Strach z řízení auta

Tohle já si říkám, když vedlě mě nebo za mě někdo zaparkuje

Reaguji na Miasofia:

Kdo se v autě necítí jako ryba ve vodě a má o svých řidičských dovednostech nějaké pochyby, nemá na silnicích co dělat! Jsem za volantem docela pruďas a nekompromisní vůči ostatním řidičům. Jakékoliv zmatky mě vyloženě vytáčí. Chápu, že někomu to jde pomaleji, ale jestli mám strach sám ze sebe jak se potom mají cítit ti ostatní? Mám řidičák od čerstvých 18ti a můžu doporučit jezdit hned, nic neodkládat, zezačátku opatrně, ale ne 30.

Tak mě třeba auto nesjíždí, rozjíždím se stylem brzda/spojka/plyn (v prudkém kopici s ruční brzdou) a fakt necouvám

comels
Můj člověk . Díky, že jsi

jojo, to já taky. nemyslela jsem úplně couvání. spíš ten okamžik než to auto jakoby "zabere", nevím, jak to říct .)

To já to mám právě naopak...když sem měla řidičák chvíli, tak sem se ničeho nebála a nad ničím nepřemýšlela. Teď ho mám cca 4 roky a řekla bych, že se bojím čím dál tím víc...Je to 3 měsíce, co se v noci na dálnici asi ve stovce srazila daňka a od tý doby je to ještě horší Sice jezdím dál, ale v noci na dálnici mě asi jen tak nedostane...
U mě je to daný asi i tím, že nemám vlastní auto. Převážně jezdím přítelovým a ten si na něm dost zakládá, takže když jedeme spolu a já řídím, tak vidím, jak úplně trpí.(toho daňka sem bohužel srazila jeho autem, takže mám teď spíš panickou hrůzu z toho, že mu to auto zase nabourám) Zato když si půjčím našich starou Felicii tak jezdím z vesela a v klidu

Já vím, který okamžik myslíš, ale auto se mi fakt nehne, když už tak dopředu To chce cvik, pak to půjde

Reaguji na Miasofia:
jojo, nejspíš máš pravdu. zase tak ostřílená řidička ještě nejsem
u svýho auta se někdy divím, že se vůbec hne někam

Mám to úplně stejně Vždycky když jedu s ním tak jsem nervozní a dělám strašný chyby...ale když jedu sama nebo s kýmkoliv jiným, tak sem v klidu a v pohodě a jde to mnohem líp.

Já nesnážím couvání a parkování. Zajedu kamkoliv (ve velkým městě typu Praha, Brno sem ještě neřídila), ale musím vědět, že tam je velké místo na parkování Já prostě i v normálním životě mám blbý odhad, takže se pořád bojím, že se někam nevlezu nebo kdy začít přibžďovat, abych do auta před sebou nenabourala. Proto na křižovatce si dělám za autem předemnou radši větší mezeru, parkuju vždy na konci parkoviště (např. u obchodních domu).

Reaguji na Seeby:

Jsem na tom stejně u obchoďáku stojím většinou nejdál a když není místo...tak jezdím kolem a vybírám si to, které se mi zdá nejvíc široké

Tak já jsem na tom podobně... Řidičák jsem si udělala v 19ti a hned pár dní na to, co jsem jej udělala, tak jsem jela s mým taťkou na projížďku... Má Octávku 1.9 Diesel. Autoškolu jsem dělala v benzíňáku Fabii 1.2 Ale to nic neznamená...

No takhle si jedeme s taťkou po okolních vesničkách, jednou jsem vjela do zatáčky dost rychle, což mě trochu vyděsilo... Neměla jsem nějak cit A pak jedeme k velké křižovatce Brno - Vídeň, kde je opravdu provoz... Jeli jsme z vedlejší a já měla přejet tu hlavní... Jo, tak říkám tati, prosím přejeď to, necítím se na to.. Neee, to zvládneš a jeď a hlavně ať ti to nezdechne... Já se tak hrozně vyděsila a bála se, že mi to zdechne, že mi to zdechlo... za mnou nějaký idiot v dodávce, začal mě předjíždět z pravé strany, to mě uplně znérvoznělo. Teď taťka, dělej, jeď. Já chtěla normálně vystoupit z auta, zdechlo mi to znova. Už jsem byla tak metr v křižovatce, taťka začal šílet, že nás smete něco z hlavní... Já to rychle nastartovala, pan, co jel po hlavní mě pustil a já se konečně rozjela No říkám, děs a hrůza, hrozně jsem se klepala, ten řev mýho taťky, ta dodávka, ta beznaděj v tu chvíli..... To zapříčinilo to, že nejezdím, prostě mám z toho ,,zdechnutí´´ hrůzu. Chci našetřit na automata a začít jezdit, jelikož mě to štve... Když koukám po práci, tak taky, tam kde chtějí řidičák, tak automaticky životopis nepošlu... Děsí mě představa někam jet... Přítel mi taky vyčítá to, že neřídím, že to zvládne každá holka, tak i já.... Já vždycky řídím tak 3x do roka někde po boční cestě a jde mi to, ale jak si představím křižovatku, řadu aut za mnou, tak mě začne být zle, celá ztuhnu a raději neřídím...

A asi před dvěma měsíci jsem jela s přítele v Golfu 1.9 tady po okolí, napřed jsem asi 6x objížděla jeden panelák a zkoušela rozjždění a tak.. Vše ok, tak jsme jeli asi 20km trasu, vše v pohodě... Jedeme nazpět a v lese mi přeběhl zajíc.. Dobrý.. Pak srna... dobrý Pak jsme v zatáčce v lese a tam pes Tak tak jsem to ubrzdila Bylo mi ho líto, chtěla jsem ho vzít, přítel že ne.. No prostě když se donutím, tak zažiju ZOO

Holky, já bych řekla, že to, že se bojíme je fakt dobře. Pořád lepší jezdit víc opatrně a mít z jízdy autem respekt než co se minulý týden přihodilo mně a opravdu nechápu, jak někteří lidé můžou mít řidičák.
Jela jsem po hlavní spolu se 2 známýma. Z vedlejší na křižovatku se řítilo auto. Známé před mnou zastavilo, ale už i tak stálo dost v křižovatce. Pak sem jela já a to auto se zničeho nic rozjelo. Naštěstí sem byla z kopce rozjetá, takže jsem ani nevím jak, uhnula, ale v podvědomí sem citila, jak ležím na zemi. Stačila sem ještě zastavit a vynadat mu, že jestli je normální, že sem na hlavní, že mně musel vidět (tu křižovatku znám, taky tudy jezdím). Známa, co jela ještě za mnou úplně brečela, protože už mně viděla pod autem. Fakt to bylo na centimetry.
A teď to nejlepší. Ta další známá toho člověka poznala, ale on ujel než mu stačila něco říct. Je to chlap, který blbě vidí a jedno oko má skleněné a tohle se mu nestalo poprvé.
Opravdu nechápu, že takovému člověku nechají řidičák...asi do té doby, než někoho opravdu zabije a hlavně že on sám si neuvědomuje, že může někoho zabít.

Ale u tebe je dobře, že nejezdíš, jsi typický příklad těch, co ohrožují nejen sebe ale hlavně ostatní účastníky provozu svým strachem. Myslím, že taťka měl zachovat klid a nekřičet na tebe, pak bys byla v pohodě a podařilo by se ti rozjet napoprvé (maximálně napodruhé ) Jen nedokážu pochopit, jak ti mohl chcípnout nafťák.. To se mi ještě nepovedlo