Je normální být nezadaná?

To je téma, přesně chápu ty, které nedokážou být samy. Je pravda, že je dost svobody, na nikoho se člověk nemusí ohlížet, dělá si věci po svém, ale zas na druhou stranu, mně osobně to chybí, třeba procházky za ruce, jít na zábavu s někým, být někým milována....
Hodně známých jsem našla vlastně přes příbuzné, mám tetu a vlastně vzdálené sestřenice sice o něco starší, ale ty mají spoustu fajnovejch známejch, takže o v pohodě a skvělé známé nebyla nouze. Jenže nikdo na obzoru, tak se také uklidňuji tím, že jednou to přijde samo.
Prý to bývá až ve chvíli, kdy to vzdáme, tedy už lásku nehledáme, tak najednou přijde, ale nevím no
Spíš mi nejde do hlavy, jak tady spousta z vás píšete, že máte někoho "jen na sex", tak kde je hledáte? Já už také přemýšlela aspoň o něčem nezávazném, jenže jak to udělat? Na internetu? Nebo prostě někoho potkáte v nějakém baru ? To bych potřebovala malou radu

Florentille:
stačí na internetu na chatu třeba já jsem tam našla jednoho. a teda nějak to nevyšlo..jednou mi to stačilo borci je totiž 20 a chtěl by rodinu

jersey:
Aha, tak to já mám z těch chatů pocit, že tam nic moc, tak se neodvažuji, když pak ve skutečnosti hrůza, ale dík za tip, někomu to prostě funguje aspoň na milence

můžeš tomu předejít..když počkáš na toho, z koho ti ta čelist spadne

proč by to mělo být nenormální? spíš nechápu lidi, kteří nedokáží být ani chvíli sami a sotva se rozejdou, už si nabrnknou někoho dalšího...vždycky si říkám, jestli se opravdu dokáží zamilovat třeba desetkrát do roka pokaždé do někoho jiného, nebo prostě jen nechtějí být sami a berou toho, kdo je po ruce - to mi pak přijde smutnější než být sám...ale tak každý je jiný..je fakt, že někteří lidé nedokážou pochopit, když je někdo déle sám, takže někteří nezadaní pak můžou mít pocit méněcennosti..
já třeba jsem v podstatě furt sama) ne, že bych se tolik bránila vztahu ale asi jsem trochu komplikovanější povaha a z mé strany bohužel ta jiskra nepřeskakuje lehce...byla jsem zamilovaná za dvacet a něco let jen do jednoho kluka, myslela jsem že je to ON a o to větší bylo zklamání, když jsem zjistila, jaký to byl omyl)) a pořád se dost bojím, že už nikoho lepšího nepotkám, že už prostě k nikomu nic takového cítit nebudu...:/ a zatím taky ne:/
ale tak bude to jak to má být, na druhou stranu mám plno času na sebe a nemusím řešit různé problémy, co řeší často zadaní, takže taky to má své výhody...člověk se asi musí umět naučit radovat z toho co právě má a nekoukat na okolí, ono to nějak dopadne))

Já jsem na tom asi jako ty, s tím rozdílem že jsem zamilovana (myslím jako že fakt zamilovaná) byla dvakrát. Tak tě chci jen uklidnit (a vlastně i trochu sebe)..protože já taky po tom prvním myslela, že už to nepřijde..a přišlo, jako vždycky nečekaně

Člověk se narodil jako "jeden celek", ale pořád musí hledat svojí druhou polovičku On každý má svůj čas. Normální je mít partnera i být sám. To jenom společnost se snaží všechno překrucovat tak, jak se jí to hodí, takže chvíli je in být single a naopak. Za to se nestyď, pokud jsi spokojená sama, tak to neřeš. Žij tak jak se ti líbí, až přijde ten pravý, tak to poznáš Já nikdy nebyla na vztahy, spíš na krátký úlety bez "šance na přežití". A teď už mám 5 měsíců přítele, jsem šťastná a neměnila bych. Tak nehledej, on přijde až to budeš nejmíň čekat