Co se týče studia byla jsem vždy spíš smolařka. Nastoupila jsem o rok později (narodila jsem se na konci června 1985), celé moje dětství se se mnou táhly nemoci at už fyzického či psychického rázu.Vychodit základní školu jsem zvládla více méně průměrně mívala jsem jedničky,dvojky. Jako střední školu jsem si zvolila vysněný obor všeobecná sestra. Už od malička jsem ležela v nejrůznějších anatomiích pro děti, zajímalo mě cokoliv spojené se stavbou lidského těla a chtěla jsem pomáhat lidem Snila jsem o tom,že až vystuduji budu jezdit na mise s lékaři bez hranic do rozvojových zemí. Už tehdy se mi rodičesmály, že to nikdy nezvládnu a přestanu fantazírovat. Na střední zdravotnické škole mě bohužel zradila páteř jakmile došlo na těžší fyzické práce měla jsem šílené bolesti tudiž jsem musela školu ukončit. To byl podnět pro naše že jsem opravdu neschopná,nic nedokážu tak mi vybrali další SŠ. Vystudovala jsem management obchodu, kolektiv byl postupem času perfektní ale nápln studia mě vůbec nebavila bylo to totálně mimo oblast mých zájmů ale zdárně jsem 4 roky přežila v roce 2006 odmaturovala. Mým velkým snem bylo zkusit se dostat na lékařskou fakultu. Zapsala jsem se kvůli tomu i do přípravného kurzu, půjčila materiály od kamarádky co studovala na gymnáziu. Doma mi ale naši říkali, že na to nemám bez vysokoškolského vzdělání a vůbec nikdo mě nepodpořil. Což jsem věděla ale přesto jsem to chtěla zkusit protože by se mi splnil největší sen. Bohužel jsem se nechala tak zvyklat i díky výživné masáži na snížení ega v kurzu (neustále nám dokazovali jak jako absolventi ze středních odborných na to nemáme, schválně nás vyvolávali k tabuli na látku,kterou jsme v životě nebrali a kterou jsme potřebovali spíše nejdřív vysvětlit, gymnazisté námi otevřeně opovrhovali). Nejsem silná osobnost přihlášku na VŠ jsem podala ale na zkoušky jsem nešla. Rok jsem vyplnila studiem anglického jazyka kde jsem si udělala Cambridgeské zkouškky. Příští rok jsem si musela dát přihlášku na "lehké" obory kde mě určitě vezmou, bylo to archivnictví. Studoval ho bratránek tak jsem musela i já k radosti všech jak to bude skvělé až to budu studovat taky a jak to musí být jednoduché když to tak zvládá. Já ale historii neměla celou střední školu, tudíž mi chyběl tolik potřebný základ. Tímto oborem samozřejmě nepohrdám mám svá oblíbená témata ale taky ho nemiluji na tolik,že bych od rána do večera musela ležet v odborné literatuře, jak se to u tohoto studia vyžadovalo. Každý rok byl nějaký problém ale podařilo se ho zvládnout za cenu obrovských nervů a vypětí celé prázdniny jak to vlastně dopadne jestli postoupím nebo mě vyhodí. Ted jsem ve 4. ročníku k dokončení studia mi zbývají 4 zkoušky,které jsou pro mě nepřeklenutelné. Nedokážu se naučit všechny události v raném novověku, 19 a 20 století. Ač se snažím připravit a učím se u zkoušky vždy zjistím že oproti vědomostem ostatních je to málo a na zvládnutí zkoušky nemám. Vždycky si sednu na potítko vzpomenu si tak na 4-5 řádků textu a konec. Moji rodiče to přičítají lajdáctví,nedokáží přenest přes srdce že mě zřejmě vyhodí po 4 letech bez titulu. Tatka už mi kolikrát v hádce i fyzicky ublížil. Mamka mi vykládá jaký jsem neschopný bl...c, že všichni už to mají jen já jsem parazit co saje peníze a podobně. V poslední době už to graduje opravdu do monstrozních rozměrů už prý tím terorem co jim způsobuju můžu i za opakovaný zánět a podobně. Opravdu někdy přemýšlím, že to všechno ukončím jen se strašně bojím co bude po životě následovat. Koncem června mi bud 26 let a můj život je absolutně nenaplněný, nemám kluka, nemám vzdělání skoro žádné přátele nic jsem nedokázala. Rodiče na mě každý den křičí, vyčítají a obviňují i z toho co jsem neudělala. Za týden mám poslední zkoušky ale už nemám vůbec sílu v tom pokračovat. Je mi stydno tam jít když už samotní přednášející se ptají co tady ještě dělám.
Když říkám našim že až si vydělám chci založit nadaci pro děti z válkou postižených zemí jen se mi vysmějí že jsem blázen, stejné je to s mojí dobrovolnickou prací pro útulek. Strašně ráda bych byla nějak prospěšná Stejně tak bych vám chtěla poděkovat, za čas věnovaný mému příběhu a poprosit vás o radu co dělat.
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Rodiče mě nenávidí kvůli škole
Poslat SZReaguji na ElsaHussein:
No a nechceš si zajít na ošetření k doktorovi? Když tě může fotr takovým způsobem mlátit, tak bych ho normálně nahlásila. Navíc, bys měla záznam o ošetření a ten termín ve škole by se ti omluvil a neztratila bys ho... Záleží jen na tobě, jestli to chceš opravdu vybojovat, nebo jsi to už vzdala....
Reaguji na Gixxie: bylo to v kombinaci aby mi to sedělo se sakem nemohla jsem nic najít tak jsem si vzala provizorium mamce se to nelíbilo tak to začla řešit já si zatím čistila zuby a fénovala si vlasy. No a z toho byl ohen na střeše kterého se chytl i táta a začal mě bít. Tu zkoušku jsem měla zapsanou i ve STAGu asi bych zbytečně plýtvala pokusy pokud bych tam nechtěla jít? To je trošku zcestné měla jsem před sebou už jen tři týdny byla jsem připravená to vydržet a pokusit se zabojovat.
Reaguji na PaniXY: já už jsem se ve škole omluvila per e-mail. Udávat vlastního tátu nemůžu to se mi příčí a nic by se tím nevyřešilo. Jak můžeš vidět i z ostatních reakcí můžu si za to sama. Po neděli se půjdu přihlásit na pracák a hledat práci zároveň si nakoupím i knížky a budu pracovat na tom abych mohla studovat dálkově
Hm, tak to nevím, jestli ti ten termín omluví, jen na základě e-mailu. Potvrzení od doktora by bylo jistější. Tak ho nemusíš udávat, řekni, že jsi ráno ve spěchu zakopla a spadla ze schodů, nebo tak něco...
Reaguji na PaniXY: hm mě už je to všechno jedno. já nevidím význam v tom abych zůstávala někde,kde za neúspěch schytám akorát výčitky a nářez. to radši budu zametat chodníky než žít dál v tomhle. Tím nechci říct že si studia na vysoké nevážím právě naopak naučila jsem se spoustu zajímavých věcí, poznala skvělé kamarády. Třeba genealogii se budu věnovat dál určitě.
Neuraž se, ale neuvažovala jsi o návštěvách psychologa? Já z tebe mám dojem, že vůbec neřídíš svůj život, necháváš sebou cloumat, neděláš co tě baví, jsi závislá na rodičích a jak se motáš v tom bludným kruhu, tak pomalu rezignuješ a nemáš na nic energii a dokonce se necháš řezat.
Reaguji na Gixxie: já už jsem dřív podobné služby využila ale nechci do toho znovu kdyby se to rozneslo v místě kde bydlím otočili by se všichni zády to už jsem zažila no už nic jiného nezbývá pokud to nechci skončit úplně nebo v blázinci. snad když naši budou vidět že si sháním práci tak snad se to aspon trošku zklidní
Odpověď na tvoji zprávu. Řekla bych na to jen, že vím, že akorát skuhráš a svádíš vinu na rodiče, na nemoci atd. Můj brácha od narození neslyší a nedávno mu k tomu zjistili ulcerozní kolitidu. I přes to teď úspěšně odmaturoval a dostal se na 4 vysoké školy a nikdy si na nic nestěžoval. A imunitu má taky k ničemu, je neustále nemocný doma. Takže laskavě nesváděj nic na zdraví, když jsou lidi na tom hůř než ty a dokážou žít a bojovat, zatím co ty se jen lituješ, svádíš vinu na druhé a hledáš důvody proč něco nejde. A nevím jaké úsilí tě stálo dostat se tam kde jsi, ale podle mě jsi v háji - práci nemáš a školu taky ne.
Ještě k tomu pracáku, pokud si nepracovala, tak ti nedají peníze, to doufám víš.
Znám jednu ženskou, je jí 40, která nemá práci, hrozí ji vyhazov z bytu, nemá peníze, přátele, vzdělání nic. A co myslíš, že dělá? Sedí doma a lituje se, jak k ní byl život nespravedlivej a bude tam asi sedět, dokud ji nevyhodí na dlažbu. Jestli tak chceš dopadnout, tak pokračuj stejným stylem jako do teď. Jestli ne, tak se opravdu prober a začni s tím něco dělat. Zajdi si k psychologovi jestli ti to pomůže - někam, kde tě neznají, aby teda lidi neměli problém. A pak udělej nějakou opravdu radikální změnu, jinak se dál nehneš a budeš se v tom plácat do nekonečna. Hlavně se ale přestaň litovat. Věř, že tím akorát odradíš všechny kolem sebe a nepomůžeš si tím.
Reaguji na whisper:
S tím první příspěvkem moc nesouhlasím...
Reaguji na ElsaHussein:
Tak teda nevím, ale kdyby na mě sáhl můj otec, asi bych ho taky něčím přetáhla, nechápu, jak si může dovolit bít dospělého člověka!
Jinak teda nevím, ale už mi přijde, že se docela necháváš vláčet okolnostmi a vůbec vším... Nějaký sako mě nemůže rozhodit, abych nemohla jít ke zkoušce, snad jsi nebyla v podprsence jenom, ale to je jedno. Jak říkáš, nemá cenu zůstávat někde, kde... Ale fakt nechápu, co tě drží doma, bych tam nezůstala ani minutu. No nic, tak přeju hodně štěstí, snad najdeš nějakej dobrej flek.
Mimochodem, nevím, proč bys měla rodičům splácet školu, kvůli nim studuješ něco, co nechceš a to jejejich věc, jestli ti to platí nebo ne. Jestli chtějí, abys studovala, tak at ti tohle nevyčítají. Naši mi říkali vždycky - studuj, dokud můžeš. Jako ty se o ně třeba taky jednou budeš starat, až budou staří a nebudou se umět sami nakrmit!
Reaguji na Kollyasek: Nevím jestli je to pochopitelné, ale první příspěvek je od slečny, zbylé dva moje odpověď.
Cituji Kollyasek: nechápu, jak si může dovolit bít dospělého člověka!
Dokud se bude Elsa chovat jako děcko, budou tak s ní jednat. A moc nevěřím tomu, jak tady ty události líčí, od smlouvy na splácení peněz za školu až po scénu kvůli neladící bundě...
Reaguji na ILChazz:
Tak přesně tohle jsem chtěla napsat, je jedno kolik jí je, pokud se chová jako dítě. A to co mi psala, že by snad měla mít Turnerův syndrom a Crohna a další nemoci. No nevím nevím. Moc tomu nevěřím, ona si asi sama sobě něco nalhává a tady čeká lítost, nebo nevím.
Reaguji na ILChazz:
At se chová jak chce, tohle je dost masakr, to je jak kdybys omlouvala chlapa, co bije manželku, ale to je jedno, Mi ta celá rodinka přijde už silně narušená, hysterické osobnosti jedna vedle druhé a Elsa jako pasivní oběť... Aneb komu není rady...
Reaguji na Kollyasek:
Já to spíš myslela tak, že dokud se Elsa nebude chovat jako dospělý člověk, nebude ji tak ani táta brát, bude pro něj pořád neposlušné děcko a na ty je i podle mě nejlepším lékem pár facek. Kdyby se chovala jako dospělá zodpovědná ženská tak by si to zaprvé nenechala líbit a zadruhé by možná bylo tátovi blbé ji mlátit...
