Říct si o prstýnek?

Tady je to samé klišé . Tak pokud je žena skromná a nic nechce, tak chlap odejde za milenkou a dává jí dárky. A když je žena zase náročná, tak odejde za skromnou milenkou ))
Děvčata, myslíte, že je ten život takhle jednoduchý?

Já bych asi doporučila zakladatelce si prstýnek koupit sama, ale z úplně jiného důvodu.

Je to zvláštní, ale vždy pokud jsem dostala šperk, který jsem si takhle dopředu přála a tudíž o dárku tak nějak věděla, vždy to bylo zklamání (a to nejen od muže, ale i třeba od rodičů), naopak když jsem dostala něco takového nečekaně, většinou mě to opravdu potěšilo a i designově to bylo pro mě krásné.

Vysvětluju si to tak, že pokud už mám pocity, jak zakladatelka popisuje v úvodu, mám i nějaká očekávání, představy apod. třeba ohledně vzhledu toho šperku, a je tak daleko pravděpodobnější, že se ti dárce do tvé představy netrefí.

hlavně asi ani do velikosti.
Ideální asi napsat mail a rovnou s odkazem na šperk jaký chce + velikost.Může začínat "Milý Ježíšku ..... " některé eshopy mají dokonce i tu službu "poslat vzkaz Ježíškovi" kde lze zadat přímo adresně mail toho,od koho dárek chceme.

tak příležitost jsou pro mě třeba narozeniny, vánoce, výročí, ale někdo ani tu příležitost mít nemusí.

Nemám problém dárek přijmout, ale opravdu by mi asi šlo nějak těžko přes pusu "dej mi dárkem..." jakože by ten podnět měl vzejít ode mě, nevím jestli je u mě něco špatně, ale já prostě nějak předpokládám, že pokud to ten dárce chce dát, udělá to i bez toho.

Vlastně jednou jsem tohle udělala u už hodně bývalého přítele, páčil ze mě co bych chtěla k Vánocům, já dlouho nemohla na nic přijít, a když už mě fakt nic nenapadlo, řekla jsem, že řetízek (jeden jsem měla, ale nelíbil se mi), no a on na to "vždyť máš" (občas jsem ho nosívala), no ale k Vánocům jsem dostala řetízek, a to přesně ten samý

A to podotýkám byl přítel, který mi jinak šperky jako dárek kupoval, dokonce některé byly fakt bomba, ale to vždy ten nápad vzešel od něho, jakmile jsem si o to "řekla" byla jsem pak vlastně zklamaná.

To už mi zas přijde, že jí může dát rovnou peníze do obálky nebo kreditku, jako malé mi říkali, že u dárku by obdarovaný neměl vědět cenu (tudíž se sundavají cenovky), no a taky to vlastně nějak ztrácí smysl, když tam není to překvapení.

Nevím, tohle by mi asi bylo blbé, ale je to zřejmě výchovou, je to jako bych si připadala, že z někoho tahám peníze. Teda taky je rozdíl, jestli je to v dlouhodobém vztahu, v manželství, nebo po pár měsících chození, ale je pravda, že já bych tohle neposlala asi ani kamarádce.

Reaguji na Minette: No ale zase na druhou stranu: není nám už 10 let, abychom se těšili na Ježíška a byly nadšené z každé kravinky, hl. že to je překvapení.
Já vím, darovanému koni... a hlavně, že je dárek z lásky a bla bla. Ale není lepší, když je dárek z lásky a navíc se mi ještě líbí, mám z něho radost a užiju ho?

Možná se to bude někomu zdát nevhodné, ale my si doma normálně "dopisy Ježíškovi" dáváme mezi dospělými. Nejen s přítelem, ale i matky či kamarádky co si dáváme dárky se ptám co by chtěla a naopak jí řeknu co já.

než být nas.. naštvaná pod stromkem,to raděj žádné překvapení nechci já neumím hrát komedii jak mě potěšila například pátá noční košile nebo jiná věc a to bych si raděj nakoupila i zabalila dárky sama a oak by to mohlo být překvapení pro zbytek rodiny,co si to tak mamka vlastně nadělila.

No to jo, to my si taky řekneme (ačkoliv znám pár lidí co mají problém s tím říct co chtějí tak radši řeknou že nic), ale řeknem si to většinou obecně, ještě nikdy mi nic nikdo takhle konkrétně nespecifikoval (ikdyž pravda, že by to mohlo leccos ulehčit

No to já jsem většinou nadšená z nějaké kravinky a překvapení, právě to mám ráda, ale je to většinou nějaká drobnost.

Ale i když jsem byla domluvená s otcem, že mi dával něco "většího", tak jsem výběr nechala na něm (třeba elektroniky) - brala jsem to, že je to prostě dárek. A opět k mému překvapení vybral líp než bych kdy vybrala já.

Myslela jsem to tak, že pokud už mám s partnerem společnou domácnost, společné peníze, tak ten dárek typu, že bych poslala e-mailem konkrétní odkaz, je vlastně stejné jak kdybych si to kupovala sama, jediný rozdíl, že on udělá tu objednávku. A někdy zas naopak muži koupí šperk, který třeba tebe samotnou by nenapadl, ale o to víc ho pak oceníš
Samozřejmě to ale nesmí být situace, kdy má už např. slečna vysněný nějaký jemný prstýnek, a dostane např. nějaký obří nebo naopak.

No a jak to teda řešíte? To si každý vše vybere po internetu a vlastně teda přesně ví co dostane?

Já jsem ten typ, že mám na Vánoce radši dárky takové, které bych si sama přes rok nekoupila, než takové ty praktické, které člověk potřebuje, takže mi překvapení nevadí. Ale někdo to má naopak (většinou mužská část rodiny) a tam teda dotyčnému do detailu přání splním, ale tomu, že ti někdo nadělí něco, o čem nevíš, a co jsi třeba ani nechtěla, tomu se snad ani zabránit nedá, ne?

u nás se příliš vánoční dárky a celkově dárky neřeší.Většinou nějaké malé překvapení a pak drahý a většinou ani ne velký dárek.Mám doma dva chlapy a jejich technické hračky jsou drahé a není jich nikdy dost.Oblečení,drogerie a jiné věci nejsou u nás dárky.
A protože počítače,telefony,různé rozšiřující technické doplňky jdou rychle dopředu,tak je pořád co darovat. Samozřejmě si každý sám vybere.
Náušnic,náramků a jiných nesmyslů taky není nikdy dost
Ale já nemám moc ráda překvapení.Například mám ráda zabalit se do měkkého županu tak už jich mám šest,takových těch jako medvídek.Každý je jiný,ale vysvětluj chlapovi,že dva by stačily.Nějaký viděl a ještě jsem ho neměla,tak donesl domů.To jen pro příklad co myslím.

Drogérii a praktické dárky neberu )

Právě něco takového co si člověk sám nekoupí. Např. se mi něco líbí, ale je to natolik drahé (na to co to je), že mi je líto za to ty peníze dát, ale dárek je to dobrý. Např. vůně do bytu či voňavé papíry do skříně. Také jsem tudle chtěla takový zápisník/sešit, který stál cca. 500,- Kč, což mi přišlo moc, ale dárek je to celkem levný apod.

Přítel se docela naučil kupovat ve Swarovském, tam mi udělá radost vše a on má vkus dobrý, takže mám i překvapení.

Já jemu zase kupuju - je to trochu směšný - jídlo . Jinak mu totiž nic moc koupit nemůžu, oblečení si kupuje a vybírá sám, koníčky má takové nenákladné. Max. knížky, ale to také není zas tak origo a chce to i něco jiného. Léta jsem to zkoušela se vším možným a sice měl radost, ale viděla jsem, že ne tak úplnou
Takže teď mu vždy koupím a hezky naaranžuju košík s jídlem dle různého zdroje - Italská, Francouzská, VB (Marks and Spencer), Maďarská apod. . Tak 1.500,- Kč/2.000,- Kč.
A myslím, že radost má . Ono je to takové relativní, př.: nějaké pesto z oliv stojí cca. 150,- Kč, což je vlastně málo, ale zase na to, že to je malá sklenička je to dost a zas tak často si to člověk nekoupí.
Takže tak

by mi bylo líto do něj psát.Ale je pravda,že to je fajn dárek,když máš ráda zápisníčky.

jj, přesně tak to mám i já, mimochodem co jsou papíry do skříně?

Taky vidím někdy přínos dárků v tom, že mi někdo dá věc, co bych si sama nekoupila třeba z důvodu, že ani netuším, že něco takového existuje, nebo by mě to prostě nenapadlo, tak proto by mi přišlo takové trochu ochuzené řídit se jen striktně seznamem.

S tím jídlem je to fakt dobrý nápad, a popravdě kupovat dárky mužům to je někdy jak za trest, jelikož v technických hračkách se zas tak nevyznám a např. věci typu navigace apod. si stejně vybere lépe sám dotyčný podle toho jaká mu líp sedí.

Šperky podle mě potěší vždycky, jen nesmí mít obdarovaný přesnou představu. No a úplně nejhorší je mít přesnou představu a zrovna to není nikde k sehnání.

. Voňavý papír, který rozprostřeš v prádelníku pod oblečení a voní to
Třeba tady: http://www.almara-shop.cz/katalog/vonne-papiry-do- skrini-a-zasuvek
No, hrozně potřebná věc

To já překvapení miluju u nás dárky většinou kupuje mamka, ať už jak kdyby od taťky, to jdou nakupovat spolu, protože prostě to jsou společný dárky od nich a nebo od babičky, protože ta se zas nedostane moc nikam do obchodů a ve vsi se toho moc nesežene... takže mamka vybírá a to já jsem ráda, protože máme stejný vkus a vždycky vím, že mě dárek potěší... každé Vánoce se ptá, co bych chtěla, takže pokud mám nějaké přání (samozřejmě reálné ), povím jí to, tak vím, že pod stromkem to bude a bude se mi to líbit, protože se nám líbí stejné věci
A od přítele dostávám taky dárky, co se mi líbí, máme též podobný vkus a když mám nějaké přání, tak mu to třeba nenápadně řeknu, občas si i něco vyberu sama, když něco opravdu chci a problém s tím nemám... sice zas nemám překvapení, ale mám věc, která se mi líbí a chci ji a problém s tím nemáme ani jeden
a s kamarádkami si dáváme jen takové pozornosti, takže tam o překvápko jde...a většinou je to úplně v pohodě