Jaké to je být u porodu?

Reaguji na Staysy: když jsou opilý, tak jen melou jaký jsou borci, že maji syna, dceru

Reaguji na mystique: Netuším,já ho neznám a neznám ani jeho manželku,jen píšu,že v hospodě dával k dobru zážitky z porodu,což by kamarádka neudělala

Tak to je pak wůl

Reaguji na mystique: Souhlasím

Třeba můj bratránek se po nedávném (4 měsíce) porodu nechal slyšet, že dalšího se určitě nezúčastní, že ten chlap je tam tak nějak navíc.

Já teda taky nevím, proč tam většina žen někoho chce, ale já jsem taková...no prostě bych nikoho asi nechtěla. A to mi ani nejde o tu krásu, ale porod je prostě moje věc, tak to beru

Takže tohle by pro mě teda byla prekérní situace, protože si nějak neumím představit, že asistuji u porodu kamarádky ale snažila bych se nějak překonat, být tam aspoň ze začátku. Pak by se prostě uvidělo no, ale předpokládám, že potom bych se už nezmohla na útěk

U porodu jsem nikdy nebyla ale kamarádku bych šla podpořit, jen s tou podmínkou, že nebudu muset koukat, co se děje 'dole', takže žádné natáčení, focení a bůhví co ještě

Jen nechápu, proč se někdo podivuje nad tím, že žena nechce chlapa u porodu. Pokud ho tam nechce, tím to pro mě končí a je to její věc, ať už má k tomu důvody jakékoliv. Nemusí to mít nic společného s (ne)důvěrou, některé holky prostě nemůžou před partnerem ani čůrat nebo si oholit nohy, ať mu věří sebevíc.

Já se teda nestačím divit. Kdyby mě čekal porod, tak stoprocentně bych chtěla, aby u toho byl i partner a kdyby on sám řekl, že ne, tak to by mě opravdu dost mrzelo. A taky se udivuju nad tim, jak tu někdo může napsat, že nechce, aby je jejich partner v takové situaci viděl. Mě to přijde fakt k smíchu, aby vás náhodou partner neviděl neupravenou, zpocenou a tak.
Jasně, že plno ženských chce být pro svýho partnera krásný, ale když se jedná o takový situace, jako je porod, tak tam jdou snad všechny tyhle věci stranou, ne?
Ale když vám to vyhovuje, proč ne. Jen si myslím, že to je škoda, aby zrovna v tak důležitý okamžik s vámi partner nebyl.
Navíc když se partner podílí na početí miminka, tak proč by nemohl být i u porodu, vždyť je to přece zásluha obou partnerů, nemyslíte??

Tak já myslím, že to není jen o té neupravenosti, např. u mě vůbec. Prostě tam chci být sama

Ale chápu ženy, co tam někoho chtějí, každý co cítí jinak.

Vždyť v podstatě o nic nepřijde. Bude tam ze začátku, pak chvilinku po tom co prcek vyjde ven... V minulosti se nikdo nepozastavoval nad tím, že chlapi o něco přicházejí...

zajímavá diskuze zde

Reaguji na Ellenuschka:
tak já u porodu manžela měla a bylo to úplně v pohodě. neplánovali jsme to, ale prostě se tam přichomejtl . využila jsem ho jako spojku právě mězi mnou a personálem . . . já jsem třeba skočila do sprchy a on vyřizoval moje vzkazy sestřičkam : jako například, když říkaly,že to ještě potrvá ať netlačím a odešly si na kafčo, tak jim šel vyřídit můj vzkaz, že je mám na háku a jdu si rodit sama

pak když přišel samotný porod seděl v křesle jakoby zamnou a měl ode mě přísný zákaz se podívat mezi nohy natož stříhat pupeční šňůru (samozřejmě to dodržel). . . takže s porodu neměl žádné traumata a byl hrozně hrdej, když viděl malého . . . letěl k němu jako střela, personál nerušil a já jsem se cítila strašně v bezpečí, že tam je mezi všemi těmi cizími lidma mě tak blízká osoba potom když mi malého odnesli do inkubátoru byl semnou ještě několik hodin a hrdě obvolával rodinu

teď čekáme druhé mimi a vůbec se o tom nebavíme . . . bere to jako samozřejmost, aby viděl mumínka č.2 jako první

Je to krásné, já bych určitě šla

Asi tak nějak......Na měse musel táta chodit koukat dalekohledem z vyšehradu (mamka rodila v Podolí a ukazovala mě mu z okna ) a nikterak to náš vztah nepoznamenalo......

Amnesie, jaké to je Ti asi nikdo neproadí - každý to bude vnímat jinak. Zkus to, vydýchat se na chodbu můžeš jít vždycky a kamarádka bude určitě ráda, že tam s ní někdo bližší než nemocniční personál bude

no moje řeč, přesně tak jsem to myslela.
A že je to jeho věc tak jako 'výroba', no to by se mnou rovnou mohl chodit všude na gynekologii, protože ten mezičas je přeci taky jeho věc.

Já byla u porodu své sestry, manžel odmítl a mě to zajímalo. Bylo to sice nestandartní, protože ji při vyšetření doktor způsobil odtok plodové vody,tak musel být porod vyvolaný asi o 3 dny dříve....takže masáže, kapačky, vana..neotvírala se a vše se chystalo na císaře..ale nakonec na ní doktor hupsnul a šlo to...co mě nejvíce šokovalo, byla barva miminka- byl fialový..a vůbec neplakal, alespoň né hned, prvně mě to vylekalo, že je něco v nepořádku, ale všichni byli v pohodě, doktor i sestřička...no dnes už je to 10 letý kluk...a já byla první, kdo ho choval.

Můj manžel byl u porodu obou našich dětí, viděl je přicházet na svět a rozhodně to na něm nezanechalo nějaké stopy, že by mne méně miloval, když mne viděl, neupravenou, atd, jak píšete, nebo že by ho to nějak omezilo v milostném vztahu ke mně.Spíš si mne vážil za to, že jsem mu porodila zdravé děti a ty chvilky radosti a absolutního štěstí jsme si mohli vychutnat spolu.Řekla bych, že nás to maximálně zblížilo a semknulo dohromady.Manžel to považuje za úžasný zážitek, že byl u narození obou dětí.

Reaguji na radmilla: Reaguji na kimiček: díky, holky...jsem ráda, že aspoň někdo už zkušenost má.

Pro zbytek, já se vůbec nerozmyšlím, zda ANO či NE, jen mě zajímá, jak to vidí ostatní. Pro mě je to čest, strašně se těším, až si malého pochovám, případně přestřhnu šňůru, dle mě k němu budu mít úplně jinej vztah ( přály jsme si holku) atd.