Všechno počítám

Reaguji na curly:
Já taky počítám.
Hlavně slova - ty si rozděluju do slabik a pak je počítám na prstech.
Dělám to, co se znám , ale nijak mi to život neznepříjemňuje.
Jen mě nesmí nikdo přerušit, když nemám dopočítáno.

Tak jsem to našla.
Trpíme aritmomanií - nutkavým počítáním.
Prý to je dost častá obsese.

Reaguji na True:
když se k tomů přidá kontrolování dveří atd jako u curly, opravdu se může jednat o ocd...

No to si ze mě děláte legraci, že je to nějaká porucha! Já počítám prádlo, když ho dávám na sušák, oblečení když ho dávám do skříní, počty kroků kamkoliv, lidi co jdou proti mně, auta; kolik porcí si dám do pusy, kolik utrhnu jahod, meruňek, jablek; kolikrát zametu koštětem... Vždycky si ale neuvědomím kdy začínám počítat, všimnu si toho tak kolem desítky, pak chvilku počítám vědomě a pak zase nevědomě přestanu. Tak rychle jak jsem začala Jsem nevěděla, že je to divný

No mě to zas taková sranda nepříjde..
Mám to samý, teda nepočítám ale kontroluju co se dá. Hlavně dveře, jsem u nich schopná stát klidně pět minut a zkoušet zámek.. Pak jestli je dovřená lednička, zhasnutý světlo, vyplá voda.. Měla jsem to dřív, pak mě to nějak záhadně přešlo a teď poslední dobou znova. Nejhorší je když si řikám "zhasnuto, vypnuto" a přitom třeba dělám uplně jiný věci.. Jen se jakože ujišťuju.. Je to fakt na palici podle mě.. přítel si ze mě dělá srandu ale já si nemůžu pomoct ale hrozně mi to bere čas, stresuje.. protože vim že ať stíhám jak chci tak stejně přijdů pozdě protože dělám tohle.. Jo a co dělám a ještě mě "neopustilo" je že si hrozně kontorluju (opět) makeup.. i kdybych měla nejnejnejvhodnější odstín, stejně jsem schopná stát se zrcátkem na světle a kontrolovat. Přitom se líčím (a myslim že dobře) cca. od 14let. Fakt šílený... Naštěstí jen co se vzdálim od dvěří, vody atd. tak si za deset minut ani nevzpomenu ale s tim makeupem mě to někdy štve třeba půlku dne.

Já si počítám, když posílám smsku na mobilu. Podle toho, kolikrát zmáčknu kterou klávesu... třeba když chci napsat "c", tak si počítám 1, 2, 3, protože musím to tlačítko zmáčknout 3x Nevím, proč to dělám, nejsem v posílání smsek nějaký trotl, píšu rychle, ale prostě mám potřebu si to v duchu říkat A když jsem někdy úplně sama, tak se přistihnu, že si to i šeptám, ale tedy poměrně nahlas

Mě taky ne. Je to klasická obcese. Někdo s ní umí pěkně žít, ale časem to může nenápadně přesáhnout hranici a z člověka je nejen podivín, ale taky oběť vlastních "nutkání" (počítání, kontrolování plynu, klíčů, dělání určitých věcí X-krát apod.)

Pokud s tím chceš něco dělat, na netu je spousta informací.

Moc vtipné to asi není, ale musím se smát, protože to dělám taky Počítám stromy, když jedu busem, nejlépe jich musí být sudý počet (aby byly do dvojice ), pak počítám auta jedoucí třeba v pravém a levém pruhu, kontroluju, jestli když projede v levém, jestli projede i v pravém (zas aby byly jakoby v páru). Schody počítám také, někdy kachličky když jdu po městě, nebo že třeba musím šlápnout na každou druhou. To s tím, že jestli uvidíš černý citroen, uděláš zkoušku, to si taky někdy říkám. Že když uvidím to a to, tak se mi něco povede atd. Ale teda nikdy mi to nepřišlo nenormální, spíš mi přijde, že to dělám z nudy (třeba v tom autobuse). Ale když jdu/jedu s někým, tak to nedělám. Tak teď uvažuju, jestli jsem normální

s těma sms kama taky vím že když zmáčknu třikrát je tam otazník a kontroluju to jestli tam fakt je.... s tou kontrolou když usínám tak jestli jsem zavřela dveře od bytu ... to je fakt na palici vím že už sem to kontrolovala 5 krát a měla bych se jít ještě podívat ale říkám si nejsem blázen , maximálně mě někdo vykrade je to děs. nebo kontroluju jestli sem vypla žehličku ... abycg nevyhořela ... chci se toho zbavit ale jak ??

Reaguji na curly:
zkus psychologa nebo psychitra...ty sama se toho můžeš pokusit zbavit, ale chce to sílu, vždy to nech narůst, tzn.nepůjdeš to zkontrolovat 3krát, 10krát, ale jen jednou, budeš mít potřebu jít to zkontrolvat znovu-nesmíš jít a to, co se ti bude dít v hlavě necháš narůstat, může to narůst do stavu, že už to nebudeš moc vydržet, ale musíš to vydržet, a ono tě to nakonec přejde(nebo to zaspíš, cokoliv) a takhle to musíš dělat se vším co nadměrně kontroluješ atd...podporuje se to léčbou SSRI, ale jestli to třeba není tak hrozné, zkus to sama, popř. s psychologem bez léků...