Spát či nespat s bývalým přítelem, když ho chci dostat zpátky?

V tom příspěvku, který tu už teď není, mám dojem, že jsem četla něco ve smyslu, že sice jste spolu spali, ale nic to nevyřešilo. Necítíš se ani líp, ani hůř. A máš náladu mu říct "sbohem, měj se". Něco v tom smyslu. Teď píšeš zase uplně něco jiného. Nikolko, nezlob se na mě, ale hrozně měníš své postoje. Jeden den je to tak a druhý přesně naopak.

Z toho, co jsi o něm tady v tématu napsala, mi nějak připadá, že on opravdu ten pravý nebude . Co jsem si vydedukovala z pár vět samozřejmě nemusí být pravda, ale mam takový pocit . Nikam to s ním nevede, copak to stále nevidíš?

Hm, vývoj, který jsme všechny předpokládaly... ale jo, musela sis to zkusit, ber to tak, že příště v životě budeš chytřejší a poučíš se, že chlapi se jen na základě sexu nevrací, maximálně si ženu nechají jako bokovku na jedno a dál budou hledat svojí bohyni, která jim poblázní hlavu.

No to je špatně a hlavně nechápu, kdy se budete vídat? Neblázni. Ty to nezvládneš. Utni to. Pořádně, se vším všudy. Žádný kamarádění, psaní/volání jen tak. Prostě tlustá čára.

PS.: Nevím, proč mám zase pocit, že to nevydržíš. Ach jo. Kéž by byly některé zkušenosti přenositelné. Hned bych ti nějakou poslala

Bylo tam něco v tom smyslu, že to nic nezměnilo, a že ničeho nelituju a jsme oba ve fázi "bylo to hezký, děkuju". Nic jsem od toho nečekala, takže nejsem zklamaná nebo nevyčítám si, že se to stalo.. Takže tohle nesouvisí s tím sexem jako takovým, protože jak jsem psala předtím, neberu to jako prostředek k tomu ho získat, a oba jsme byli v pohodě, ale to jeho chování teď, to by mě rozhodilo i kdybych s ním nespala, protože se ozýval tak obden..

Měním a proto jsem taky ze sebe tak zoufalá.. Nevim, jaký k tomu mám zaujmout postoj.. Nevím, jak se zachovat.. Asi se zachovám tak, že se nezachovám nijak.. Budu se řídit heslem - když nevíš, co udělat, nedělej nic..

A nebo mu vyhlásím boj.. Když on takhle, tak já taky tak.. Myslíte, že by mohly pořád ještě zabrat ty rady Romanky?

Vidíš, něco jsi od toho přece jen čekala. Tímhle jsem myslela to, že si protiřečíš. Promiň, nemyslim to zle.

Dostal, co chtěl. Až tě zase bude chtít do postele, tak opět změní chování, bude se snažit... a pořád dokolečka.

Viď , mam bohužel stejnej pocit. Já si takhle taky nabila pusu, ale pak už mi to stačilo a probudila jsem se. Nikolka mi připadá, že pořád sní...

Vždyť ti to tu říkáme od začátku. Patty příspěvek nad tebou to opět omílá. Prostě utnout kontakty, nevídat se. Jinak to zkrátka nejde, sama to vidíš...

Ale vy nechápete, že utnout kontakt prostě nejde.. Už teď máme další dvě akce, kde bude i on.. A to nejsou výmluvy ani záminky, prostě nemůžu to uhrát na to - nechci tě už nikdy vidět, když už teď vim, že za čtrnáct dní ho uvidím.. To by mi přišlo jako směšný gesto, který je neúčinný, protože ty akce nezrušim, nepřijdu o kamarády, takže ho uvidím.. Navíc ta druhá akce je školní, takže nejde ani o dobrovolný výběr, prostě je to fakt... Proto se v tom plácám, protože kdybych to mohla odpískat se vším všudy, tak by to bylo o tolik jednodušší, než když musím myslet na to, že s ním aspoň nějak vycházet musím, že ho budu vídat dál, i kdybych nechtěla.. Berte to tak, že jsme skoro spolužáci, a s tím nic nenadělám (prostě pracuje u nás ve škole, no..)

Ty jsi přesný příklad mě(povaha), taky jsem spala s ex, protože sem ho toužila mít zase zpět, ale věděla sem, že si se mnou tak trochu pohrál, ale nějak mi to nevadilo, za cca 3 měsíce to bude rok co spolu nejsme a půl roku, co jsem se svým nynějším přítelem šťastná jako dřív. Ono ne nadarmo se říká že čas hojí všechny rány, ale lhala bych kdybych ti řekla, že vzpomínky nezabolí, určitě ještě kus z něho v tom srdci mám, tak hlavu vzhůru, vždycky může být hůř !

Reaguji na Nikollka:
Na akce bych se fakt vyprdla. Dobře, povinný školní holt jo. Jinak bych na všechny akce kašlala. Přátele člověk může vídat všude možně, nejen na akcích. Nevím, na jaký pozici je u vás ve škole zaměstnaný, jestli tě vyloženě neučí, tak se to dá normálně zvládnout, potkávat ho jen výjimečně, nekoukat na něj z vlastní zkušenosti.

A co byste poradili, kdybychom byli spolužáci nebo kolegové? Prostě v případě, že se vídat ti dva lidé musejí, že není jiná možnost.. Protože já na ty akce prdět nechci a nebudu, jsou vždycky jednou měsíčně, kdy se scházíme (jsou to lidi z různých měst a prostě se častěji takhle hromadně nescházíme..), nechci o to přijít.

Tohle musí být vážně dost nepříjemný, narušuje to každodenní život. Rozhodně bych se s nim moc nedružila, jen pozdravila a mluvila jen o nezbytných věcech - o práci/škole.

Pamatuju si tvůj příspěvek, jak jsi byla po nějaké té akci nešťastná, nebavila ses, odešla jsi dřív. Pokud by to mělo být pořád v tomto duchu, tak to vážně nemá smysl. Jinak bych se s nim ani tam moc nebavila, jen tak okrajově, aby to vyloženě nevypadalo, že se mu za každou cenu vyhýbáš. Působit v pohodě, mile, žes dávno vše překonala a jsi spokojená.

A co ty rady Romanky S., její "návod na bábovku".. Mam to zkusit?

Zatím všechno děláš přesně opačně. Najednou najet na to být chladná, odměřená, nedostupná a zároveň se s ním denně vídat a komunikovat... no nevím, cítíš se na to? Určitě je to super pro případy, kdy konverzace probíhá přes sms a ti dva se vidí málokdy. Já bych se k němu chovala normálně jako ke kterýmukoli jinýmu člověku /ano, taky trochu divadlo/, nevyhledávala bych ho, spíš naopak.

Akorát si musíš ujasnit, co vlastně chceš. Já doufam, že po zkušenostech s nim, už ho nechceš zpět? Že se chceš jen přes to všechno nějak přenést, aby to přestalo bolet... Ale jestli chceš použít rady Romanky, tak ho zřejmě opět chceš . Promiň, už tolikrát jsi napsala, že ho nechceš a pak zase, že chceš, tak teď vůbec nevim

Reaguji na piper:
Nevim, co chci.. Teda vim, že nechci být kamarádka..