Příliš dlouhý vztah a nic z toho

Taky jsem něco podobného zažila, ale naštěstí ne 8.5 roku. Já nechci mít děti, svatbu možná někdy, ale fakt po ní zatím nějak netoužím. Chtěla jsem jen společné bydlení, abych ho poznala i v reálném životě se všemi všedními problémy a nebyl schopný se rozhoupat ani k tomu. Když o tom nakonec začal přemýšlet, tak mi řekl, že bychom se museli o náklady dělit napůl Bylo stejně jasné, že on by se nikdy ke společnému bydlení nedokopal a i kdyby, tak zase já bych mu nepřispívala. Takže jsem to vyřešila tak, že jsem ho svým chováním v podstatě donutila, aby se se mnou rozešel, to byla pak úleva
Je mi jasné, že po takových letech by bylo těžké ho nechat, ale podle toho, co o něm píšeš, by to asi bylo nejlepší řešení.

Reaguji na smutnáholčička:

I když jsem mladší, přidávám se k holkám, které ti radí rozmyslet se, zda v tom vztahu chceš pokračovat.
Být tebou, jdu si s ním promluvit - a to definitivně a naposled - dát mu ultimátum, že pokud si nenajde lepší práci do určité doby, tím i lepší mzdu, pokud mu vyhovuje, že ho živí ženská (ještě k tomu nemocná), tak Váš vztah nemá smysl - každá ženská se potřebuje o chlapa opřít, navíc když chceš brzy miminko - řekni mu, že ač je to smutné, je to v dnešní době hodně o penězích a pokud nebude schopný se o tebe (o Vás) postarat, Vašeho vztahu se budeš muset vzdát.
Po takovém rozhovoruju by Ti měl dokázat, že mu o tebe jde - ne jen slovy, ale činy - neposlouchej dál jeho výmluvy - i když ho máš jistě moc ráda - zatni zuby a vydrž.
Buď se k tomu postaví jako chlap - nebo za to nestojí

A co je na tom divného? Že se o náklady dělí napůl? Divné je, že se její přítel nechá v podstatě živit a nehne zadkem.

Já neříkám, že je to divné, jen jsem napsala, že já bych na tohle nepřistoupila. Vztahy beru jako takový obchod - něco za něco.

Reaguji na ED3L:
Zajímavé. A mohu se zeptat, jakým poměrem bys přispívala např. na jídlo, bydlení? Nebo vůbec? Nerýpu, jen mě to docela zajímá, jak to má kdo doma...

Vůbec. Samozřejmě, kdybych byla s nějakým studentíkem, tak bych asi přispívat musela, ale právě proto bych s ním nebyla.

Tak to mi příjde taky jako extrém.

Ať to teď vyzní jakkoliv hnusně...už nikdy si nezačnu nic s chlapem bez peněz.je to cesta do pekla.mládí v pr...zdraví taky.nic jsem si neužila,nejlepší léta fuč a nic z toho

Musím tak trochu souhlasit. Zažila sem vztah s chlapem, kterej absolutně neuměl šetřit dlužil kam se podíval a teď je z toho tak 500t dluh jak u rodiny, kamarádů tak v bance. Už s takovým nikdy. Ale rozhodně bych se nenechala vydržovat a nepřispívat ani korunu to ne. Bylo by mi to blbé.

Já si třeba myslím, že je rozdíl být s chlapem, který neumí hospodařit s penězi, dluží a hrozí mu exekuce a pak být s chlapem, který má třeba malý plat, ale s penězi hospodařit umí.

Reaguji na malutka:
Šak já neříkám, že ne

od teďka už jen Kellner nebo nikdo

Ne opravdu to je nepříjemná situace,ze začátku to berete protože toho člověka milujete a přijde vám to přirozené ale všeho moc škodí....teď už je to ve fázi kdy mám alergii i někam jít protože zase budu platit.vadí mi pokaždé mu dávat peníze a jak se směje tomu že mu přišlo málo peněz

No nevím, blbý by to mělo být hlavně jemu jako chlapovi. Žádnej slušnej chlap by tohle nestrpěl. Je to pro chlapa přece ponižující.