Co se týče studia byla jsem vždy spíš smolařka. Nastoupila jsem o rok později (narodila jsem se na konci června 1985), celé moje dětství se se mnou táhly nemoci at už fyzického či psychického rázu.Vychodit základní školu jsem zvládla více méně průměrně mívala jsem jedničky,dvojky. Jako střední školu jsem si zvolila vysněný obor všeobecná sestra. Už od malička jsem ležela v nejrůznějších anatomiích pro děti, zajímalo mě cokoliv spojené se stavbou lidského těla a chtěla jsem pomáhat lidem Snila jsem o tom,že až vystuduji budu jezdit na mise s lékaři bez hranic do rozvojových zemí. Už tehdy se mi rodičesmály, že to nikdy nezvládnu a přestanu fantazírovat. Na střední zdravotnické škole mě bohužel zradila páteř jakmile došlo na těžší fyzické práce měla jsem šílené bolesti tudiž jsem musela školu ukončit. To byl podnět pro naše že jsem opravdu neschopná,nic nedokážu tak mi vybrali další SŠ. Vystudovala jsem management obchodu, kolektiv byl postupem času perfektní ale nápln studia mě vůbec nebavila bylo to totálně mimo oblast mých zájmů ale zdárně jsem 4 roky přežila v roce 2006 odmaturovala. Mým velkým snem bylo zkusit se dostat na lékařskou fakultu. Zapsala jsem se kvůli tomu i do přípravného kurzu, půjčila materiály od kamarádky co studovala na gymnáziu. Doma mi ale naši říkali, že na to nemám bez vysokoškolského vzdělání a vůbec nikdo mě nepodpořil. Což jsem věděla ale přesto jsem to chtěla zkusit protože by se mi splnil největší sen. Bohužel jsem se nechala tak zvyklat i díky výživné masáži na snížení ega v kurzu (neustále nám dokazovali jak jako absolventi ze středních odborných na to nemáme, schválně nás vyvolávali k tabuli na látku,kterou jsme v životě nebrali a kterou jsme potřebovali spíše nejdřív vysvětlit, gymnazisté námi otevřeně opovrhovali). Nejsem silná osobnost přihlášku na VŠ jsem podala ale na zkoušky jsem nešla. Rok jsem vyplnila studiem anglického jazyka kde jsem si udělala Cambridgeské zkouškky. Příští rok jsem si musela dát přihlášku na "lehké" obory kde mě určitě vezmou, bylo to archivnictví. Studoval ho bratránek tak jsem musela i já k radosti všech jak to bude skvělé až to budu studovat taky a jak to musí být jednoduché když to tak zvládá. Já ale historii neměla celou střední školu, tudíž mi chyběl tolik potřebný základ. Tímto oborem samozřejmě nepohrdám mám svá oblíbená témata ale taky ho nemiluji na tolik,že bych od rána do večera musela ležet v odborné literatuře, jak se to u tohoto studia vyžadovalo. Každý rok byl nějaký problém ale podařilo se ho zvládnout za cenu obrovských nervů a vypětí celé prázdniny jak to vlastně dopadne jestli postoupím nebo mě vyhodí. Ted jsem ve 4. ročníku k dokončení studia mi zbývají 4 zkoušky,které jsou pro mě nepřeklenutelné. Nedokážu se naučit všechny události v raném novověku, 19 a 20 století. Ač se snažím připravit a učím se u zkoušky vždy zjistím že oproti vědomostem ostatních je to málo a na zvládnutí zkoušky nemám. Vždycky si sednu na potítko vzpomenu si tak na 4-5 řádků textu a konec. Moji rodiče to přičítají lajdáctví,nedokáží přenest přes srdce že mě zřejmě vyhodí po 4 letech bez titulu. Tatka už mi kolikrát v hádce i fyzicky ublížil. Mamka mi vykládá jaký jsem neschopný bl...c, že všichni už to mají jen já jsem parazit co saje peníze a podobně. V poslední době už to graduje opravdu do monstrozních rozměrů už prý tím terorem co jim způsobuju můžu i za opakovaný zánět a podobně. Opravdu někdy přemýšlím, že to všechno ukončím jen se strašně bojím co bude po životě následovat. Koncem června mi bud 26 let a můj život je absolutně nenaplněný, nemám kluka, nemám vzdělání skoro žádné přátele nic jsem nedokázala. Rodiče na mě každý den křičí, vyčítají a obviňují i z toho co jsem neudělala. Za týden mám poslední zkoušky ale už nemám vůbec sílu v tom pokračovat. Je mi stydno tam jít když už samotní přednášející se ptají co tady ještě dělám.
Když říkám našim že až si vydělám chci založit nadaci pro děti z válkou postižených zemí jen se mi vysmějí že jsem blázen, stejné je to s mojí dobrovolnickou prací pro útulek. Strašně ráda bych byla nějak prospěšná Stejně tak bych vám chtěla poděkovat, za čas věnovaný mému příběhu a poprosit vás o radu co dělat.
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Rodiče mě nenávidí kvůli škole
Poslat SZ
Cituji Janissinka: opravdu by ses měla dát do kupy, protože tvůj problém je v tobě a ne v ostatních...protože bariády, které před sebou máš sis postavila ty sama
Souhlasím s Janissinkou
Neber to špatně, nikdo tě tady neponižuje, holky se ti snaží pomoct. Já se snažila také, ptala jsem se na jaké škole studuješ, já totiž historii také studuji a jsem na FF MU a podle souhrnek, co jsi psala výše ty zřejmě také.
Přestaň se sama sebe litovat, to je tvůj největší problém. Vypni počítač a otevři skripta, to jediné ti teď pomůže. Za ten čas co jsi teď proseděla na omlazení jsi mohla být v učení dál...
Reaguji na Nympha: já pokud zvládnu ty 4 zkoušky tak budu čekatel na státnice,jejichž řádné termíny budou v lednu přištího roku. Do té doby přece nemůžu chtít po našich 30 000 za semestr a nepracovat. Tu dálkovku bych zvolila v případě že by to tedka neklaplo
Lidi s psychickými problémy by si sem neměli chodit pro radu, protože odejdou ještě vydeptanější. Pardon, dámy, ale co tady většina z vás předvádí, v tom není kouska citu. Rady o zatínání zubů jsou vážně k ničemu, a ještě k tomu Else vykládat, že je naivní, nezralá, líná, závislá na rodičích, nemá ponětí o životě... myslíte, že to neví, když jí to doma naznačují už od malička? A potřebuje to ještě zopakovat?
Rozumných rad zatím padlo jen pár, snad si je Elsa bude umět vybrat a to rádobydrsné koučování číst nebude.
Cituji ElsaHussein: proč mě takhle ponižujete? (...) jsou to rady sebevědomých, úspěšných dívek ale kdyby ti rok vysel nad hlavou Damoklův meč že tě vyhodí ze školy a všichni kolem stresovali jaká to bude katastrofa viděla by jsi to taky jinak.
To je jen Tvůj pohled na věc, ty sebevědomé to s Tebou myslí dobře (a ono je jednodušší být sebevědomá a úspěšná přes net)...a od koho jiného bys chtěla radu?..nebo jsi sem psala, aby sis mohla poplakat s někým, kdo je na tom stejně?
Zkus, prosím, následující postup:
1) teď hned přestaň být paranoidní (aspoň nachvilku) a zkus si připustit, že se ti holky tady snaží pomoct
2) soustřeď se na to, jak uděláš ty zkoušky...jestli celý rok myslíš na to, že Tě můžou vyhodit, tak si to jen přivoláváš...prostě se neděs tím, co by se mohlo stát (ten meč - opět zbytečná dramatizace), ale soustřeď se na úspěch...jestli se učíč a máš plnou hlavu toho, že Tě vyhoděj, tak to nikam nepovede
3) běž se učit a hlavně klid, protože to zvládneš 
Galerie obrázkůReaguji na Bedla:
Ok tak to zkus jinak, mazej jí med kolem pusy, jen jí konejši jaká je to chudinka... to nepomůže už vůbec 
To ti ale pomůže každý dobrý kamarád, psycholog... protože žiješ jen jednou a jinak než tvrdě se život neprobojuješ...
Cituji Janissinka: osobního kouče
myslím, že to by nebylo vůbec potřeba, stačilo by navštívit psychologa...
Já jen zírám, jak jste tady všichni chytří, snažíte se strašně pomoct svými nejchytřejšími kecy, doporučujete psychologa, ale spíš slečnu potápíte.
Vážně neuvěřitelná diskuse.
Prosím tě, tyhle věci nemá vůbec cenu řešit na omlazení. Dojdi si k doktorovi, to je odborník a pomůže ti. Tohle ti maximálně zkazí náladu. Měj se
Reaguji na Bedla: Reaguji na jennynka001:
Tak kdo by to byl řek, že Omlazení nebude plné kvalifikovaných psychologů, že?
Kdysi jsem na tom byla psychicky dost špatně, možná bych ocenila, kdybych se mohla zeptat anonymně na netu a vyslechnout si nezaujaté "tvrdé" názory...a nemuselo by to dojít k tomu, že jsem se nechala citově vydírat abych zjistila, že dělám něco špatně a začla se sebou něco dělat
Nečetla sem to tu celý, protože se zrovna taky učím na zkoušky (a propadám panice a beznaději 
) ale mám potřebu Tě podpořit, protože mívám pocity nicotnosti a podobně taky - ovšem né chutě na sebevraždu! Každej v životě bohužel nemůže dělat to, co by chtěl - já chtěla být vždycky právnička, ale nemám na to hlavu. Co se dá dělat, musím se angažovat jinde. I za tu cenu, že studuju něco, co mě až tak nebaví, ale jednou mi to může pomoct k lepší práci.
Je úplně normální, že v našem věku si připadáš, žes nic nikam nedotáhla atd. - taky kam - celou dobu jenom studujeme - až teprve v práci za sebou uvidíme výsledky! Zařídíme si vlastní život a bude to o něčem jiným.
Nechápu, proč když ses chtěla zaměřit na pomáhání lidem atd, jsi nezvolila třeba Pedagogickou fakultu? Jsou různý obory, kde se vlastně nakonec věnuješ postiženým dětem atd - a jsou rozhodně jednodušší než medicína a užitečnější než archivnictví. (Archivnictví studuje kámoška...) Pokud školu skutečně neuděláš, nevěš hlavu - kolikrát sem měla namále a spousta mých kamarádek taky vylítla v posledním ročníku, a to už natahovaly. Řešení bych viděla v tom jít do práce - a pokud budeš trvat na tom, že vejšku potřebuješ, tak dálkově studovat něco ped. zaměření. (Jen né v kombinaci s dějepisem, z toho taky lítaj holky ein-zwei.)
Jo a pokud budeš protahovat a platit - nebo už platíš - rozhodně napiš odvolání! Kdybys o tom chtěla něco víc, tak klidně do PM
Reaguji na Zuziik:
Tak to je asi člověk od člověka, také jsem to ještě nedávno neměla, co se týče psychiky, zrovna nejjednodušší, a tenhle přístup by mě dopálil úplně na maximum. Jsem ráda, že jsem to mohla řešit v klidu, u psychologa, nebo se svojí rodinou.
Ono totiž řešit svůj osobní život na omlazení se nevyplatí.
Tak já mlčím...
Tak slečna to asi zvládne sama když jí tady politujete...
sama jsem psala, že je mi jí líto, že rodiče umí být fakt příjemní (vím svoje), ale že ve 26letech je dost stará na to aby se začala spoléhat na sebe a podporovat sama sebe...
Cituji Nympha: 26letech je dost stará na to aby se začala spoléhat na sebe a podporovat sama sebe...
Já si myslím, že člověku může být třeba 40, ale když nemá podporu od rodiny, nebo zažívá psychický teror, tak se těžko může spoléhat sám na sebe a podporovat se..to je prostě nelogické, někdo to třeba zvládne, protože je silnou osobností, ale jiní na to nemají a tady je na místě odborná pomoc.
Cituji jennynka001: Ono totiž řešit svůj osobní život na omlazení se nevyplatí.
Tak zajít si k psychologovi je taky rada, a toho člověka by to třeba samotného nenapadlo...i když si osobně nemyslím, že ElsaHussein by to nezvládla bez něj.
Mě je naopak sympatické, že je tu spousta racionálních názorů k věci - navzdory všem předsudkům o ženách. A jestli je někdo zvědavý na snůšku emocí bez hlavy a paty, tak se může jít koukat na české seriály třeba.
A je docela těžké se vcítit do někoho, kdo všechno bere jako útok na svou osobu a napsat to tak, aby ho to neurazilo.
Cituji jennynka001: zažívá psychický teror
Není nic jednoduššího než opustit místo kde jsem terorizován,každý byt má dveře,které se dají zamknout a dovnitř pustit koho já chci,slečně je 26 let a v tomto věku už lidé běžně fungují sami za sebe bez ocásku rodičů.
Cituji jennynka001: když nemá podporu od rodiny
Dost lidí rodinu ani nemá,takže čekat na podporu a bez ní neumět žít je trochu zcestné
Ono si ve 26ti letech stěžovat na přístup rodičů a sama nedělat nic aby se něco změnilo je "strkání hlavy do písku".Logicky........rodiče mi nerozumí,mám s nima potíže.......odstěhuju se 
Cituji Nympha: Ok tak to zkus jinak, mazej jí med kolem pusy, jen jí konejši jaká je to chudinka...
Projevit pochopení a soucit není mazání medu kolem pusy.
Cituji Zuziik: A je docela těžké se vcítit do někoho, kdo všechno bere jako útok na svou osobu a napsat to tak, aby ho to neurazilo.
Nevšimla jsem si, že by Elsa reagovala nějak extrémně podrážděně. Bránit se začala asi tak po dvou stránkách "rad", že se má vzchopit a tu školu dodělat.
Nikdy by mě nenapadlo říct člověku s depresí, že má přestat fňukat a vzchopit se a začít něco dělat. To zabere na zdravého člověka, který potřebuje nakopnout.
