy krmila nějakýma nezdravýma jídlama,sama byla chuděra silná a táta vždycky říkal,že kdyby měl on jíst to co ona,tak už dávno umřel hlady.Tohle mám asi po ní.Jiný člověk když nejí nebo jí málo tak hubne,já bohužel ne.Takže vydržet nejíst u mě není žádný problém.Takže ne vždy je to tak želustý člověk rovná se žere,žere a žere a nehýbe se....tak jak si spousta lidí myslí

To je ten častý omyl, který si osvojilo spousta lidí. Že tlustý člověk žere. Přitom může být i podvyživený.

Jenomže, to je právě ten problém. Podle toho, co píšeš, tak nejezením si akorát zpomaluješ metabolismus. Tělo má vydání a strádá. A neříkej mi, že nemáš čas sníst jogurt a k tomu třeba banán. Banán sníš i při cestě na pokoj k pacientovi.
Já taky nemám v rodině nejštíhlejší lidi a tlustá nebo oplácaná nejsem. Ideál to tedy taky není, ale budiž.....Ale jsem pravý opak tebe...pořád se cpu. Poslední dobou, se snažím cpát aspoň zdravějším jídlem, ale prostě pořád něco valim. A jde to v vidět i na mém metabolismu...mívám často hlad, hlavně po ránu...bez snídaně nedám ani ránu a celej den mám zkaženej. Často chodím na WC apod. Moje tělo se nebojí, že nebude mít hlad, tak si vezme jen to co potřebuje a zbytek vyhodí. Mě zas přítel říká, že kdybych vypadala na to, co snim, tak neprojdu futrama. A to, jak říkám, hubenost nemám vůbec v genech.
Paradoxně jsem nejvíc přibrala v době, kdy jsem měla njvíc starostí v práci a ve škole. Lítala jsem mezi prací, knihovnou, školou a na jídlo nebyl čas.
Takže nemáš nadváhu "PŘESTOŽE" skoro nejíš. Ale naopak si troufnu říct, že to tvůj stav ještě zhoršuje.

Ano a paradoxně je to často důvod jeho nadváhy...