Mám ráda špatné počasí

Tak dneska to počasí je opravdu ošklivé - postelové. A hlavně je ošklivá zima.

Jo a někdo se z toho raduje Já tedy ne, už aby zase bylo jaro

Jakto?? Vždyť jsou pak mokré a špinavé boty, člověk s sebou musí furt tahat deštník, brzo se setmí a ženská sama po tmě cestou z práce...
Já tomu nerozumím Třeba proto, že jsem narozena v srpnu, nejkrásnější období v roce je pro mě tohle - už ne léto, ale ještě ne podzim... Zorané pole, vůně prvního tlejícího listí, rudé západy slunce... Je v tom takové vzpomínání na to krásné co bylo, i takové uklidnění a spokojenost s tím co mám... V tomhle období jsem kdysi prožívala svoji první a krásnou lásku, tak možná i na to vzpomínám...

to je zajímavé a přijde mi, že na tom něco bude já mám nejraději jaro, první máj, lásky čas, když rozkvetou třešně a všechno je barevnější....přijde mi vše najednou tak romantické a živé-narodila jsem se 4.5. Možná je to právě v tom, že se cítíš jako ryba ve vodě v horším počasí-já léto a teplé počasí taky snáším špatně, ale miluju když mě to první sluníčko, po dlouhé zimě krásně hřeje do zad

To přesně na mě taky sedíKdyž vím,že se mají přihnat nějaké bouřky,vítr,déšt.Já to prostě miluju.Nebo když hodně mrzne a já doma pod dekou a s čajem v ruceTaky to nechápu a do dnes jsem se s tím nikde nechlubila,protože jsem si myslela,že nejsem normální.Ale jak vidím,tak nejsem sama nenormální

Abych to ještě upřesnila,mám ráda ošklivé počasí,jen když můžu být doma.Jakoby za oknem.Ale třeba zimní sporty nesnáším.To zase raději ležím v létě u moře.Nebo když je přes den vedro,já se válím u bazénu a vím že večer se něco přižene,tak to jsem úplně nabažená.Když vidím,jak se ženou ty černý mraky,začíná fučet,do toho hromy blesky,no jsem blázen,já vím,ale mě se to líbí

nejsi blázen já to taky miluju-ještě když začne pršet na tu rozehřátou zem-ta vůně deště! Miluju si sednout u nás doma na schody když lítají blesky-vydržela bych se na to dívat klidně celý den A hlavně-já jsem astmatik, takže se mi v bouřce nádherně dýchá...

tak já jsem blíženec /červen/ a mám to stejně jako vosmajda.
všichni si o mě v práci i v rodině myslí, co se týká tohoto , že jsem praštěná a nenormální.
v létě jsem zamlká, unavená, protivná, všude stahuju žaluzie , aby bylo aspon doma přítmí....nejradši bych zalezla a spala až do podzimu.
na podzim, kdy cítím, že už slunko slábne, je vlhko, sychravo a pošmourno - já ožívám.
úplně to miluju. čím je horší počasí, tím víc jsem v pohodě.
nikdo to nechápe a nikoho takového neznám.
jednou jsem četla, že to má stejně i Marek Vašut, který v létě trpí depresema a na podzim je ok.

Já miluju, když prší - strašně ráda chodím s deštníkem, to je prostě moje...bouřky, průtrže mračen, to taky mám moc ráda, ale to jen tak za oknem...sníh taky fajn...vím, že lidi z okolí to počasí špatné zrovna nemuseli, ale já si to užívám....i když mlhu v oblibě nemám, je těžký vzduch a když jsem mívala potíže s kožním onemocněním, tak mlha mi to spolehlivě znovu vyvolala, či rozjeté projevy ještě zhoršila...ale nikdy jsem si kvůli tomu nepřišla divná...

tak já jsem blíženec a nejraději bych se odstěhovala někam , kde bude pořád svítit sluníčko....respektivě bude stále teplo - min 25 stupňů (žádný topení, žádný čepice rukavice a kozačky ). bouřky mám ráda, jak už někdo psal....zem potom krásně voní a dívat se na tu sílu přírody je prostě bezva...nejhorší období definitivně podzim...zkracování dnů.Problém je, že asi více než nižší teploty mi vadí nedostatek světla...všude lítám a rožínám světlo...je to hrůza, v kanclu se neumíme dohodnout...pro mě to je totiž čím silnější světlo tím se prostě citím líp...vlastně jsem i uvažovala o koupi takové té Bio lampy nebo jak se to jmenuje...používá se to i terapeuticky na zimní splíny.

Lulu33
lulu, neděláš se mnou v kanclu? )
protože my se tam taky pořád hádáme, jsme tři, dvě máme rády tmu a jedna světlo

vosmajda
Ty jsi můj člověk!! Já miluju ošklivé počasí, když se brzy stmívá, miluju podzim, déšť, plískanice... Lidi se taky klepou na čelo, ale mě to neva Jsem narozená v listopadu, tak to bude asi tím

Jako bych to psala já, děkuju jsem ráda, že v tom nejsem sama

Když je 32 °C, vzduch se nehne, čistá obloha, lidi nosí trička, tílka, kraťasy, letní sukně, paradoxně nejsem ve své kůži, to nejsem já.

Jakmile začne padat listí, je pošmourno, čas na čtení knížek a svíčky, filmy v teple domova, nebo už dokonce lehce mrzne, lidi zahalení do šál a roláků, červené tváře, prokřehlé ruce, svařák, horké pečené kaštany, káva v kavárně s výhledem na tanec padajícich vloček venku, ano, to jsem já

narozena koncem října
Mějte se krásně

Lidičky jak já bych si sedla na lavičku před barák a vyhřívala se na sluníčku!

Už jsem jakž-takž uklidila, tak si teď budu užívat. To je paráda, co, tma už ve tři hodiny. Slunce se vynoří, hned však se k pohoří skloní, rychle skloní... tuhle větu z písničky miluju, přesně vystihuje to, co má rádo vánoční dítě, jako jsem já. Jen vždycky chci aby se zastavil čas a nedošel k Novému roku, pak už je to depresivní, tedy pro mě.