Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

formica
můžu se zeptat, jak dlouho jste spolu?

vlocka

Dva roky...Není to sedm let,já vím, ale...

formica
Buď je chorobně žárlivý, pak pryč od něj, nebo se "jen" trápí tím, že se bojí, že o Tebe přijde (viz ty řeči o rozdílném vzdělání, že pro Tebe není dost dobrý a tak...). Ty vaše scénky z poslední doby ho utvrzují v tom, že už se to děje, tak tomu rozchodu prostě jde vstříc, aby už měl klid od pocitů méněcennosti. "Milovat" by mělo stačit, ale když jsou tam ty šarvátky, tak on si prostě tím vztahem není jistý.

formica
to naprosto chápu...

hašlerka

Víš, já jsem se se žárlivým chlapem ještě osobně nesetkala ve vztahu, takže to asi ani moc nepoznám, jestli je chorobně žárlivý, nebo

Ale ty přece nemůžeš být s tím člověkem 24 hodin denně, aby si byl jistý vztahem, navíc být si něčím jistý znamená v pozdější době cestu k lhostejnosti a nezájmu...nikdy si nejseš ničím jistý, ale já mu nikdy nedala důvod, aby mi nevěřil nebo si nebyl "jistý"...Jednou jsem se sešla s bývalým kolegou, on po mě docela jel, ale já ho odmítla a po roce jsme se se sešli a přítel dělal takové scény, že jsem to nestíhala...To bylo jediné, kde opravdu mohl mít strach, ale jinak nic...

vlocka

Co chápeš? Že tak šílím

formica
že i dva roky jsou dost, když druhého miluješ a chceš s ním být...

formica
Nejde o to být s ním 24 hodin denně, jsem jsem uvažovala, proč se nechce k Tobě vrátit. Řekla bych, že má pocit nedostačivosti, že se mu nechce ho prožívat, je jako Ty, také zranitelný...
Chorobný žárlivec nebude, to by tě pronásledoval a nechtěl by tě pustit.

Ale v čem? Já se ho snažím zapojovat do svého života...ze začátku mi říkal, jak je fajn mít svou průvodkyni, protože jsme chodili po Praze a já pořád něco vykládala, pak jsem přestala, protože už jsem nevěděla co
Nikdy jsem mu nedala najevo, že je jen truhlář, já jeho práci obdivuju a moc se mi líbí, ale on mi pak v hádce vyčte, no jo, nejsem vysokoškolák, tvoji rodiče si to myslí, že pro tebe nejsme dost dobrý. Ale on bude žít se mnou, ne s mými rodiči...Navíc jsem byla jeho první přítelkyně, která mu řekla, ať spolu jedeme na dovču do zahraničí a taky jsme jeli.
Jeden by se z těch chlapů fakt zbláznil...

Kamarádka mi říká, že si málo věří, že má nízké sebevědomí, já nevím...Asi je to možná pravda, ale nikdy to nepřizná, naopak tvrdí, že on si věří atd.

vlocka

Jak ten rozchod probíhal u Vás...rozhodnout se k něčemu takovému po 7 letech, to asi není otázka pár dní, ale několika týdnů, ne?
Já mám zítra souborku, to bude mazec

formica
z čeho máš souborku?

upřímně řečeno, do dneška nevím, co se stalo, že to řešil tímto způsobem. ano, měli jsme krizi, hádali jsme se, asi měsíc, ale bylo to taky způsobeno tím, že jsme se málo vídáli, tak jsem myslela, že až budu mít po učení, bude líp. taky mi to tak tvrdil. ještě jeden den mi tvrdil, jak mě miluje a těší se, jak budem spolu bez mého učení, měli jsme jet na dovču... na druhý den přišel s tím, že je po všem, že chce být sám, že se nechce na nikoho vázat, nikomu zpovídat... byla to vážně rána, myslela jsem, že krize je za náma, ale on to vyřešil takto ...

formica
Řekla bych, že kamarádka má pravdu... Asi bych se ještě zamyslela, jak to bylo u nich v rodině: Kdo tam byl dominantní? Jakým způsobem byl chválený nebo naopak trestaný, jestli splnil či "zklamal" očekávání rodičů apod. Nepřiznat si některé věci je normální způsob, jak se s nimi "vyrovnat", když budeš vědět, na co je přecitlivělý, můžeš se tomu líp vyhnout. Jinak s tím moc dělat nemůžeš, to tak jedině nějaký terapeut.
ALE: Formico, když zítra neuděláš souborku, tak si kromě tohoto založíš na další problém. Zkus teď tyhle starosti odložit stranou a podívej se na přípravu! Je to těžké, ale když se do toho zabereš, tak na chvilku zapomeneš na tyhle trable... no tak, pěkně prosím!

Jdu nato,

jdu se ještě kouknout na učení Vypínám počítač, když nenapíšu večer, napíšu zítra, jak jsem dopadla...Držte mi palce

vlocka
Dělám souborku ze ZSV, filozofie, etika, ekonomie. Moc ti držím palce, abys to překonala a aby to co nejdříve přebolelo. Myslím, že to v něm bylo už déle a prostě se jednoho dne rozhodl...

hašlerka
Dominantní byl otec, který od nich před 8 lety utekl, nadělal problémy a nikomu neřekl, proč odešel. Pravdou je, že to má asi všechno z rodinu, i takovou tu bezcitnost, kterou projevil, když mi zemřela babička. Vím přesně, kde má slabé místo a když jsem chtěla ublížit v hádce, tak jsem já hloupá útočila tam.
Navíc si myslím, že moc chválený nikdy nebyl. Mám pocit, že oni jako rodina nikdy nedrželi pohromadě, ale to samozřejmě nikdy nepřizná.

Já jsem dost dominantní a ještě ke všemu učitelka Víš, začínám teď přemýšlet nad tím, jestli je vůbec možné to, abychom spolu byli, i když to moc bolí, protože pokud budu ta tolerantní jen já a budu dělat jen to, co on chce a omlouvat se taky budu pořád jen já a budu držet hubu a krok, tak to už nebudu já. Ano máš pravdu, asi musím změnit a potlačit své emotivní jednání, v tom dělám vždy asi velkou chybu, ale patří to k mé povaze.

Zkusím to, sejdu se s ním, už asi budu klidná a on doufám taky, popovídáme si o tom a najdeme nějaké nejlepší řešení a východisko Jsme teď taková trošku klidnější, je mi lépe

formica
děkuju. ať jde učení

Je mi smutno

Chce se mi křičet, ty jeden mizerný chlape, kde jsi, když potřebuju podporu!!!!