Řekl mi jménem své bývalé (několikrát)

Jen tak pro inspiraci: Moje snacha oslovuje syna (a určitě i ty před ním), lásko moje. Má to vymakaný, nemůže se splést.

Magy
díky... myslím, že si to opravdu hezky vystihla... máš pravdu je to logické...ale já hlavně musím nějak udělat to, abych si celou tu skládanku přeformovala do jiné verze, což nevím jak se mi po 3 letech podaří.... v tomhle je asi můj kámen úrazu. Navíc mám pocit, že mi tak ublížil, že bych mu to chtěla vrátit nebo i jí... hrůza no. Jsem docela bojovný typ a hlavně hodně ješita.. takže to bude na dlouho... nejvíce se bojím, že toho nebudu schopna mu tohle odpustit snad nikdy. Možná jsem sobec možná mladá... nevím.

Tak to vem obráceně. Jsi si jistá, že tě nepodvádí (ať už fyzicky, nebo duševně) ? Omluví se za to ? Myslíš, že se cítí špatně, když to udělá, trápí ho to ?
Pokud je odpověď třikrát ano, tak to schválně nedělá a pokud to nedělá schválně, tak to musí dělat nevědomky. Pokud to dělá nevědomky, tak s tím toho moc dělat nemůže...

Angela
rattty
Souhlas

endy
V klidu . Nikdy se mi to nestalo u partnera, ale velmi často se to stává mně samotné . Představ si, že jsem kdysi vyprávěla své tchyni o jejím synovi (manželovi) a mluvila o něm jako o Romanovi (přítel před, né, nejmenují se stejně )....jeho matce...myslela jsem, že umřu

jo narazil si na to nevědomky... no a myslíš si, že to je lepší, že to tohle omlouvá... jasně, že kdyby to dělal schválně a dělali bychom si naschvály, tak spolu nejsme ve vztahu.. to do vztahu ani nepatří, ale právě jestli to není o to horší, když člověk něco dělá nevědomě.... No a když už zjistíš, že bys něco něměl dělat a nevědomě to znovu uděláš, tak je otázka jestli to je pořád nevědomé.

všem
díky moc za vaše názory.... některé už znám, některé si uvědomuji a s některými nesouhlasím. Díky

endy

nemáš zač, hlavně se netrap, i když je to někdy nad naše síly

zkus zapracoivat na vašem vztahu, co máte jen spolu vy dva, zaměř se jen na vás a uvidíš časem

Neomlouvá. Ale můžeš ho tím omlouvat, jenže to je krapet rozdíl.
Pokud s tím něco udělat chce, tak s tím něco udělá ať je to vědomé či ne, nebo by udělat měl pokud ti to vadí.

PardGalen
A když už se to prostě stalo, nejde to vrátit zpátky, tak jak to ten člověk může "napravit" nebo s tím něco udělat? Právě.. můžu ho tím omlouvat, jenže to je rapidní rozdíl a to zatím neumím. Není to zrovna jednoduché. Myslíš si, ale že to nemělo nějaký význam, že jsem se z toho neměla poučit? Já do toho vztahu prostě šla a zůstala v něm, pprotože to pro mě byla výzva, nedostala jsem nic zadarmo, ale teď pochybuji, jestli to takhle mělo být a jestli jsem nešla proti proudu.
"Řekl mi jménem své bývalé" jsem založila, protože jsem chtěla pochopit proč se o stalo. Nevěřím na náhody a když se něco stává opakovaně, tak to má svůj důvod. Já ovšem ještě nepřišla na to jaký a to mě trápí...

endy
Jak jsi řekla co se stalo nedá se vrátit, ale o to tady nejde, může a měl by si z toho vzít poučení a také by to měl nějak kompenzovat, ne nad tím mávnout rukou a říci stalo se, zvlášť když se to nestalo jednou.
I kdyby to teď skončilo, tak to za to stálo ne? Jistě tam bylo něco pěkného, jinak bys tam přeci nezůstala, ne? A důvody proč se tak stalo zná jenom ten dotyčný, my tady se můžeme jenom dohadovat. Nejlepší by bylo si s ním o tom popovídat, v klidu a bez emocí a zjistit co je za problém, ale pokud ten druhý nechce, tak s tím nic neuděláš, každopádně i z toho se dají vyvodit důsledky.

Ano máš naprostou pravdu, přesně tohle jsem potřebovala si uvědomit. Musím přijmout fakt, že to s nikým jiným ani sama se sebou nevyřeším... Bohužel s přítelem jsme to řešili už několikrát, nikdy jsem se nespokojila s jeho odpovědí "Nevím, byl jsem na to jméno zvyklý" To je, ale už můj problém.... Ale fakt DĚKUJU. Máš pravdu.. nikdo jiný to neví a asi ani člověk, který má podobnou zkušenost, na tom nebude stejně jako já.. DÍKY

to je hlavní důvod, proč tohle řeším, protože jsem si to vždycky myslela. A protože tomu napovídalo všecko, co se tehdy dělo kolem... ale težko říct... Teď když to člověk řeší s druhou polovičkou, tak mu ten člověk stejně není schopen říct, jak to přesně bylo... A ani se toho nedopátrám, To je můj problém všecko analzovat

Což o to spokojit se s touhle odpovědí můžeš, ale nevědět není důvod pro to to dělat i nadále. Nemusí vysvětlovat, musí dávat pozor. To je to jediné co se počítá. Každopádně to, že to nechce analyzovat, nebo ti to říci taky není nejlepší, ale co už. Musíme pracovat s tím co máme.

Taky to na mě tak celé působí. Nemusí to být nic špatného /nevěra nebo tak něco/, ale něco neukončeného, neodstřiženého, něco co asi vymizí časem, ale měl by se snažit s tím něco sám udělat.

z toho co vím se takhle domluvili, ale první impuls byl od ní... ale z toho, co vím, že se dělo potom, tak ho pak chtěla ještě zpátky...holky ani nevíte, jak jsem to už rozebrala ze všech různých pohledů... kolikrát jsme se kvůli toho pohádali a rozešli, právě protože jsem mu i sobě vysvětlovala, že to asi nemá dořešené... Něco tam bylo, jednu dobu prý měl pocit, že jí něco dluží... proto "skákal jak pískala"... Právě, když tady byla zmíněná ta nevěra - tak já to přesně takhle brala - jako psychickou nevěru. Teď už od toho uběhla dlouhá doba. Všechna řešení jsou možná už zbytečná, protože jsem nabyla dojmu, že už žádné není. V tomhle jsme oba zůstali v jednom bodě a ani jeden nevíme, jak dál. Já neumím tohle odpustit a on mi to nedokáže z mého pohledu racionálně vysvětlit... a já to asi nechci přijmout.