První vážný vztah-vydrželo vám to?

Podle mě, kdo jde do manželství s tím, že se nikdy nemůže nic stát, je bláhový a až se nedej blh stane, je velký chudák, protože to pak hodně těžko rozdýchává. Věřím příteli, že mě miluje, věřím mu, že chce být jen se mnou-v této chvíli.. Lidi a podmínky se mění... Může se kdykoliv stát cokoliv, jak já říkám... Ale to není o tom, jestli věříš nebo ne.. Může se stát, že ani on to nebude chtít, ale prostě se to stane..

Na takové řeči nedej.Ti, kdo je říkají, jsou sami neštastní a vztahy jim nefungují nebo nevychází. Nenech se takovými řečmi otrávit.

My spolu byli 4 roky, první vážný vztah, kdy jsem přemýšlela o podobných věcech, co vy. Taky jsem si myslela, že to může vydržet a že se vezmeme. Jsem měsíc a půl od rozchodu...

Ale nechci nikomu brát iluze..

do manželství bych vstupovala s tím předpokladem, že neočekává, že se něco takového může stát, jistě, pravděpodobnost, že spolu zůstaneme až do smrti je vždycky 50/50

ale plánovat svatbu a nevěřit, nebo se ujišťovat, že mě to vyjde?

není o to, jak to pak dopadne, jde o to, přemýšlet, jestli mi to vydrží a bát se toho, že to krachne

Jojo, a já k tomu dodávám, že sem i před všechno to ráda, že jsem ho potkala v 15 a ne v 50
Přeji, ať vám to klape a jste šťastní

No, to chápu, to je celkem nepříjemné.. My se vždycky pozstavujem nad tím, jak se v našem okolí naši kamarádi rozchází, pak přivedou někoho jiného.. A my jsme pořád ten stálý pár, sem za to moc ráda Také přeji hodně štěstí, ať vám to klape

tak tak... tak hlavně ať se vám spolu dobře bydlí

Reaguji na mity:
Opět musím říct-nádherný příspěvek, uplně se mi "rozpil" pohled. Když jsem to tak četla, tak myslím, že máš pravdu... Když mám zkouškové (což je pro mě nejnáročnější období-a pro něj nejnáročnější období se mnou) tak mě umí uklidnit, pohladit, podpořit, že to bude v pohodě, podrží mě a vím, že i když sem na něj nepříjemná (nechtě) má mě rád a není ten typ, který hned půjde a narazí si nějakou, která bude usměvavá zrovna protože ví, že je to pomíjivé.. Kolikrát mě to mrzí, že jsem na něj byla nepříjemná a on mě spíše utěšuje, že je to ok, že se to stane a že chápe mé vypětí, že po zkouškovém to bude zase ok... Je to taky hodně rodinný typ a hlavně vím, že je to chlap, který neuvažuje... tím co má v kalhotách doufám, že mu to vydrží i po těch 15 či kolika letech..

Reaguji na Pepis:
Uvažuješ rozumně a je vidět, že to máš v hlavě srovnané.Je jasné, že se s přítelem máte rádi i po 7 letech vztahu, jste zasnoubení, připraveni se vzít a být spolu.Usoudili jste, že jste jeden pro druhého ten pravý, tak bych se netrápila představami, že někdo z vás bude litovat, že neměl víc partnerů.
Samozřejmně , jak píšeš, stát se může vždycky cokoliv, ale nikdy to člověk neví dopředu.Záleží jen na tobě a partnerovi, jaký život budete žít.Přeju ti, aby byl štastný.

Reaguji na Pepis:
Tak my jsme spolu čerstvých 10 let, od mých 15, jemu bylo 19. A zatím spolu, partner moc svatbu neplánuje a vypadá to, že ač mu bude 30, chce si zatím užívat s kamarádama Ale já jsem pořád trpělivá a doufám, že také začne chtít rodinný život, tak jako já a věřím, že nám to spolu dlouho vydrží... Myslím si, pokud nebude nikde lítat, že by byl dobrý táta našich dětí

Sestra se nyní po 12 letech rozvádí, byla s manželem od 16ti.

Tak si vyber

Reaguji na matadi:
Vidím matadi, že jsi jedinná, kdo nerozumí, jak to myslím...
Samozřejmě, že to neočekávám, kdybych chodila s nějakým sukničkářem nebo chlapem co mi už utekl za jinou, tak to budu očekávat a to denně-kdy přijde a ohlásí mi, že má jinou.. Toho bych si uričtě nevzala, protože bych očekávala, že týden po svatbě to může přijít... Ale toto je jiná písnička... Očekávání a být si vědoma, že se to někdy v budoucnu MŮŽE ale NEMUSÍ stát je něco docela jiného... Já tady nechtěla rozebírat můj vztah ani moje problémy-v současné době musím říct, že žádné nemám. Jsem si vědoma, že náš vztah je v současné době pevný a věřím, že má šanci a to hodně velkou. Chtěla jsem jen slyšet, jestli jsou tady lidé, kterým vydržel vztah, když byli svoji první (jak v sexu atd.) a ne rozpitvávat to, jestli jsem šťastná nebo je něco v nepořádku v mém vztahu-to nejlépe vím já sama...

Téma k diskuzi není: ......... myslíte, že mě to vyjde? Tématem je: vyšlo vám to?

I po 7 letech je pro něj důležité, abys byla štastná a snaží se tě utěšit a podpořit tě v těžkých chvílích.Je jasné, že tě má opravdu rád.

Reaguji na Pepis:

odpovídám, ne, po šesti letech chození, společné domácnosti, porození prvního dítě, svatby, porození druhého dítěte si našel jinou - ona bydlí u jeho rodičů s jeho dětmi, on bydlí v jiném městě s jinou

jiný případ - po sedmi letech chození a dvou letech manželství si užila jinde, byla těhotná, měla svědomí, rozvedli se, zůstala sama

další případ - po čtyřech letech chození, svatba, po dvou jí smýkal hlavou po podlaze

takže to určitě není, co chceš slyšet, nicméně je to odpověď na tvojí otázku

Děkuji myslím, že mám a přítel v současné době taky.. Jak jsem psala, je rodinný typ a dokonce by chtěl už miminko... Já ale ještě studuji...

Moc Ti děkuji.

Také věřím a přeji, aby partner také začal už přemýšlet o rodině-ono biologické hodině jsou biologické hodiny, že

Vybírám si šťastný a spokojený život bez velkých komplikací až do smrti

Chci slyšet / nechci slyšet.. Zajímají mě, "vaše" případně příběhy lidí z vašeho okolí... Nechodím s růžovýma brýlema a vím, že svět není plný jen krásných věcí a hodných lidí....
Každopádně Ti děkuji za příspěvek...
Teď si nejsem jistá, jestli ten první příspěvek je o tobě samotné, jestli jo, tak mě to mrzí a doufám, že si teď šťastná

Reaguji na Pepis:

první je sestra, druhá je kamarádka a třetí sestřenice

osobně jsem šťastná, víc jak 15 let rozvedená a o vztazích si iluze nedělám

Ahojky,
možná je můj příspěvek trochu jiný ale snad to vysvětlím správně
já měla první vážný vztah od 15 let něco přes 4 roky. Vlezla jsem do toho, jen tak z blbosti. Na klukách, co jsem s nimi "chodila" mi moc nezáleželo. Až teď se to zlomilo. A nechápu, že zrovna s timhle chlapem.
Rozešli jsme se před rokem a měsícem. Opíjel se byl agresivní. Nikdy mi přímo nevrazil, ale to co dělal, rozhodně nebylo normální. A zpětně vidím, že jsem si zažila pěkný teror.a já sama taky nezůstala nic dlužná.

Vím, že to je o něčem jiném, ale chtěla jsem jen říct, že bys měla být ráda, že máš tak skvělého chlapa. A že když to někomu napoprvé nevyjde, může to mít i nějaké jiné důvody, než, že si chtějí užívat.

Jinak už rok mám nejúžasnějšího přítele,který měl přede mnou 2 vážné vztahy a pak taky další holky.
Já jsem měla hodně příležitostí si jentak nezávazně užít, ale v tu chvíli sem to nechtěla. A odmítla. Na začátku nového vztahu jsem toho litovala a nedokázala rozdýchat, že partner měl tolik holek. Když já měla všehovšudy tři.
Bylo to pro mě hrozné i když nebyl důvod.

Ale já si prostě užívat nedokážu. Když jsem sama a mám příležitost, tak to skoro vždy nakonec odmítnu. Mám strach z nemocí a jsem na zvyklá na své soukromí a nerada se někomu otvírám Takže mě to spíš děsí...

A proto si moc ráda užívám krásné spojení se svým miláčkem. Kdy se jen mazlíme a pusinkujeme a já vidím, jak on je rád, že mě má. A já mu dávám najevo, jak jsem vděčná za to, jaký je. A jak se prostě máme rádi a myslím si, že jednou se taky vezmeme, často o tom mluvíme, ale to jentak mimo

Tím vším sem chtěla tak nějak říct, že lidé mohou mít pocit, že si neužili i po více partnerech. Ale podle mě nic nenahradí mít osobu, kterou miluješ a ona tebe. Která tě má ráda takovou, jaká jsi, rozumí ti, podpoří tě.

A to hodně lidí, co si jentak užívá nemá a hodně jich to chce, ale nedokáže to najít.
Takže nepřemýšlej nad tím. Vždy to zažen nějakou vzpomínkou na svého miláčka. A řekni si sobecky, že ty máš víc, než užívající si lidé

Nevydrželo. Po více než 4 letech spolužití jsme se před rokem rozešli.