Rozum a cit - přátelé nebo protivníci?

...taky jsem dneska objevila zajímavý článek...
...vědci nezahálejí a snaží se v mezilidských vztazích pomoci cestou chemie...bude to, ale opravdu to pravé ořechové?

EDIT: nejde mi sem vložit odkaz.... tak jindy...

Vědci se konečně dostali na úroveň čarodějek a pokoušejí se o nápoj lásky? Nevím, nevím, to jsem skeptická, na nějaký vědecký pokrok v téhle oblasti moc nevěřím.
Spíš na to, že vztah mezi rozumem a citem se dá docela vyjádřit písničkou. Třeba touhle:

hašlerka
...jo jo, nápoj lásky s obsahem hormonu oxytocin, hormon, který hraje ústřední roli při navazování vztahů.
...taky tomu moc nevěřím, ale zas je fajn, že to zkoušejí...

Díky za ifnormaci, to se tedy nechám ráda překvapit.

Teď jen malinko humoru do tohoto docela vážného tématu:
Ses, umíš si představit, jak někdy v budoucnosti bude na každém rohu "oxytocinový bar"? Člověk bude mít krizi, tak se staví na "štamrpli" a vše bude OK! Nastane soumrak manželských poradců, nebudou rozvody ani nevěry, manželky budou přidávat manželům tři kapky denně do polívky v rámci prevence...

To je dobré téma, u mě rozum a srdce bojují neustále. Byla jsem u jednoho doktora, je klasický MUDr., ale věnuje se alternativní medicíně, byl dlouho v Tibetu v klášterech. Dělá vyšetření přes auru, rozebral mě do mrtě nejen po zdravotní stránce, ale hlavně vystihl naprosto přesně moji psychiku. Jeho "diagnóza" zněla, že jsem hodně racionální typ, že u mě převažuje rozum nad srdcem a že by mi radil to trochu vyvážit a víc poslouchat svoje srdce...

Pro mě je to hodně těžký, protože z věčného vnitřního dialogu/hádky rozumu a srdce vlastně kolikrát nejsem schopná říct, kdo co "křičí" a vlastně nevím, co chce srdce a co chce rozum... Nestává se vám to taky?

Většinou vím docela dobře, kdo to křičí a co chce, ale ne vždy to jde dohromady.

Pokud Ty sama tápeš, poradím jednu techniku. Zkus si sednout, zklidnit se, uvolnit, zaměř se na svoje srdce a začni jen tak, bez vnitřní cenzury nahlas mluvit, jako kdyby to říkalo ono samo: "Jsem tvoje srdce a potřebuju, abys ... (ono Ti něco naskočí, to se neboj. A možná budeš překvapená, kolik toho tvoje srdce vlastně potřebuje a jak naléhavě). A pak si vem na pomoc rozum a řekni si, co z těch přání lze realizovat a jak.

hašlerka
pěkná budoucnost..skoro jako pohádka jestli se toho dožiju, tak si takový "oxytocinový bar "otevřu
...z článku:
Vědci z Yerkesova národního centra pro výzkum primátů při Emory University v Atlantě v nedávném výzkumu potvrdili, že správný hormon dokáže dramaticky změnit vztahy.
Ti, kdo ho mají víc, jsou nejdůvěřivější a nejochotnější vydávat city i peníze pro druhé.
Oxytocin hraje roli při sexu a sexuální přitažlivosti, přispívá k pocitu důvěry a klidu a pomáhá odstranit strach. Je obsažen v krvi během porodu, nastartuje produkci mléka a při kojení pomáhá prohloubit pouto mezi matkou dítětem. Říká se mu také "hormon důvěry".

To je skoro riziko nějaký oxytocin v těle mít!
(Jinak si taky pamatuji, jaký vliv měl oxytocin na zavinování dělohy porodu, auvajs!). Je to tedy pěkná potvůrka a my lidi jsme takové oxytocinové laboratoře. Co s tím pak ten chudák rozum má počít?

hašlerka
...neboj, rozum zdolává překážky asi tak jako závodník skoky o tyči
..jen přemýšlím kolik ho mám tedy já...což o to, peníze klidně budu rozdávat, ale s tím ostatním to jde těžko..
(...s tou dělohou to je fakt?má to nastarosti ten hormon, hmmm to je teda prevít)
Kolik myslíš, že ho máš ty? máš to 50 na 50?

Ano, s tou dělohou to je fakt, snad si to pamatuju dobře.
Kolik ho mám? Fíha, asi hodně, možná až příliš. Tak to musím horko těžko vyvažovat tím rozumem! Kdyby to bylo možné, řekla bych 100 na 100 (na cílové pásce však fotografie rozhodčích ukáže, že oxytocin zase vyhrál o prsa!)

Rozum a cit je jako voda a oheň. Potřebujeme je, ale dohromady se nesnesou.

Holky vnímate někdy svou intuici? Stalo se Vám někdy, že Vás zklamala? Vzpomenete si na případy, kdy Vím intuice něco říkala, vy jste udělali to, co vám kázal rozum, a život, zkušenost vám nakonec ukázala, že váš prvotní pocit - intuice byl pravdivý - a nakonec jste k tomu stejně došli, ale delší, složitější a bolestivější cestou?

Život je proces, takže záleží na nás, jak nás baví ho žít, ale čím dál více se utvrzuji v tom, že bychom vzláště my ženy měly své pocity poslouchat, jsme bytosti iracionální narozdíl od racionálních mužů. Těmi pocity ale myslím ty prvotní, pokud se necháme zmást rozumem a např. se déky němu zamilujeme do nesprávného člověka, tak se do toho zamotáme...

Takže rozum nebo cit? Rozhodně cit, ale ten pravý, ten intuitivní, ne ten co si vykonstrujueme po svých rozumových analýzách. Např. se zamilujeme do někoho z nesprvávných důvodů - proto, že nechceme být samy, ne že bychom opravdy milovaly kvality toho člověka (ukáže se po rozchodu že většinu z nich vlastně nenávidéme - v tom je rozdíl mezi bežnými vztahy a těmi, kdy si lidé najdou "toho pravého"), a pak už se na této nesprávné vlně jen vezeme..

"Všichni jste někdy vyjádřili nějaký pocit - strach, zlost nebo vztek - a jakmile jste jej vyjádřili, okamžitě vám bylo jasné, že už neodpovídá tomu, jak se skutečně cítíte.

V tomto smyslu mohou být pocity zrádné. Pocity jsou sice jazykem duše, ale musíte naslouchat svým skutečným pocitům, nikoli nějakému padělku, zkonstruovanému rozumem.

Některé pocity jsou skutečné pocity - to jest pocity zrozené v duši - kdežto jiné pocity jsou padělky. Ty jsou konstruované v tvé mysli.
Jinými slovy, nejsou to vlastně pocity - jsou to myšlenky. Myšlenky přestrojené za pocity."

pocity - srdce
myšlenky - rozum

Vím holky, že je předchozí přísúěvem hodně abstraktní, ale i tak budu ráda za Vaše názory, jestli se s něčím z toho ztotořňujete..

Rozum je moudřejší, a tak ustoupí...
Takže zvítězí srdce!
Mělo by...
Rozumu je na světě až až.