Muži štíři

Reaguji na alseja: No, já teprve štíra objevuju. Ale po 10 měsících musím říct, že všichni to o něm sice říkají, ale na mě takový není, ani se mnou. Jo, jednou se tak projevil u jídla (=D) a to mu dávám "sežrat" do teď, takže už to nezkusil
No, asi je, nebo byl, v nějakém průšvihu a potřeboval se taky vyzpovídat a Tys ho předběhla s těmi svými problémy.. Asi budeš muset počkat, co s tím on, lepší poslouchat, než to páčit, nebo ho zavalit svými problémy. To je aspoň moje myšlení..

Reaguji na alseja: můj bývalý štír se po hádce ozýval vždy první..

Reaguji na Mitsuuko: jenže on mě se svýma problémama nechce zatěžovat a já bych tak ráda mu pomáhala...jednou jsem si k němu sedla a řekla mu, ať povídá, ale i to nechtěl a pak najednou se rozmluvil a přišlo mi, že se mu hned ulevilo a cejtila jsem, že k sobě máme blíž..tak snad se rozmluví..

Reaguji na djanettka: ono jde asi o to, že pořád nejsme v nějakým uplně partnerským vztahu..takže chci asi po něm moc..ale už včera začal trochu komunikovat, tak snad to bude lepší, děkuju za reakci

(y) přesně

Sice tady už dlouho nebyl žádný příspěvek, ale zkusím se zeptat Mám právě spíš druhý typ štíra, toho s náladami, kdy mi dokáže i pár dnů nepsat, sobce a většinou nespolehlivého. Ale prostě když něco, mám pocit, že se na něj můžu spolehnout a vidím mu na očích, jak mě má rád... Máte ho některá doma? A hlavně - jak jste na tom? Naučili ste se ho zvládat nebo tyhle stavy ignorovat/přecházet? Nebo ste to raději vzdaly? Já sem Váha...

Už jen tohle by mi vadilo a je jedno co by byl za znamení...