Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

Někdy je návrat do minulosti to nejlepší, co mohou lidé udělat. Za tu dobu, co byli od sebe, jim leccos došlo, a hlavně, v té hlubině jejich prožívání se ustálil nějaký pocit, který se neodbytně dostává na povrch, a promlouvá. Myslím, že Ty to máš jasné, že k Tobě mluví úplně jasnou řečí. Otázka ovšem je, jak je na tom Tvůj přítel. Říkáš, že se chce vrátit? Důležité jsou určitě jeho motivy. O těch nic nevíme, tak je těžké něco doporučovat.

Laura S

Ahoj Lauro,

ráda bych také něco řekla, pokud ti to nebude vadit, i když nejsem krasavec Spock
Nemyslím si, že by se do minulosti neměl člověk vracet. To, co bylo, nás utváří, posouvá a neopouští, jde to s námi kupředu. Tudíž minulost je vlastně v naší přítomnosti i buoucnosti. To, co bylo už nevrátíš, ale "přeneseš" a pustíš ty dotyčné lidi z minulosti do přítomnosti a možná i budoucnosti. Tvůj současný přítel ti evidentně nevyhovuje a nenaplňuje tvá očekávání, proto myslíš stále na toho bývalého. Jak řekl Spock a Hašlerka, víme toho moc málo. Ale důležité je, jestli ty víš, proč se k tobě chce vrátit a hlavně, jestli budeš schopná mu věřit. Asi ho evidentně máš pořád ráda, ale máš ráda jeho, jako takového nebo to co bylo? Nikdy ten vztah nebude stejný, jako předtím, to je asi důležité vědět a jít do toho s tím, takhle taky beru větu "Dvakrát do stejné řeky nevstoupíš". Chápu to, jako že nikdy nic nebude stejné, nikdy nic neprožije člověk stejně, každá situace, vztah, prožitek je jiný a jinak chápaný. Mnoho lidí si tuto větu vysvětluje tak, že dvakrát do vztahu s jedním člověkem nevstoupíš, ale já si říkám proč ne? Bude to jiný, to je jasný, otázka je ta, jestli to bude dobře a hezky jiný nebo naopak.
Jsem si trochu zafilozofovala, co?

formica
Ahoj Formi, jak pokračujete?

Ahoj vloči, já ti ani nevím. Je to takové různé. Píšeme si, voláme si, vidíme se, někdy je opravdu moc milý, jindy zase normální...Jsem nějaká rozpačitá, protože mám pořád pocit, že to není to ono. Nevím, třeba se to časem spraví, uvidíme...Jen mě fascinuje, že jdu do divadla, řeknu mu, ať mi napíše a on nic. A největší gól je, že mě "sprdne" proč jsem mu nenapsala, proč jsem se neozvala, jestli je vše v pořádku. Hele, já těm chlapům vůbec nerozumím! Pořád jsem taková ostražitá, nejsem si jistá, čekám nějakou podpásovku asi...Nevím, můj šestý smysl mě nikdy nezklamal, tak se mu snažím naslouchat...Jenže sám pan šestý smysl nějak neví...Zatím nic neřeším, ale myslím, že přijde chvíle, kdy budu!

Co ty?

Tak mě ten můj dnes poslal do pr...jsme spolu 2 měsíce...on je puntíčkář, perfekcionista. Dbá na stále perfektní vzhled atd. Týden jsem byla pryč z bytu, 4 dny s ním, 3 u rodičů. Přijel na návštěvu ve 4 ráno, když jsem byla u rodičů. Byt jsem zanechala v rozuklízeném bordelu...protože jsem dala přednost jemu a rodině. Bydlím sama, ale on má klíče. Řekl mi, že na to nemá žaludek, že jsem prase atd. Celý den se neozývá, že chce být prý sám....tak nevím. Mrzí mě to, ale nechat člověka kvůli neumytýmu nádobí a vyházenýmu koši s prádlem, když jindy je to vše ok? Jen teď se to prostě nestihlo? Já těm chlapům nerozumím.

Vítej do klubu...Nevím, co říct

formica
Já bych jen chtěla slyšet názor od někoho, jestli je to normální? Jestli jsem fakt tak špatná, když mám priority někde jinde, než ve stoprocentní připravenosti vždy a všude? Že mám taky právo na selhání? Grrrrrrrrrrrrrrr.......... nejraději bych chlapy poslala do gulagu na Sibiř.

woman

Tak snad jediný problém byl, že jsi neměla uklizeno, ne? Já v tom problém nevidím, ale nějaký perfekcionista ano. Znám lidi, kteří musí mít doma jako v muzeu, ale s tím nic nenaděláš...Jen mi nepřijde normální se kvůli pár rozházeným věcem rozcházet

formica
Ano, to byl jediný problém, navíc přijel bez ohlášení, kdybych věděla, že přijede, dodělám to. Ale vůbec mě to nenapadlo, že přijede! Ještě když ví, že nejsem doma.

Formi, hlavně vydrž a netlač na pilu.
Woman, no, mně tedy moc normální nepřipadá, hodně rychle bych od něj utíkala, od takového ruce pryč.

Kanko, netlačím, ale cítím, že to není ono a nevím proč...Co když si myslí, že je vše v pohodě? Nevím, co se mu honí v hlavě. Chtěla bych, aby se stalo konečně něco, kdy mi dá najevo a dokáže, že mě opravdu miluje a chce se mnou být nebo obráceně třeba (doufám, že to nenastane). Já jsem pořád v takové nejistotě, což mě ničí, ovšem ne tolik, jako ten stres předtím.

To není chlapama, ale konkrétní vada jednotlivce, pardon, že to píšu. Ne, není to normální.

kanka
Tohle je vyvrcholením. Bordel jsem měla, neříkám, že ne, ale sakra ví, že jsem hned z práce sedla do auta a jela za ním 220 km. Já se stydím za to, že jsem ten borde vůbec vytvořila, ale pracuju i do osmi do večera, pak přijdu utahaná a když vím, že tady jsem jen sama se sebou, prostě to počká, až budu mít čas a nebudu polomrtvá padat na hubu. Já jsem se do něj zamilovala a strašně mě to mrzí. ale on je na pořádek magor, to je pořád máš tady ospalek, tuhle odlouplej lak na nehtech, kdy už Ti sundaj rovnátka, tady máš upadlej knoflík to je hrozný...Já ho mám hrozně moc ráda, všechno funguje, jak má, dokud jsem dokonalá. Ale jakmile selžu, je to špatně. Bez pochopení.

Tak to nesnáší víc chlapů

A to je problém, nikdo není dokonalý, bohužel, každý děláme chyby...

woman
Myslím, že je to blázen a měl by se léčit. Vypadá to na nějakou obsedantně kompulzivní poruchu. A s tím se nedá žít, brzo by ses zcvokla taky, takže buď vlastně ráda...