Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

Petulo, bud ráda, že máš zkouškový... já mam po státnicích, takže už se nemůžu ponořit ani do toho učení... mam ted hrozně volnýho času, kamarády uvidim maximálně o víkendu, takže o tom pořád přemejšlim a asi budu podobný typ jako ty, citlivka co se v tom bude pořád plácat..

Tavimi: pokud to ovšem přežije...

I já vám všem moc děkuju, našla jsem spoustu různých přístupů, řešení situace, námětů. Moc díky.

Já jsem po rozchodu nemohla poslouchat žádné zamilované písničky nebo se dívat na slaďáky. Naopak jsem potřebovala nějak nakopnout; věci jsem schovala, sms vymazala a myslela jsem si, že život jde dál. No tak jde, ale já se někde zasekla

Holky, taky je v tuto chvíli důležité si něčím udělat radodst. \koupit si něco, po čem dlouho toužíte, zajít si ke kadeřnici, na nehty, zaletět na dovolenou, jít na plastiku. prostě udělat cokoliv vyjímečného sama pro sebe.

Enchi
.. koukam ze si nevyberem ani jedna tak ti pak doporucuju to co jsem psala marte...az se s tim trosku srovnas, zacit delat veci ktery si kdy chtela zkusit ale odsouvala to tak trosku kvuli nemu....bud ze nebyl cas nebo ze se mu to nelibilo nebo ho to nenadchlo tak jako tebe...at je to cokoliv...u me je neco z toho financne narocne (treba surf camp za 13000), ale neco si musim hned po zkouskovym vyzkouset - laser game (znate to nekdo? nevite kde se da zahrat? cetla jsem ze nekde v praze ale zatim jeste nemam moc info

Dirtyangel
souhlasim...a doplnila bych to co jsem uvedla vyse, ze nejlepe to, do ceho se uz clovek jednou nadchl ale pak to z urciteho duvodu neudelal......
...ale uz planuju ze pojedeme se setrou nekam na dovcu...k mori

Na Národce, jsou tam automaty (hrací, ne výherní), šipky, fotbálek, hokej a pak paintball tam býval, nevím, jestli tam je pořád. Ale je to spíš takovej pajzl, jsou lepší herny

Petulaa
Aha, ty myslíš hru a já mluvím o herně "Laser game" pardon

s timto naprosto souhlasim . Nejde o to co dela druhy, je to jen o nas a v nas. Ten druhy je jen "hercem" co nam zahraje roli jakou my sami chceme. Proste nam plni jen nase prani. Chceme - li byt tyrani, najdeme si nasilnika, chceme-li byt podvadeni - tak nevernika... a toho nasilnika a nevernika umime udelat temer z kazdeho . Na to ja verim. Ze se nam plni co si prejeme a jakmile svuj "sebedestruktivni" vzorec zmenime, prestane se nam to dit. Staci jen prijit na to, co ze to vlastne skutecne chceme...

Kdyz pochopim, ale skutecne pochopim, ne jen ze to mi nekdo povi nebo si to prectu, tak uz neni treba se s nicim vyporadava. Proste vse se srovna a to co trapilo bude naprosto lhostejne nebo se zmeni ta osoba nebo cokoliv dalsiho.... I toto mam vyzkousene. Hodne pomaha hypnoza nebo rodinne konstelace /protoze hodne "vzorcu" neseme z rodiny/ nebo zazitkove seminare a taky regrese... U tebe bych mozna zkusila i neco z techto metod, protoze pises o dlouhodobych problemech a nevim zda to sama zvladnes "rozbit"

Petulaa...u mě to není jednoduché nikdy s ničím.Občas se vidíme, ale já jsem paličatý beran, takže většinou moje vztahy končily tak, že jsem řekla, ať si škubne ploutví, hrdě zatřepala hlavou (i když uvnitř to byla bolístka) a tím pádem už další komunikace nebyla možná. Moje hrdost zvítězila v daném momentě nad rozumem a já odkráčela středem. Později jsem se snažila aspoň s dotyčným vycházet kamarádsky a většinou to vyšlo. Ale v ranném hrdém období, kdy beran pádí hlavou proti zdi, jsem si asi zcela zbytečně zašlapala cestičky.

Petulaa

Bylo mi 27. Za čas přijdeš na to, že všechno zlé je pro něco dobré. Můj bývalý studoval VŠ a já si ji udělala při něm taky, nudila jsem se jenom v práci. On pak zjistil, že jsem schopnější jak on - navíc mu to dávalo na jevo i okolí a myslím, že se s tím nesrovnal a já taky ne. Rozešel se on se mnou, ale chtěl si nechat zadní vrátka, to jsem okamžitě zatrhla a udělala jsem dobře. Až s odstupem jsem zjistila, že jsem ho k tomu rochodu vlastně přinutila svým chováním, protože jsem byla zbabělá to udělat sama - to mě došlo až po roku.
Jak tu už někdo psal, až potom jsem zjistila, že můžu být ráda, že s ním nejsem - bez komentáře.

A to je ten problém

Leo
..jj ja myslela tu hru...zaujala me totiz v jednom serialu (btw. How I Met Your Mother...znate nekdo? bomba serial) a ja pak ciste nahodou narazila na nejakou inzerci ze to je i v Praze..tak jsem si rikala ze tam nekdy s nekym musim zajit a vyblbnout se

..no s tim zjistenim co vlastne chci, souhlas s Leo, problem....jde to snad nejak jinak nez vystridat x chlapu aby to clovek poznal? a jde to vubec v tu danou chvili poznat?

Priklad....citila jsem vzdycky v duchu ze jsem tak trochu romanticka, znate to koukate na TV a rikate si to chci taky a "jé to je krásné"....pritel takovy nebyl, byl opak, racionalni, karieristicky kozoroh...nekdy me to vduchu mrzelo, ze mi nenosi kytky, darky, nikdy me nevyzvednul na nadrazi ani se tam se mnou neloucil, nikdy na me necekal pred skolou, nechodili jsme na prochazky a lá pozorování hvězd....a pak jsem takovehle chovani, o keterem jsem si myslela, ze mi u nej chybi, uvidela u pritele sve sestry...v tu chvili mi to prislo tak nechutne, jak ji porad drzi za ruku a cicma se s ni, stebeta ji sladka sluvka a snesl by ji modre z nebe...a byla jsem zase strasne rada za to s jakym klukem chodim...ze vlastne ty moje predstavy jsou vazne jen predstavy, o kterych si snim ze by byly krasne, ale vlastne nechci aby se ve skutecnosti staly