Náš vztah začal hodně intenzivně, až snad bláznivě. Já byla předtím sama 3 roky, za tu dobu jsem nepotkala nikoho, kdo by splňoval alespoň základní očekávání, naučila jsem se být sama. On byl v době naeho seznámení půl roku po odchodu jeho ženy se dvěmi dětmi, byli spolu 8 let. Od začátku jsem z něj cítila velkou bolest a nezpracovaný rozchod s jeho bývalou ženou, což bylo vzhledem ke krátké době docela pochopitelné. Nicméně, i přesto byl zpočátku hodně zamilovaný a já do toho spadla taky velmi rychle. Seznámili jsme se společně i s našimi dětmi, plánovali dokonce i společné bydlení, coiž vyšlo z jeho strany. Po pár týdnech se ale jeho chování dost změnilo, jeho iniciativa a zájem rapidně slábly a já chtěla znát důvod. Nikdy mi to nevysvětlil, byl hodně uzavřený do sebe a choval se dost rozporuplně. Později jsem pochopila, že trpí depresemi, a snažila se to chápat, pomoct mu. Problém byl, že on se o tom nechtěl bavit, uzavíral se před celým světem, číšila z něj rezignace na všechno, naprosto vyhaslý člověk. Nevěděla jsem, jak dál, byla bezradná, nemohla mu pomoct, když on sám nechtěl a tak to došlo do bodu, kdy jsem mu řekla, že už takhle dál nemůžu, že už nemám sílu v tom fungovat. V jeho očích jsem viděla naprostou beznaděj, odešel jen se slovy, že ho to mrzí. Po pár dnech bez kontaktu, jsem mu napsala a dala najevo, že jsem se unáhlila a že bych chtěla vztah napravit. Nereagoval a já nechápala, co se v něm odehrává. Proto jsem mu navrhla, abychom se sešli a promluvili si osobně, že nechápu jeho mlčení. Přišla odpově´d, že ho to mrzí, ale že by to nemělo smysl, že je to stále stejné a on se nedokáže a ani nechce změnit. To mě hodně bolelo, nečekala jsem tak zbabělou reakci. Přesto jsem se snažila být přátelská a chápat ho a reagovala smířlivě, že mě sice zklamal jeho způsob, že jsem se takhle rozejít nechtěla, ale že se nezlobím a kdykoli jeho i děti ráda uvidím. Ptala jsem se, co mám udělat s jeho věcmi, které u mě ještě má, a popřála mu, ať je šťastný.Chtěla jsem zachovat alespoň přátelsktví, chtěla jsem zůstat dál nablízku, po tom všem. I když to byl hodně krátký vztah, byl pro mě hodně důležitý.Odepsal jen stručně, že mi taky přeje, ať jsem šťastná a věci vyřešíme výhledově. Po pár dnech jsem zjistila, že mi zablokoval na fb svoje příspěvky, už vidím jen ty veřejné. Nerozumím tomu, nechápu jeho počínání. Tuším ublížené ego, ale o to víc nechápu důvod. Neumím se smířit s tím, že jsme si v podstatě neměli možnost vše říct a vysvětlit osobně. Takhle mám pocit, že vztah ztroskotal na jeho zablokované komunikaci a neupřímnosti, neotevřenosti, která pronásledovala celý náš vztah. A tak přemýšlím, zda se to dá nějak napravit. Budu ráda za vaše zkušenosti, pokud jste zažily podobné nedorozumění a takový nevysvětlený rozchod.