Jak se z pesimisty stát optimistou?

Vy pořád mluvíte o případu, že to vidíte černě a dopadne to naopak, ale co když se vám stane, že to vidíte špatně a ono to dopadně ještě hůř? Mně se to stává. Uvedu příklad: Jako dítě jsem byla poslána na kožní s vyrážkou a bědovala jsem: co když mě celou ovážou obvazy? Místo toho bylo 14 dní v nemocnici. Když si myslíte, že se stalo malé nedorozumění a ono je z toho pěkné dusno? O situaci u nás v práci nemluvím, stále ještě nevím, jak to dopadne, ale vypadá to velmi zle. Co když se věci vyvíjejí hůř, než čekáte? Lze ještě pak být optimistou?

Liliane
Přesně 1. kamarádce neřeknu si tlustá, vždy vše zkazíš atd., 2. pesimismus souvisí i s tím jak se máme ráda a to jak se máme rády a jak smýšlíme se na nás odráží a to co vyzařujeme se nám zas vrací od ostatních-prostě takový koloběh jak už tu někdo psal, vše souvisí se vším. Není nutné se stále smát na celé kolo, ale proč si znepříjemňovat život špatnýma myšlenkama.

Sweety
Vždycky jsem záviděla optimistickým kamarádkám, který nic neřeší... já jsem prostě "řešič"
Jak jsi psala o tom strachu z budoucnosti, tak já jsem to dřív měla hodně moc (tím dřív myslím tak kolem dvaceti, dlouho jsem vůbec nevěděla, co chci dělat, studovat apod.) a říkala jsem si, jaká to bude pohoda, až budu mít ve třiceti všechno vyřešený a budu za vodou... ha ha Teď to vidím asi tak, že každá věková etapa má svoje k řešení a když je člověk od přírody úzkostný, tak se toho mrknutím oka nezbaví... je ale pravda, že oproti mým dvaceti létům jsem teď mnohem vyrovnanější, mám větší náhled, řekla bych.

framboise
úplně souhlasím

vosmajda
Musíš se zvednout a jít dál a něco z té situace vytěžit.

Sweety.....já už mám i předzívku "řešič a otačeč" sice to není moc k smíchu, ale člověk na sobě musí asi pracovat celý život

vosmajda
Jasně, že i to se mi stalo nesčíselněkrát, že věci dopadly hůř... protože to se prostě stává. Ale zase když si porovnám, kolik věcí se mi povedlo a jdou dobře, tak ty nepovedené beru prostě jako daň za to... člověk nemá žádný právo na to, aby mu všechno vycházelo a byl pořád šťastný... právě proto by si měl všímat, kdy něco vyjde dobře (i když by to mělo být počasí) a být za to trochu vděčný. A taky, co si myslím, tak nikdo nemá všechno. Někdo má báječnou rodinu a nevychází mu moc kariéra, nebo má oboje a nemá moc peněz, někomu hapruje zdraví... fakt si myslím, že by člověk měl být rád za to, co právě jemu vychází.

vosmajda
Někteří lidé toho mají naloženo víc než ostatní, toho jsem si vědoma, nechci tu v žádném případě snižovat trápení někoho... jenom jsem chtěla říct, že by měl člověk oceňovat ty pozitivní věci, které se mu v životě přihodí.

vosmajda
Jsou věci, které nezměníme, neovlivníme nebo netušíme, že to co jsme např. řekli si někdo až tak vezme apod. Ale prostě tak to musíme brát, že jsou věci, které neovlivníme (a pokud ano tak je lepší si říst příště to udělám jinak a líp než "příště to určitě zase pokazím"). A nemůžem si říkat, že za to můžem my, že jsme to opět zkazili atd., prostě život plyne dál a ty špatné události nás často navedou na něco skvělého.

Já věřím an dvě dvěci:
1. na po.sr.aného i ten ha.jz.l spadne,
2. jaký bude náš život si určujeme sami (teda pokud se nenacházíme v bodu 1)

vosmajda tyto negativní věci se ale nedějí každý den, ne?

Nesnáším takové to bědování - umyla jsem okna, tak bude určitě pršet, apod. Manžel si to nese od maminky a horko těžko ho to odnaučuju. Problém je, že opakováním si to člověk vštěpuje a člověk tomu pak i věří.
Perlička - tchýně, které je přes 70 a je zcela zdravá, chytla nějakého bacila. Nějak jsme se o tom bavily, že kašle a ona prohlásila - já vůbec nevím, co jsem komu udělala, že musím trpět. No, taky bych chtěla v 70letech kašlat...

přesné!

Jinak já jsem velmi racionální, bez růžových brýlí, občas nějaká ta úzkost. Pro začátek jsem se naučila radovat z maličkosti (kdy jste naposled přičichly k nějaké květině?) a každý den si připomínám, že jsem dítě štěstěny

mně se stává právě to, že když na něco myslím i když ne cíleně a s úmyslem, tak to potom většinou vyjde(samozřejmě mně jako pesimistovi vycházejí spíše ty špatné věci)

creamgirl ono existují teorie, podle kterých se to, na co myslíme, uskuteční. Kdo ví