Počet osobních pohovorů, než jste byly/i přijaty/i

měla jsem asi vždycky docela štěstí. když jsem hledala první práci, tak mě vzali na druhé místo, kde jsem byla na pohovoru. pak jsem odešla a dva měsíce jsem hledala - asi 3x pohovor a třetí vyšel. pak mě kontaktovali z jiné společnosti, kde měli zařazený můj životopis, tak jsem tam přešla. no a teď jsem hledala znovu a byla jsem na třech pohovorech. vícéméně ale stačil ten první, tam bylo očividné, že jsme si padli do noty, ale jelikož výběrko trvalo tři týdny a já jsem byla nesvá, že nebudu mít práci, šla jsem ještě na dva další. nakonec mě ale stejně vzali na tu první pozici. dodám, že mám jenom maturitu a studuji prezenčně vš - takže hledám zkrácené úvazky, ale imho to nehraje roli, protože těch je ještě míň, než full time pozic.

Já jsem teď ve své druhé práci. Do první mě vzali hned při prvním pohovoru a do druhé při druhém pohovoru.. Počítám, že až si budu hledat 3. práci, že uspěju až při třetím pohovoru... Já spíš mám problém, aby mě na ten pohovor vůbec pozvali - nebo mi to tak alespoň přijde..

Čau holky, mám 3letou praxi v administrativě, dělám ve firmě která je celosvětově známá ovšem už rok se odtud snažím dostat, posílám CV i na servírky ale z 50 poslaných CV se mi ozvalo asi 10 absolvovala jsem pár pohovorů na kterých mi nabídli o 5 tisíc menší plat než mám v nynější firmě takže jsem to vzdala.. není to fakt žádná sranda mám tetu na pracáku a ta mi řekla že na jedno místo se hlásí 200 lidí cca. No a na jednom pohovoru pro firmu která dováží do ČR dolce gabbanu a podobně drahé značky mi řekli že měli kandidátku která měla titul ing a uměla 3 světový jazyky a řekla že tu práci půjde dělat i za 10 tisíc ( moc tomu nevěřím ) ale přesto lidi berou cokoli protože jsou zoufalí ... je mi z téhle situace fakt zle

Já jsem práci coby absolventka teď sháněla 2 měsíce, za tu dobu mě pozvali na 6 pohovorů a ten poslední ve spořitelně byl úspěšný

Ahoj,
je to opravdu na budku
mám takový pocit, že všechny školy,které jsem kdy studovala jsou mi při hledání zaměstnání k ničemu...VOŠ, VŠ, jazyková škola - státnice AJ. Hledám od března, rozeslala jsem snad 15 životopisů a nikdo se mi neozval. Jen jednou, ale že nejsem vhodný kandidát...zde požadovali dokonce jen maturitu a hlavně dobrou znalost AJ. Na vypracování CV jsem si dala záležet...jsem puntičkář a perfekcionalista.
Říkám si, že to řešit nebudu, ale fakt mě to dost irituje
Snad se to zlomí.....
Zdravím všechny

Reaguji na Myšanda:

od března jen 15 životopisů?

když jsem zkoušela hledat práci, tak jsem jich jen za týden poslala 20, i když asi hodně záleží kde a jakou práci hledáš

Reaguji na matadi:
Pečlivě vybírám a zvažuji.... neodesílám je jen tak, abych za každou cenu někde dělala cokoliv.

Reaguji na Myšanda:

taky vybírám specifickou, možná jen lepší obor

U mě stáli snad všichni svatí, hledala jsem práci po JŠ bez jakékoli praxe, bez znalosti počítačů, s maturou která byla úplně mimo obor a certifikátem na PET (což už dnes nic není). Byla jsem na třech pohovorech a třetí mi vyšel. "Držím" se tu 3 roky, chtěla jsem si najít něco nového a s vyšším platem ale když jsem viděla ty nabídky tak jsem to radši vzdala..

Já jsem v tomhle dítě štěstěny - ťuk, ťuk. Vždycky na mě vzali buď na první nebo druhý pohovor a zpravidla jsem ještě jiné nabídky odmítala. Snad mi to tak vydrží do smrti
Ale jde hodně i o obor, ve kterém chce člověk pracovat. Zatím mám v okolí zkušenosti, že nejhůře se shání v chem.oboru (málo firem, hodně se znají..)

no to teda. Kolikrát to člověk vesele vystuduje a může se jít klouzat... Když vidí některé inzeráty s požadavky a nabízeným platem, tak mu spadne brada a jde radši mimo obor.

Momentálně už dva roky hledám zaměstnání. Prošla jsem snad tisícem pohovorů.. Je to děs Většinou pohořím na tom, že mám praxi ve špatném sortimentu (3roky prodavačka v mobilních telefonech) a nebo na tom, že se zaměstnavatele domnívají že jakmile mě přijmou tak otěhotním. :X Předchozí zaměstnání bylo mé první a byl to zárověň i první pohovor v životě.

to Ti řekli? Kdyžtak vehementně tvrď, že žádné změny ve svém soukromém životě neplánuješ. Nevím tedy, kolik Ti je let a zda ty děti už nechceš...

Reaguji na Kaja555: A dokonce jsem se s tím setkala několikrát, bylo mi to řečeno bez servítek. I když jsem tvrdila, že děti nechci a neplánuji, že mám dost jiných plánu tak to nepomohlo. Je mi 22. Už sem si i na jednoho zaměstnavatele stěžoval ana úp, jelikož mi práci slíbil, měla jsem ráno nastoupit a on mi večer volal s tím, že si to právě z tohoto důvodu rozmyslel, že se mu to zrovna stalo na jinačí prodejně, takže si radši veme starší paní která už dítě rozhodně mít nebude.. :X

To je hustý. Já jsem ještě starší (27) a nikdo si netroufl mi něco takového říct. Teda vždy jsem velmi vehementně tvrdila, že rodinu ještě absolutně neplánuju, už když naťukli třeba otázkou "kde se vidíte za 5 let?" apod...
Asi ti tví zaměstnavatelé měli špatné zkušenosti s babyboomem.
A co jet do zahraničí?