Nejistota, žárlivost a "bezdůvodný" vztek kvůli přátel partnera

problém máš ty, zřejmě ti chybí trocha tolerance a nadhledu. Buď s ním chceš být a tím akceptovat i jeho kamarády nebo nechceš- je to dost jednoduché

Reaguji na Lillly1: Přesně tohle jsem tím vším co jsem napsala myslela

tohle by mi asi přítel řekl jen jednou a už by mě v životě neviděl.. Nechci pusobit jako nejaká stíhačka...Ale já osobně mám s přítelem ten typ vtahu,že si dovolíme hodně věcí..ale zeptáme se jeden druhého...Nic neoznamujeme jako hotovou věěc ale ptáme se ..prodiskutujeme to a tak.... Možná to chce si taky sednout..určit nejaká pravidla..nebo nekdy jdi s nima ven třeba zjistis ze to neni tak spatné..budes pak chodit s ním.. a ohlidas si ho..

Tak s tímto absolutně nesouhlasím. Žárlivost je známkou toho, že člověk na druhém lpí a nevěří sám sobě... Toť můj názor.

Reaguji na mikkýsek:
Tvrdá, ale velmi pravdivá slova!

Reaguji na Ondatra:
Jak se k tomu postavit? Čelem. První krok, dle mého ten nejdůležitější, máš za sebou - uvědomila sis, že něco není v pořádku a jsi ochotná s tím dál pracovat. Mít kamarády, chodit ven, netrávit 100% času s partnerem, se zdá být normální, takže musíš pracovat na tom, aby ti to přestalo vadit. Místo toho, abys bezdůvodně žárlila na nějaké slečny (čímž možnou nevěru docela slušně přivoláváš), si zkus najít a vytvořit vlastní partu. Uvědom si, že partner není tvůj majetek, nemáš žádné právo říkat mu, co má a nemá dělat, kam může či nemůže chodit...
A ještě na závěr, myslím, že nemá vůbec smysl promlouvat si o tom s přítelem, tahle změna se týká tebe, uskutečni ji a on si jistě všimne, že je něco jinak...

Reaguji na MissDior:
Každý má odlišný názor.
Podle mě je to projev lásky. Že se o toho druhýho bojíme, že bysme ho mohli ztratit
Nemyslím přehnané žárlení, dělání scén apod.

A to je třeba co? Možná se ti to opravdu jen zdá....

Reaguji na mikkýsek:
Souhlas se vším

Myslím, že má s tebou svatou trpělivost. Mě by dost vadilo kdyby se někdo navážel do mých kamarádů a pořád brblal.

Mám podobný problém...taky mám o 2 roky mladšího přítele, jen spolu nebydlíme a on mi v září odejde na školu, kam jdou snad všechny holky, které se mu líbí. Je hodně společenský, zábavný a mám taky hodně velký strach, že mi ho tam některá vezme. Už teď jsem z toho smutná a pořád na to myslím, jako jak to mezi námi bude dál. Ale to je jiné téma.
Stejně jako MissDior si myslím, že promlouvat si s ním nemá absolutně žádnou cenu...sice tě vyslechne, ale stejně si bude dělat co chce. Možná by tě pochopil až poté, co by se situace obrátila a v tvé kůži se ocitl on...jinak mám zkušenosti s tím, že kluk prostě holku a nějakou situaci, která ji trápí, nepochopí..Já být tebou, tak zkusím změnit svůj názor a poprosit ho, jestli by mě někam nevzal, kde budou i ti jeho spolužáci a spolužačky..už se mi u něj celkem hodněkrát vyplatilo skamarádit se s někým, (většinou se jednalo o holku) koho jsem neměla v lásce..Tak přeji hodně štěstí a dej vědět, jak situace pokračuje