Naučily jste se líbit se samy sobě?

Já se sama sobě líbím, pokud vedle mě není ještě někdo o hodně hezčí

Reaguji na berryblue: Tak to jsme dvě, já jsem absolutní magor, i přítele to už štve. Říkal, že si mám užívat toho jak vypadávám, protože až budu starší, tak toho budu litovat a snažit se to dohat ve stáří... má pravdu. Ale já mám prostě pocit, že jsem to ošklivé káčátko mezi ostatníma. Docela hodně mě to omezuje v životě. Svůj problém si uvědomuju, ale nedokážu ho vyřešit, Nepřipadám si nijak atraktivní. Ani nechápu proč se mnou přítel je. Připadám si tlustá..nosím brýle...mám křivé nohy..akné...celulitidu...strie.... obří stehna..a můžu jmenovat dál. Nikdy v životě jsem si nepřipadla krásná, či snad sexy.

Ano líbím se sama sobě. Protože jsem přestala jednoduše kritizovat co je na mě špatného a začala si vážit toho, co je na mě dobrého. A především jsem přestala uvažovat nad tím, jak jsem tlustá, jak mám hrozně popraskané ruce, jak mám ... a začala jsem konat, vše se dá změnit - nelíbí se ti vlasy? změň je, nelíbí se ti postava? cvič - jednoho dne jsem se prostě přestala litovat a začala jsem se o sebe starat víc. Nejsem dokonála a pochybuju, že někdy budu, ale spokojená jsem (a to opravdu ale opravdu nejsem kráska). Ráno vstanu a tak v 90% se na sebe usměju do zrcadla. Řeknu si no bílý úsměv nemáš, ale alespoň máš rovné zuby. No tady tenhle pupínek je děs, ale alespoň nemáš akné po celém obličeji. Vždy se snažím najít něco pozitivního.

Já teda nikoho takovýho neznám
Osobně sem někdy kolem 13 let měla se sebevědomím problém, asi jako každá slečna, hlavně po tom, co mi na jednom táboře řekl jakejsi kluk 'ty si pěkná jak moje ho.vno' ale jak přišli kluci a jejich zájem, tak sebevědomí samozřejmě rostlo. Je na mě určitě plno nedokonalostí, dlouho sem se třeba trápila s ochlupením (zarůstání po holení, tmavé chloupky), ale už jsem se s tím smířila a prostě holím To samé třeba celulitida, strie. Vím, že je moc nezměním, tak proč se denně trápit, že je mám? A určitě by se toho našlo víc.
Takže se dá říct, že ano naučila.

Ano,líbím se sama sobě,tedy většinou,a paradoxně víc teď,co jsem se odhodlala opustit manžela a rozvádím se

Já taky ne, rozhodně do této skupiny nepatřím.
Ale bývala jsem na tom o hodně hůř, přítel mi ale každý den nějak polichotí, a tím se snaží mi dodat sebevědomí. On ví, že já si nevěřím, nepřipadám si atraktivní, že se mi nelíbí se moje malá prsa, břicho, stehna, lýtka, kotníky, široký hrudní koš, nos, ruce a takhle bych mohla pokračovat dál a dál. Ale díky tomu, že on je tak pozorný se občas stane, že se vidím ve výloze a řeknu si, že mi to dneska docela sluší. A za to mu musím ohromně poděkovat

Já s tímhle mám taky problém, mamka a ostatní mi říkají ať neblázním, že jsem hezká, ale já sama si v některých dnech připadám absolutně ošklivá, pleť hrozná, vlasy strašný, totálně plochej hrudník, velký nohy.. Je toho moc. Obzvlášť když vidím okolo tolik krásných slečen. Pak jsou dny kdy se mám docela ráda, ale zase, jakmile jdu ven a vidím holku s nádherně hladkou pletí tak se mi sebevědomí opět vrátí na bod mrazu. Určitě se to odráží i na tom jak mě ostatní (zejména kluci) vnímají. Dřív jsem řekla bych vypadala o něco hůř, ale měla byla jsem sebevědomá a o kluky jsem nouzi neměla. Teď si sama připadám hezčí, dospěla jsem do stádia kdy si nemyslím že k tomu abych byla hezká potřebuju tunu řasenky, make upu a vyžehlené vlasy, ale bohužel jsem se jaksi přestala cítit hezká, a tak jsem asi působila hodně uťáple a žádnej kluk si mě moc nevšímal. Takže určitě se to odráží i takhle. Zkus si každé ráno říct třeba že jsi hezká a najít na sobě klady Třeba hezky vyspané oči, svěží pleť nebo krásné rty.

Nemyslím si,že bych byla ošklivá,ale taková nevýrazná. Přitom před pár lety jsem byla šťastná,usměvavá,milá se vzhledem spokojená,hezky jsem se oblékala a vyčnívala z davu a teď se ze mě stala protivná holka,obyčejná šedá myš,kterou nic nebaví. A když už si myslim,že jooo dneska mi to sluší,vyjdu ven a uvidim holku nádherně oblečenou a krásnou a já si přijdu zase ta průměrná nevýrazná myš. Když už se rozhodnu,že si koupim něco hezkého na sebe,tak mi to je většinou velké a vypadám v tom jak věšák

Já jsem se naučila i přes mé nedostatky se mít ráda... Jasně že jsou dny kdy si přijdu hezčí a kdy prostě uplná hrůza. Ale i tak se mám ráda a myslím si že to ještě snad není tak nejhorší. A navíc nemůžu mít uplně všechno. Každý je něčím zajímavý)

Naučila jsem se to ty depky z toho, jak jsem ošklivá a jak mě nikdo nechce jsem měla tak ve 13-15, ale postupem času, když jsem přicházela na to, jak se hezky oblékat, nalíčit, upravit jsem zjistila, že vlastně vůbec nejsem nějaká škaredka a hodně mi přidalo i to, že zájem o mě se hodně zvedl
Hlavně nad tím nesmíš tak moc přemýšlet, všímej si věcí okolo sebe, ráno se na sebe do zrcadla alespon usměj a hned ten den začneš s lepší náladou a pozitivnějšíma myšlenkama. Je to dobrej začátek

ale holky nemůžete hledět jen na to jak chodí lidi oblečení, to člověka krásného nedělá jen to podtrhuje tu krásu. V dnešní době už jsou takové vymoženosti že ani nepoznáte kolik té holce je, a jestli jsou to jejívlastní prsa,nos či co. Věřím tomu, že plno mladých slečen chce být dokonalé i já kdysi, ale ted? vypadat jako každá druhá barbie...no nikdy. Jsem ráda za to jak vypadám, dalo by se něco zlepšit,ale jsou i horší věci na světě..takže já bych to brala optimisticky a navíc.. když si vzpomenu jak jsem třeba vyapdal ve 13 a ted... je to rozdíl a c třeba za 5 let?))

Když mi bylo čtrnáct,tak jsem byla moc hubená,moc vysoká,moc plochá, moc bledá,moc hnusně oblečená,moc tichá,... puberťáci umí být zákeřní... takže mi moje nedokonalost pravidelně připomínali Teď jsem malinko přibrala(nejsem už vychtlá,jsem štíhlá, prsa menší jedničky, už chodím ven-takže nejsu jak smetanýto,ale spíš ten eidam no a pokud jde o oblečení-už nekupuje maminka-takže taky velká změna...snažím se si to vynahradit... a spíš než tichá jsem teď velmi hlučná.
Tehdy nade mnou každej ohrnoval nos,teď mi lezou někteří kluci vyloženě do zadku...no a tady člověk vidí pravou povahu člověka Myslím si,že každej si občas řekne-no dneska nic moc ale holka má možnost "změny" (šminky,oblečení, vhodný účes atd.) ...co maj pak říkat třeba kluci?

Já vím,ale na první pohled zaujme. Měla jsem "přítele",kterej byl krásnej,chytrej,vzdělanej,hezky se oblékal a já si vedle něj připadala tak trochu nevýrazně. Pak mě nechal a já od té doby mám v sobě,že jsem pro něho nebyla dost dobrá a že nebudu pro nikoho,protože jsem od té doby nikoho neměla. A tak to začalo,necítím se dost hezká a připadám si taková nevýrazná,no.

Přesně...kdyby člověk pořád měl přemýšlet a krášlit tak aby se líbil sobě tak bychom za chvíli nedělaly nic jiného. Taky to občas řeším.Jednou si přijdu totálně jak strašidlo a paj se zase cítím nejvíc sexy. Paradoxně nejvíc jsem se řešila když jsem s pár svýma ex a hodně koukali či mluvili o jinejch ženskejch.To jsem se pořád řešila a hubla,malovala,necítila se ve své kůži a teď zpětně vidím jaká to byla chyba. Při svém současém příteli se cítím skvěle.Jasně,že ne po ránu či večerních radovánkách ,ale myslím ,že hodně záleží na partnerovi s kterým jste aby jste se líbily sami sobě.Ale to jen můj názor.