Rok po rozchodu a najednou se vše vrátilo..

Nemá smysl smutnit po nějakém hajzlovi...ale určitě potřebuješ najít někoho, kdo ti ho z hlavy vytluče a tvůj přítel tím oním asi nebude...

Já jsem teď v podobné situaci (vč. toho, že se vzpomínky vrátily taky cca po roce), ale s přítelem jsme spolu krátce, tak se mi nechce ještě dělat radikální rozhodnutí a spíš čekám, jak se to vyvine...cítím se kvůli tomu i docela provinile. Když jsem potkala onoho bývalého, tak jsem na toho předcházejícího zapomněla během "sekundy" a chtěla bych, aby to tak bylo znova se současným, ale ono ne

Když píšeš o tom podvědomí, napadlo mě: Psychologický výklad pohádek, Marie-Louise von Franz, str 137. Je to založeno na hlubinné jungiánské psychologii, jestli je ti to blízké, knížku si přečti.

Možná jsi se s tím rozchodem vnitřně ještě úplně nesmířila. Já jsem takhle nenechala pořádně proběhnout dva rozchody, oba vztahy byli po sobě, ten druhy naprosta emoční smršť, celej život převrácenej...nenechala jsem ty emoce odeznít, neprozila jsem si pořádně ten smutek a vzpomínka na oba se mi stále vrací, je to přes tři roky a mám období, že mám pocit, že je všude vidím, mám o nich sny(hlavne o tom druhém, prožili jsme i krátké manželství, mám tu i téma, jak jsme neměli kam jít)...teď mám naprotso perfektní vztah, úžasnýho chlapa..ale ty vzpomínky mě občas svírají až moc. neumím ti poradit, co s tím, protože sama se toho nedokážu zbavit, ale chci tě ujistit, že to asi nejsi jedina, s takovými myšlenkami. Podle mě je to v podvedomi nevyreseny vztah a chce to se s ním nějak rozloučit, přetrpět ten smutek...nevím

Taky bych to tak nějak viděla.
Myslím, že se potřebuješ až do morku kostí přesvědčit, že je to opravdu parchant, který za to nestojí. Jedině tak pak budeš moct jít dál. Zdá se, že v tobě pořád doutná nějaká malinká naděje... tu je potřeba zlikvidovat. Ale bez pokusu o kontakt s ním to asi nepůjde. Pokud to, co já vím, do 3 týdnů nepřejde, napsala bych mu neutrálně jak jde život, no a když ani neodpoví... nebo se bude divit, kdo že mu to píše, budeš o krok blíž k tomu vyhnat si ho z hlavy. (bohužel opravdu jen o krok... jiný (lepší) způsob mě momentálně nenapadá)

Jinak teorie "působil na mě tak jako "nepolapitelně, nedosažitelně". Nikdy jsem ho neměla pod kontrolou, tak jako ostatní partnery a to je možná to, proč jsem ho tak bláznivě milovala" je přesná. Na mě sedí taky dokonale.

Každé ráno je ti do pláče a stýská se ti po bývalém? Přestaň myslet na romantiku a vzpomeň si na hádky a na to, jak jste se rozešli ve zlém. Protože to je celá realita.

Tvůj současný partner tě nebaví, tak si vytváříš fantasmagorie. Vyřeš si současný vztah, přejde tě i "najednou se vše (jen to co se mi hodí) vrátilo".

Ahoj, mám z toho co píšeš pocit, že možná jen miluješ ty vzpomínky, jak ti tenkrát s přítelem bylo, z tvého psaní jsem měla pocit, že to vážně byla velká láska, ale poslední odstavec najednou odhalil bývalého přítele pravou tvář: byl ti nevěrný, choval se jako hajzl a to se ti líbilo a vzrušovalo tě to jen jestli nejsi ten typ holky, které prostě nebaví hodný kluci Nevím, kolik ti je let, ale já bych tedy zvolila do budoucna muže o kterého se budu moct opřít, kterému budu věřit a který mi bude věrný, ale pokud máš pocit, že to není pro tebe, tak se asi pořádně potřebuješ vyřádit ve vztazích s těmi, který jsou pravý opak, který tě natolik ponaučí, že za vztah s hodným chlapem, který by se pro tebe rozkrájel, budeš vděčná Někdy rozumím mužům, který tvrdí, že ženský neví co chtějí, když mají fajn chlapa, tak si stěžují, že je moc hodný a raději utíkají za těma zmetkama. No jo...asi to bude ten tvůj případ viď? Ale vzpomeň si na to, jak vás vztah skončil a PROČ? Lidé jsou zvyklí po čase zapomenout na to zlé a proto občas slepují něco, co moc slepit nejde. Co kdyby jsi měla v současném vztahu sex, který by tě naplňoval? Měla bys také myšlenky na bývalého? .... Co komunikovat více ze svým současným přítelem a neztrácet energii nad něčím, co zřejmě nejde vrátit? Nebuď ke svému současnému příteli unfair, buď mu řekni, nad čím přemýšlíš, nebo se s ním rozejdi...

Přesně tak jak někdo psal výše. Jsi zamilovaná akorát do vzpomínek. Vytváříš si obrazy, které už nebudou. Pokud byste se k sobě vrátili, spadlo by to zase zpět do hádek a litovala bys rozhodnutí, protože taková je realita. Takže přestaň vzpomínat a žij a taky přestaň srovnávat bývalého partnera se současným to fakt není dobré.

Tady ti každý napíše, že nemá smysl litovat za "hajzlem", protože tady je zažitý stereotyp, že ideálem je hodný, slušný, prorodinně založený a zcela předvídatelný a čitelný chlap
No ... Asi docela dobře chápu, za čím přesně je ti líto. Po rozchodu sis našla někoho, kdo je přesný opak tvého ex - a div se světe, ono to nefunguje ! To, že je ti po ránu vedle něj do pláče není snad ani tak výrazem velké lásky k tvému ex, jako spíš tvé bezmocnosti - že sis uvědomila, že lžeš sama sobě do kapsy, jak jsi šťastná a přitom žiješ s někým, s kým nemáš nic společného, ale měla by sis jej tedy asi vážit, když je tak hodný ...

Přesně. Bývalého nekontaktuj, je to jistě lákavé, ale nejspíš by z toho nic nebylo - maximálně by si přijel pro dostupný sex a trochu obdivu a zase by odjel - a co jiného taky, když dělá v zahraničí ? Když budeš akorát nostalgicky vzpomínat, jaký to byl nepolapitelný charismatický hajzl, tak se z toho nevyhrabeš nikdy - zkus si spíš střízlivě a věcne vzpomenout na ty vaše hádky a problémy, kvůli kterým jste se vlastně rozešli, zamysli se, jestli byl vás vztah rovnocenný, nebo jestli on byl na koni a ty ses trápila - a nejspíš sama přijdeš na to, že cesta zpátky není možná. A i kdyby jo, rozhodně ne za jeden rok, po roce se ani jeden z vás tolik nezmění - on bude stejný a tobě budou vadit stejné věci, co dřív a ty samé problémy budou brzy zpátky. Spíš si zkus ujasnit, co chceš od života a jestli ti to dává tvůj současný vztah. A taky jsi nenapsala, kolik vám oběma je, to by bylo taky zajímavé.

já to mívám naopak - ti bývalí mě nenechají na pokoji a většinou začnou otravovat kolem Vánoc nebo když se mi začne dařit v osobním životě. Ale být tebou, zapomenu na něj, kdyby tě chtěl, tak se ti už dávno ozve nebo tě vyhledá on. Spíš se marně trápíš nad chimérou.