Nový začátek s bývalým přítelem

Reaguji na Lipenka: Já ten její příběh pochopila takto:
V minulosti se několikrát rozešli a zase se dali dohromady.Poslední rozchod, pro který Nikolka zakládala téma, byl z jeho strany. Ona ho pak chtěla zpátky. On napřed nechtěl, ale chtěl se s ní vídat a po nějakém čase jí navrhl, aby se k sobě vrátili a chtěl tomu dát ještě šanci. Nikolka už pak zase nevěděla a řekla mu, že ne...teda asi zatím.

Reaguji na katula:
ved práve, to mi príde neférové. Zrejme aj ostatné dievčatá to tak pochopili. Až potom k koncu debaty, na strane 6 napísala ako to bolo:

Myslím, že to, cos tu teď jako poslední moji citaci zkopírovala, to vysvětluje přeci všechno přesně a jasně! A nějak nerozumím, čemu na tom říkáš namipulace a máš dojem, že jsem tu můj příběh podávala jinak než byl..? To, že mi řekne, že už mě nemiluje a já mu navrhnu, že to tedy nemá dál cenu, tomu ty říkáš dát někomu kopačky? To jenom on se zachoval jako srab a nechal to konečné rozhodnutí na mně - jasně, jeho šance asi spočívala v tom, že se dál budeme vídat (a spát spolu) jakoby nic, a já budu čekat a doufat, že se zase zamiluje..? To mi vážně nepřijde fér a obviňovat mě z toho, že jsem to psychicky nevydržela a radši to s ním ukončila, tomu se přeci kopačky neříkají.. Ty mi dal vlastně on, jenom se to bá vyslovit - jak se tomuhle říká, nechával si zadní vrátka, že..

Proč ti chlapi nedokážou definovat, co vlastně chtějí? Proč to neřeknou na rovinu??

Tenhle týden jdu na to! Ale ptořebuju mu to říct, že takhle ne...

Tak držím palce, snad to z něj dostaneš.
Ještě mě napadlo...jestli by ti upřímně odpověděl, kdyby ses ho zeptala, jakou roli hrálo to, že jste spolu hned po návratu měli sex. Jestli on to vnímal tak, že tě jako definitivně dostal zpátky a snažit se už nemusí, nebo to bylo podle něj přirozené, a nějaký velký význam v tom, jak se bude váš vztah vyvíjet to nemělo.
My totiž některé věci vnímáme úplně úplně jinak než chlapi, tak by mě to zajímalo.

Taky držím palce. Sama nejlíp víš, jestli je to typ kluka, se kterým se dá upřímně mluvit o všem a jestli ti taky dokáže opravdu upřímně odpovědět.

Ty myslíš, že by to pro chlapa mělo vážně nějakej hlubší význam? Myslím, že pes je zakonapej jinde než v tom, když jsme měli sex.
S novým chlapem bych do toho tak rychle neskočila, ale my spolu 10 let předtím a myslím, že jak jsme si to všechno řekli, že jsme si užívali hlavně tu blízkost blízkost při tom milování. A taky jsme potřebovala zjistit, jestli mě ještě přitahuje.
Myslím si, že to v tomhle případě není nějakej opěrnej bod, že by se to tím zlomilo... Ale možná máš vážně pravdu, že to vnímáme jinak a třeba na tom něco bude... Zkusím se ho zeptat.

Reaguji na Nikollka:
ale Ty jsi se přes to snažila, aby se vrátil a když se tak stalo, tak už nechceš.
Proč ten obrat?

Jestli chce mě, tak bude muset být upřímnej a říct mi to na rovinu, jinak jdu od toho... ten rozchod, a to, že jsem se s tím musela poprat a vypořádat, mě posílil natolik, že teď už jsme schopná tohle udělat. Předtím bych na to nikdy neměla odvahu... I o to to má teď po návratu jakoby těžší...

Jo, taky to otáčí jakoby na mě, abych to rozhodla já.. a nemáme za potřebí mít pocit, že někoho nutíme, aby se do nás "znovu" zamiloval. Buď to tam je, tak ať bojuje nebo to tam není, tak ať jde od toho.... jenže tohle oni nikdy na rovinu neřeknou, protože sami nevědí, jak to vlastně mají a cítí... Furt dokola...

nebo nechcou říct.

Nevím. Taky o tom přemýšlím, jestli to je individální, nebo to chlapi berou tak a my zas jinak. S bývalým jsem čekala 3 měsíce, a stejně byl pak rychle konec. S dalším jsem na to vlítla hned, a taky byl pak konec, aniž to začlo.

Vždycky mi každý říkal, že když se s chlapem hned vyspíš (i když u vás byla situace jiná, teď to myslím obecně), tak si tě pak neváží, bo hned dostal co chtěl a ty působíš jako lehká děva. Pak jsem od několika holek slyšela, že se třeba s někým hned vyspaly a byl z toho několikaletý vztah. Takže fakt nechápu

Jenže tohle nejde asi použít, když jsme měli vztah 10 let... Sex funguje, tak teď ještě abysme si řekli co a jak, aby nám zase fungoval vztah... A tohle "spaní brzo" je na jiný téma

Přesně tak, bohužel.. Oni jsou fakt srabi, ale to je známá věc, že ženská je nakonec ta silnější.. Však ono je to vlastně strašně jednoduchý a pohodlný nechávat rozhodnutí na tom druhém.. Prostě přijít, říct, jak to má, ale aby sami taky přišel s návrhem jak to vyřešit, to už ne..

Nesnažila, prostě jsme se občas vídali a já jenom doufala a věřila, že si to uvědomí.. Ono se nedá moc co snažit, prostě jsem jenom věřila a čekala.. Čekala jsem moc dlouho, kdy on mi dával střídavě nadějné signály a pak žase nic, a když už to nakonec vypadalo, že to bude zase dobrý a já se ho tedy narovinu zeptala, tak přišel s tím, že chce být kamarád.. Tím to zazdil a já přestala i doufat, a jakmile jsem to jakoby vzdala a začala se smiřovat s tím, že je fakt konec ( i když to bylo vlastně už jasný několik měsíců, to jenom já pořád bláhově doufala..), tak to ze mě spadlo a on to vycítil, a přišel s tím, že si to rozmyslel.. A já jsem už jinde a nevím, co si počít.. Prostě jsem zjistila, že na vztah teď prostě nemám, ani s ním, ale ani s kýmkoliv jiným (a že už se zájemci začali ukazovat, ale já si prostě teď nkoho k tělu nedokážu připustit..) Musím zapracovat sama na sobě, i když jsem si myslela, že jsem se změnila, pořád mám dost co zlepšovat a dokud nebudu spokojená sama se sebou, vyrovnaná a šťastná, tak nikdo jiný mi to štěstí nepřinese.. Prostě nemůžu mít šťastnej a spokojenej vztah s někým jiným, dokud ho nemám sama k sobě.. Zní to jaké klišé, ale každý si musí přijít na to sám, že je to vážně pravda..

Jo, je to tak... Už mu to nedaruj a nenech se sebou zametat, že chvilku jo a chvilku ne. To si prostě nezasloužíme.. Buď má jasno a udělá maximum a budou nás na rukou nosit, aby bylo evidentní, že si na to vážně přišli a VĚDÍ, co chtějí nebo my musíme být natolik silné, že je tohle s námi nenecháme dělat...
Já teď tomu svýmu řeknu, že takhle, jak to dělá, mě nevyhovuje, že tím mě ztrácí.. Takže buď se vzpamatuje a rozhodne se jednou prov ždy, jak mi to dá najevo a co chce nebo se prostě "kamarádit" s ním nechci a nebudu, to prostě nechci...
Co je na tom tak těžkýho, aby řekli, co chtějí, co cítí? Vždyť my už jsme ve fázi, kdy jen potřebujeme vědět, na čem jsme, abysme se podle toho mohly zařídit. Jen to prostě potřebue me vědět na rovinu, jinak na to už nemáme nervy a navíc si to ani nezasloužíme...