Přítelova přílišná fixace na rodině a naopak

Ahoj holky, mám celkem velké trápení ohledně partnera - tedy asi dva dny bývalého partnera.
Mě je dvacet jedna, jemu dvaadvacet a bydlí u rodičů. Přes týden na privátě. Oba jsme studenti. Přítel však studuje ve vzdáleném městě a my dva na sebe máme jen pátek, sobotu a neděli. Přijíždí ve čtvrtek odpoledne, ale čtvrtek tráví se svou rodinou. Nejsem ten typ, co zvládne být bez partnera třeba dva týdny a nevadí jí vztah na dálku. Každopádně když jsme se dávali dokupy, bylo mi řečeno, že se nemusíme bát. Že to s tím časem nějak zvládnem a budem spolu celý víkend. Bohužel byla to jen slova.
Rodiče přítele a přítelův bratr byli doma zvyklí mít přítele jako takovou "holku na všechno". Odváží je autem na větší nákupy, s mladším sedmnáctiletým bratrem chodí na akce, do čajovny a na nejrůznější "pařby". Dělá mu takovou chůvu a cítí se za něj asi morálně zodpovědný, netuším.
Rodiče přítele nám posledních pár měsíců začali dělat naschvály. Přítel si od nich chtěl půjčit auto na odpoledne. Rodiče ani jeden téměř neřídí a nepotřebovali ho. Přesto kolem toho měli hodně řečí a dali mu ultimátum. Buď si půjčí auto a přijede v pátek večer přespat domů nebo nic. On si to auto půjčil. Jenže to byl zrovna víkend, kdy jsme se nemohli vidět, protože byl v sobotu v práci, pak na rodinné oslavě a v neděli šel ráno do práce a odpoledne už musel odjet do školy. Další víkend zase rodiče dělali novou kuchyň. Pamatuju si, že po celém tom týdnu kdy se nemůžeme vidět jsme spolu byli pátek odpoledne a pak sobotu ráno. Pak mu mamka napsala smsku ať dorazí domů, že potřebují pomoct s uklízením té kuchyně. Ale vyšel z toho jen úklid společného pokoje s jeho mladším bratrem, který by se určitě zvládnul za hodinku třeba v tu neděli. Takže mi odjel v sobotu po obědě a pak jsme se opět neviděli celý týden, protože v neděli šel na brigádu (rodiče mu dávají jen to nejnutnější na ubytování v místě vysoké školy a pár stovek na jídlo, jinak si na všechny výdaje okolo vydělává sám) a pak hned po práci jel opět do školy. Nevím jak to vidíte Vy, ale já cítím z jejich rodičů, že mě nemají rádi. Oni dobře ví, že na sebe máme jen ty víkendy a i přesto ho "povolávají" domů jen kvůli úklidu pokoje, který sdílí s mladším bratrem. Byla jsem z toho zoufalá, protože mi po celém týdnu chyběl a doufala jsem, že budeme konečně spolu.
A tento víkend jsme mohli mít konečně pro sebe, ale v sobotu ho lanařil bratr, ať s ním jde "na akci". Přítel nakonec nešel i když jsem ho zkoušela a říkala mu "běž když chceš". Chtěla jsem vědět, jestli si vybere mě, nebo akci s mladším bratrem. A přítel, že bude raději se mnou. V neděli mu ale bratr napsal, že se jde do čajovny a ať jde taky. A přítel se zvedl, že jde. Že už včera nešel na tu akci s bratrem a že do té čajovny půjde. Psychicky jsem to nezvládla. Pohádali jsme se. A já jeho bratrovi přes internet napsala, že "Děkuju, že mi s ním necháte alespoň jeden celý společný víkend." ...Bratr se do mě pustil, že jsem jim zničila jejich bratrský vztah, že než jsem přišla já, tak měli krásný vztah a já ho jim zničila. Že kvůli mě odmítl už spousta akcí, že jeho bratrovi akorát ničím život a manipuluju s ním. Což mě pobavilo, protože já jsem jeho partnerka a je přirozené, že s ním chci být přes víkend. A manipulují s ním oni, protože když ho "povolají do služby" jak rodiče, tak bráška, tak on jde a když teda náhodou nejde (jako v tu sobotu, kdy ho lanařil bratr ať jde na akci) tak měl špatné svědomí a bratrovi se omlouval. A tomu bratrovi je sedmnáct let, nikdy neměl holku. Taky mi řekl, že prý nemám kámoše a že chci být jen s bratrem, což je blbost. Tak už jsem to nevydržela a napsala tomu přítelově bratrovi, že spíš on by si měl najít nějakou holku, že by nás třeba pochopil a nemusel otravovat staršího bratra vždy, když si umane jít na zábavu nebo do čajovny. Nejhorší je, že přítel se mě ani nezastal. Mezitím už odjel a byl doma a sledoval ten rozhovor. Vůbec se do toho nevložil a když jsem mu říkala, proč se mě alespoň nezastane, tak řekl: "Ty sis začala první a brácha Ti jen ukazuje druhou stranu mince."...Jenže přítel si neuvědomuje, že ten jeho bratr je mladý sedmnáctiletý puberťák, který nemá s holkama žádné zkušenosti a nemůže nám takhle mluvit do vztahu. Pamatuju si, že jednou, když jsme s přítelem byli spolu po delší době ho ten bratr chtěl opět vytáhnout do čajovny. A když přítel nešel, tak ho ten bratr pořád prozváněl a psal mu smsky ať příjde.
Taky byste si mohli říct, že bych mohla trávit víkendy já u nich, ale oni mají hrozně malý byteček. Rodiče v obýváku a bratr neustále v pokoji. I s tatínkem často, protože oba si pořád hrajou hry na Pc, takže s přítelem bychom neměli žádné soukromí na nic. Nejde mi o s.e.x ale třeba jen o povídání.
Nakonec jsme se s přítelem rozešli, protože jsem tu jeho rodinu psychicky nevydýchala. Ještě k tomu mám celiakii a musím držet bezlepkovou a už jsem párkrát slyšela narážky z matčiny strany přítele, že ta moje dieta je "hroozně drahá" a ona ta jeho rodina je dost na peníze, takže teď si myslím mohou gratulovat, protože se zbavili nemocné holky, která by jim jenom přitížila. Respektive jejich synáčkovi, kdyby se s ní "spustil"..
Je mi to všechno líto. Že se přítel jimi nechává tak ovládat, že si do vztahu nechá mluvit bratrem, že se mě ani trochu nezastal, když mi ten brácha psal přes net, že jsem jim zkazila vztah a že přítelovi jsem zničila život. Pak mi ten bratr dokonce vyhrožoval. Je to fakt divná rodina, ale s přítelem jsme si rozuměli a kdykoliv jsme se mohli vidět, tak byl ten vztah strašně krásný. Rozuměli jsme si ve všem. Proto nechápu, proč se "nepostaví své rodině"...nebo se alespoň nebrání, když ho ode mě tak odehánějí. Tvrdí, že mě miluje, ale ani se mě nezastal, letí kdykoliv oni písknout a kolikrát nám zbyl jen ten pátek z celého týdne. Už od neděle brečím, nejsem schopná vůbec fungovat. Je to strašné zklamání, zvlášť to, že tomu svému bratrovi ani nevyčinil nebo mu něco neřekl. Ta bolest z rozchodu je šílená, zvlášť když nám to jinak klapalo. Děkuju Vám za vše co mi k tomu napíšete.

mydlova_bublina

Přítelova přílišná fixace na rodině a naopak

Priateľov pes

Dítě v 17ti letech

Vztah s přítelem se nikam neposouvá - dilema

Jak se vyrovnat s nuceným potratem

Manžel mě zbil

Váš příspěvek