Regrese nebo kineziologie?

mám zkušenost s kineziologií a tu doporučit můžu. Asi záleží na konkrétním člověku, kam se dostaneš.Když jsem tam přišla, ani jsem nevěděla, co chci řešit..paní to řeklo víceméně moje tělo samo..sama jsem nechápala, kde se ve mě ty věty berou...Myslela jsem si tehdy, že mým největším trápením je vztah s tehdejším partnerem..na kineziologii jsem se ale věnovala téměř po celou dobu vztahu se sestrou, dokonce jsem se tam rozbrečela! A to já nedělám ani před nejbližšími, vždy se mi to podaří potlačit... paní jsem se, zatímco mi tekly slzy, omlouvala a ona mávala rukou, že se jí to tam děje téměř vždy a že je to dobré znamení, že se odblokuji...faktem je, že jsem nezažila úlevnější pláč..odtamtud jsem šla po nějaké hodině a půl a vznášela jsem se jako pírko, mluvila moc hezké a rozumné věci, do teď si některé pamatuji a připomínám a je to už nějakých pět let. Nejvíce práce tedy člověk stejně musí udělat sám na sobě, ale je dobré najít někoho, kdo pomůže hledat tu správnou cestičku.. Také jsem tehdy měla nějaká homeopatika přímo u ní a lehce se mnou i zacvičila si teď vybavuji. Předběžně jsme se tehdy domlouvali na dalším sezením, ale k tomu už nedošlo, protože jsem ho pak už nepotřebovala S regresí nemám zkušenosti a co se o tom píše, tak to také zní zajímavě. Takže nemůžu odpovědět na otázku v tématu, ale snad jsem trochu pomohla s představou o té kineziologii...kdyby Tě něco více zajímalo, ptej se

já prořvala celý 3 schůzky.

K tématu - kineziologii bych určitě zkusila, mám s ní dobrou zkušenost. Regresi ale neznám, nemůžu srovnávat bohužel

Já byla na regresi, taky jsem si poplakala, ale že by mi to nějak extra pomohlo, to mi tedy nepřišlo - šla jsem tam i kvůli strachu ze tmy a bojím se jí pořád

Zkusila jsem obojí, opakovaně. Regresi i kineziologii. (Krom ještě několika jiných druhů "léčby".)
Řešila jsem tehdy soc. fobii a trému.
Ač to pro mě byla zajímavá zkušenost, nakonec mi nepomohla ani jedna z těchto metod.
Nakonec jsem se musela svěřit do rukou klasické medicíně, na té jemnohmotné úrovni už to pro mě bylo neřešitelné.

Mám za sebou oboje, oboje ti mohou pomoci, ale záleží aby jsi měla dobrého terapeuta, který ti neublíží! Pak to může udělat pěknou paseku. Oboje je to dlouhodobější práci, nevyřeší se to jednou schůzkou nebo sezením. Pokud by si chtěla bližší info, napiš mi SZ

Přiznám se, že toto téma řeším také. Chtěla bych to asi absolvovat letošní léto.

Myslíte, že mi to může pomoci od mé fobie (ale opravdu fobie) ze zubaře? Děkuji...

Věřím, že skutečně dobrý terapeut pomůže já od z mé paní, odcházím vždy jako nový člověk, ale je to dlouhodobá práce. Určitě přeji hodně štěstí!

Řekla bych, že jsou si ty metody celkem dost podobné. Neabsolvovala jsem ani jednu, ale co jsem si o tom hledala informace, tak se nemohu zbavit dojmu, že se jedná prostě a jednoduše o klasickou psychoterapii, akorát je to trochu obaleno... Tím to neshazuju, samotnou mě to zajímá, ale všechny tyto terapie spočívají v pojmenování problému, uvědomění si příčiny a následném pokusu o odstranění. Tak si říkám, v čem se to o tolik liší od klasické návštěvy u psychologa.

Za mě určitě kinziologie

Nejedná se v žádném případě o klasickou psychoterapii.
A i tyto dvě metody jsou od sebe velice odlišné. Společné mají asi jen to, že se dostávají do nevědomí. Velmi stručně asi takto:
Psychoterapie
pracuje obvykle na principu, jaký jsi zmiňovala. Pojmenování problému, zvědomění nevědomých částí psychiky. Krom toho používá i jiné nástroje, podle druhu terapie. Některé se mohou blížit regresní terapii (např. v terapii využívané denní snění)
Regresní terapie
je (už podle názvu) návrat v časové ose zpět do dob, kam nesahá naše vědomá paměť. V uvolněném stavu vytahuje z nevědomí informace. Obvykle sahá ještě před dobu narození a počítá s vírou v převtělení a tedy minulé životy.
Kineziologie
je metoda, práce s energií, která je založena na předpokladu, že svaly mají jakousi paměť, že si každý zážitek ukládáme do těla, do svalů a touto metodou je možné je vyvolat zpět.

Všechny tyto metody mohou být potencionálně nebezpečné, když je dělá nedostatečně vyškolený člověk, a mohou nadělat v psychice velkou paseku. Mnohdy se totiž uvolní emoční bloky a je nutné reakci zvládnout tak, aby pacientovi nezuškodila. Vědět si s tím rady. To není sranda.

Fakt bych byla opatrná, zvláště dnes, kdy stačí nějaký kurz, a hned si každý myslí, že je "terapeut", a může zasahovat druhým do psychiky.
Byla jsem na regresi u léčitele, který se na to školil u Patrika Bálinta na Slovensku (jedna z nejlepších škol u nás-tehdy jsme byli ještě Československo), a dělá to hodně let.
Přesto ta metoda na mě účinná nebyla, ani při opakování, i když jsem jí věřila a přála si ať to funguje. Možná naštěstí...kdoví co by se otevřelo...

Myslím, že nevědomí "ví", proč není volně přístupné. Že to má prostě nějaký důvod. Hlavně ochranný.

Reaguji na Venuše:
Co jsem se dívala, tak i při kineziologii se často využívá regrese.
Jinak jsem to spíš myslela tak, že i v klasické psychoterapii člověk musí do minulosti kolikrát, aby našel příčinu svého problému.
Samotnou by mě to lákalo, ale nejsem na to asi ten správný typ člověka.

Jak konkrétně probíhaly vaše sezení?

Teď nevím, jestli je to otázka na mě, nebo obecně pro účastníky fóra.

Jinak regrese, tedy regresní terapie při kineziologii ani použít nejde. Při regresi se soustředíš na to, jak doktorka s tebou hýbe (často ve stoje), zvedá ruce, zaznamenává odpor svalů při otázkách, apod. Při regresní terapii sedíš nebo ležíš v uvolněném stavu.

Reaguji na Venuše:
No ta otázka byla na kohokoli, kdo s tím má zkušenost.
Já se právě dívala na pár stránek kineziologů a údajně by měli využívat i tu regresi. Ale spíš to bylo asi myšleno tak, že některé sezení je to, další pak ono.
No vypadá to celkem zajímavě...