Psychika nezaměstnaného - psychické a zdravotní dopady

jak jako? To snad není ani možný, ne? To dneska berou jenom štíhlé holky?

Vypadá to tak,byla jsem na jednom pohovoru ohledně prodavačky do cukrárny majitelka hledala poprvé obsluhu tak vzali nakou paní,tak mi psala že její moc líto že to nevyšlo že by mě brala když jsem vyučená cukrářka,ted hledali znovu obsluhu tak jsem tam zase psala tak mě pozvali na pohovor a od tý doby když jim napíšu jak to vypadá tak mi nenapsali.Fakt asi kvůli tomu jak vypadám.Přítel říkal že se nemám doprošovat tak nevím,ale jeto diskriminace nebo jak se tomu říká.

a co zkusit dělat nějaké dorty a nebo tak? Pokud budeš šikovná, tak se najde spousta lidí, kteří nemají čas doma dělat dorty na oslavy a tak

Doma to se dělat nedá protože bych musela mít výrobnu a osvědčení z potravinářské inspekce

Reaguji na tynuska1990: a co třeba jenom na ŽL? Hodně ženskej to takhle dělá A nebo si jen tak zkus doma vyzkoušet nějaké výtvory a nafot je a až se budeš ucházet o práci tak to podle mě bude velké plus

Mě by spíš bavilo obsluhovat lidi v cukrárně

Reaguji na tynuska1990: jo takhle ale teď konečně začíná být hezky, tak lidi začnou víc chodit do cukráren - na dobrůtky, dortíčky atd takže teď budeš mít určitě víc šancí

jsi z Prahy?Znáš Svatováclavskou cukrárnu v Karlově pasáži?

Reaguji na tynuska1990: ne-e do Prahy jezdím jenom studovat

Pracovala jsem v jedné firmě přes dva roky, pak přišlo propuštění, 4 měsíce doma, pak zase zpátky do té firmy, na měsíc Nyní už jsem zase měsíc doma. Nervózní, práci hledám kde se dá, píšu kam se dá. Když člověk zavolá, řeknou pošlete nám životopis a tím to hasne. Nikde se neozvou, nepozvou. Přijdu si naprosto zbytečná, taková nicka. Potřebovala bych si nakoupit oblečení, bohužel musím odkládat každou korunu a čekám na dobu, kdy mi skončí podpora a budu bez koruny a pak si to už opravdu nedokážu představit. Je mi zle z jídla, bolí mě komplet čelisti, jako vždy když jsem bez práce Doma mě to nebaví, potřebuju mít neustálý přísun peněz A nejhorší jsou ty otázky dívala ses na práci?, co práce?, našlas práci?..leze mi to na nervy, nedá se to poslouchat. Jako kdybych celý den seděla doma na zadku a nic nedělala

Reaguji na Venuše:
To je mi vážně moc líto, co se ti stalo.
Reaguji na SýkorkaModřinka:
To je mi moc líto. Jsem momentálně ve stejné situaci, jako ty. Už 2 měsíce jsem nezaměstnaná. Práci hledám denně, denně rozešlu mnoho životopisů, chodím, ptám se. Je to blbá doba.

Moje mamka nemohla po mateřské najít práci... 4 roky. Na začátku asi chtěla, ale nějak ji dostaly první neúspěchy a nikde práce v jejím oboru nebyla, ke konci si myslím, že už z toho všeho i z nás, kdo jsme se jí na to ptali, byla otrávená a podvědomě už ani chuť do hledání neměla. Chtěli jsme jí pomáhat hledat, radili jí, posílali ji na různé pohovory. Chápu, že se člověk s tímhle přístupem okolí se svou psychikou dostane na úplné dno. Myslím, že ona to tak taky měla, ale tak nějak mi připadne, že se na to nedokázala podívat objektivně, jako spousta lidí, co dlouhodobě nemůže najít práci. Když člověk hledá práci musí vymést hromadu firem, jít na hromadu pohovorů a taky se musí dopředu smířit s tím, že napoprvé to většinou nevyjde a nevsázet na jednu kartu. Vím o tom své, taky jsem hledala práci rok, během toho roku prošla různýma pohovorama a vystřídala různá pochybná zaměstnání, než jsem našla solidní firmu, kde pracuju třetím rokem a jsem nadmíru spokojená. Ale na každý pohovor jsem se musela připravovat extra. Naštěstí platí pravidlo, že když přestaneme štěstí hledat, tak si nás většinou najde samo Mamka dostala krásnou práci, která ji naplňuje a je teď úplně vyměněná a o dost viditelně spokojenější...