Citové vydírání

Před časem jsem objevila způsob, jakým se mi někdo ve snaze mě zmanipulovat dokáže zarýt pod kůži. Uvědomila jsem si, že jakmile se snaha o manipulaci týká tohoto tématu, byť jsou argumenty sebenesmyslnější, jsem snadným cílem. Citové vydírání zaměřené na toto téma způsobí palbu výčitek, kterými se posléze já sama častuji. Díky tomu jsem pak schopná uvažovat o uposlechnutí a možná bych byla schopná to vážně splnit.

Myslela jsem si, že jsem z tohoto "vyrostla", že jsem sebevědomější, asertivnější, že jsem se trochu otrkala. Z tohoto důvodu se tak trochu za sebe stydím.

Chtěla bych se Vás tedy zeptat, jak jste na tom s odoláváním citovému vydírání a manipulaci Vy? Jak jste se naučili odolávat argumentům, které jsou pro Vás podpásové?

Nejčtenější deníčky

LauraT 16. 6. 2011 22:42

Jestliže to rozpoznám, okamžitě se automaticky "zatnu", zatvrdím a jednám přesně naopak, než kam mě chce manipulátor dovést. Mám to tak již od dětství (zkušenost v rodině), pak to šlo se mnou přes celý gympl (klasické intriky "kamarádek") a zůstalo mi to až do dospělosti.
Jestliže mi na tom člověku-manipulátorovi i přes to co dělá nějakým způsobem záleží, na rovinu mu oznámím, že jeho chování vnímám jako manipulaci a odmítám jej. Jestliže je mi dotyčný vyděrač spíše lhostejný, bez vysvětlení s ním přerušuji kontakt.
Jistě se najde vhodnější způsob řešení dané situace, ale tohle jsem já a moje přirozené chování, které mi vyhovuje a měnit ho nehodlám.

KattyBelle 17. 6. 2011 0:32

Já se tedy snažím nějak to vždy rozpoznat a nepodléhat tomu. Když na to příjdu, že je to citové vydírání, tak to tomu člověku vždy řeknu. Třeba když někdo spustí "Já jsem kvůli tobě tohleto a támhleto a ty pro mě nemůžeš udělat tohle" , tak ihned nasazuji "protiútok" a dotyčného kolikrát i docela sjedu. Ale někdy se stane, že vyděrači jsou, tak šikovní, že si toho ani nevšimnu.

Kendra 17. 6. 2011 12:04

Nereaguji na to. Většinou se jednalo o citové vydírání ze strany rodiny (babičky) a když jsem byla malá, skákala jsem jak ona pískala. Doporučuji přerušit kontakt s tím člověkem, pokud si sama sebou nejsi jistá. Co se týče citového vydírání, už si to ke mně nikdo nedovolí, protože to na mě nefunguje, vytvořila jsem si v mysli program, že mi je to fuk.

jollyhood 12. 7. 2011 10:20

Je to celkem komplikované. Je totiž tenký led mezi tím někomu dělat radost a pomáhat a pak být manipulován. Ale přiznávám, že někteří jsou v tom opravdu profíci a i mě dřív prakticky ukecali na cokoli. Ve snaze se zavděčit a být hodnou a oblíbenou holkou. Pak ale zjistíte, že se staráte a přizpůsobujete jen ostatním a když vy něco potřebujete tak oni nehnou ani prstem - a to je vám pak strašně smutno. Ovšem pocit vzepření se - je jako vylézt na horu a vidět všechno jinak.