Strach z řízení auta

Reaguji na piper: Já jsem na to taky šlapala, ale jela jsem proti velkému kopci, tak jsem musela...nechápu, jak mě mohl nevidět, a ještě jsme jeli dva za sebou, to musel být snad slepec Ještě, že proti mně nic nejelo, to fakt nevím, co bych dělala

Reaguji na piper:
Bylo to na vesnici v odlehlé části, ale dodnes si ten kamarád z todo dělá srandu. Mě to vtipné nepříjde. Pořád poslouchat a teď budeš řídit atd
Taky bych chtěla automat

Tak jsem se dnes vrátila z cesty po Čechách a já bych ty ženský vraždila! To je fakt neskutečné. Co opravdu nesnáším a je to hodně nebezpečné - ony se VŮBEC nedívají do zpětného zrcátka. To nepochopím. Za těch 1200km co jsem tento týden najela se ANI JEDNA neráčila při předjíždění podívat do zpětného či bočního zrcátka. Prostě blinkr a hrrrrrrk jedeme. To, že už ji předjíždí někdo jiný jaksi neregistruje.
A to že se nedívají ani při odbočování doleva, to už prostě jde úplně mimo mé chápání. Jela záchranka, blikala, houkala a předjížděla kolonu aut. Ano cesta byla dosti široká, takže když ti ohleduplní zajeli ke kraji, tak bez problémů projela. A co se nestalo. Najednou z ničeho nic si baba začne odbočovat doleva! Záchranka to tak tak ubrzdila. Já vím, že nemá absolutní přednost, ale snad uznáte, že kdyby se dáma ráčila podívat do zrcátka, tak by tu záchranku musela vidět.
Ještě teď jsem vzteky bez sebe. Zajímavé je, že chlap se podívá VŽDY!

Omlouvám se všem řidičkám, ale já prostě ženské za volantem fakt nesnáším Nikdy nevím co od nich můžu čekat. A když čtu příhody některých z vás, tak mě oblévá ledový pot
Ale věřím, že i dobré řidičky existují a tímto je srdečně zdravím

já tam čumím každou chvíli, jak do vnitřního, tak do bočních... (levé na totéž co vnitřní a pravé na odstup od kraje)

To je naprosto běžná věc, že jsi nervozní, že ti je blbě. To nechutenství plyne i z toho, že již víš, že budeš nervozní atd,proto se ani netěšíš na to jak budeš zmatkovat...jen se rozjezdi, nic jiného nepomůže. Bavit tě to nemusí, ale jak píšeš do budoucna je to k nezaplacení nebýt na nikom v tomto ohledu závislá

Reaguji na Miasofia: Kdyby šlo jen o ženské, ty sice neumí parkovat jak se říká, ale rozhodně jsou pečlivější řidičky a nehazardují tak jako chlapi...to já mám spíš obavu z důchodců za volantem,nebo pubertálních frajírků....

Já moc nerozumím, proč se tu většina děsí kruhových objezdů. Vždyť ty jsou naopak proto, aby byl provoz plynulejší a předešlo se nehodám na křižovatkách.

Jinak k tématu : řidičák je určitě výhoda, člověk je samostatnější a jak tu bylo psáno, často se vyžaduje i u přijímání do zaměstnání. Na druhou stranu není v životě nezbytně nutný, takže kdo řízení neholduje, má z něj stres, tak nevidím jediný důvod, proč by se do toho měl nutit nebo proč by ho k tomu mělo nutit okolí. To že neřídíte omezuje jen vás (pokud si neděláte z blízkých nedobrovolnou taxi službu), a tak bych to i podala těm rejpalům, co vás do toho nutí.

aspoň někdo

a taky ustrašenější a dělají pak zmatky (ne všechny samozřejmě!!)

Řidičák mám, ale neřídím vůbec, ani jsem po udělání řidičáku neřídila (tedy 2x jsem sama jela, ale musel vedle mě sedět spolujezdec), zajela jsem ani ne 15 km. Mám obrovský strach ze všeho, co se řízení, provozu, aut týká ... NIKDY už řídit nebudu! ... Ale naštěstí bydlím kousíček od města a autobusy mi do města jezdí velmi často a z vedlejší vesnice jezdí MHD 2x za hodinu, takže v pohodě! Ale řídit auto nikdy nebudu!

Hrozně dlouho mě rodiče i přítel naháněli, ať si řidičák pořídím, ale já se pořád bála. A pravdou je, že se bojím pořád... Ono je to i tím, že často hodně pracuji a málo spím, a pak přes den usínám... v tramvaji, v kanceláři, po obědě... A vím, že pokud bych měla někam jet, řídit, tak mě mikrospánek nemine. Někdy si dokonce přijdu úplně roztržitě a to by jízda taky nebyla OK... No nevím. Je mi jasné, že někdy si ten řidičák budu muset pořídit, ale bojím se pořád.

Já se taky bála, dlouho jsem to odkládala a nakonec jsem řidičák dělala skoro v 21. Dělala jsem ho natřikrát a to mě docela rozhodilo. Taky jsem v té době neměla přítele, aby mi pomohl se rozjezdit, tak jsem musela s otcem. Ale protože nemáme moc dobrý vztah, tak na mě jen řval a nic mi pořádně nevysvětlil, tak jsem se naštvala a 2 roky do auta nesedla. Konečně loni jsem se odhodlala a začala pořádně jezdit, teď jezdím přes rok a strašně lituju, že jsem nezačla dřív, protože mě řízení strašně moc baví.
Prostě to chce ten strach překonat. Ale samozřejmě, kdo se na to necítí, tak ať to radši vzdá, lepší než pak ohrožovat všechny na silnici. Kdo jezdit opravdu nechce, tak by se nutit neměl.

Reaguji na Nicadezuria: Reaguji na gumidek: uplně se v tom co píšete vidim taky

Ty jo, proč sis tedy ten řidičák dělala?

Já se ze začátku taky dost bála jezdit, vždycky jsem měla žaludek na vodě a čůrat jsem šla snad 100x . Nejhorší je, když jedeš s někým, kdo se vzteká a řve na tebe. To jsem vždycky měla sto chutí z toho auta vystoupit a jít radši pěšky. Potom jsem jela sama a bylo to hned o něčem jiném, špatně přeřadíš, auto ti zařve, zasměješ se tomu a ponaučíš se. Taky jsem ze začátku dost zmatkovala, ale když jsem začala jezdit častěji, tak se to dost zlepšilo. Neříkám že teď už je ze mě nějaký sebevědomý řidič, ale rozhodně to je lepší. Nejlepší je mít vlastní auto.

Myslela jsem původně, že se "rozjezdím", ale fakt NEE!
A navíc to v životopise vypadá líp a všude se na to ptají, i když říkají, že v práci řídit nebudu, tak se ptají, jestli ho mám.