Nedokážu se o sebe postarat

My nežehlíme vůbec, já nosím kostýmy, on oblek. Je potřeba pořádně roztřepat a pověsit na ramínko a nechat uschnout, pak se žehlit nemusí.

Reaguji na Lisa: Přesně to dělám taky Nekrepový povlečení máme jenom jedno - díky bohu! Moc nežehlím ani tepláky co mám na doma, a všechno se spíš snažím věšet tak, abych to moc žehlit nemusela. Ale ty límečky, kdo to mohl vymyslet..?!

Reaguji na LaArdilla: Jo, jenže to neznáš jeho - ale ono je to takový tvrdší, když to nevyžehlíš, nepoddajný, ne tak hladký, bla bla A to dávám samozřejmě aviváž. No ale když je ochotný mi tahat krabice džusu....

Reaguji na bejbee: a on tolik nosí košile, jo? To partner má nějaké společenské, ale v práci dress code nemají, nosí trička s límečkem a to jde

Jinak k tématu. Já se celé dětství těšila na to, až budu bydlet po svém. Přitom doma jsem to měla pěkné, s rodiči vycházím dobře. Naštěstí nás doma vychovali k tomu, abysme s bratrem byli samostatní. Takže u mě to začalo už na jazykovce, kdy jsem sem tam bydlela u známých v Brně a potom jsem šla na výšku do Pardubic, kde jsem bydlela na koleji a během studia při praxi jsem se přestěhovala do města do domu po prarodičích a byla jsem a stále jsem takto spokojená. Mít byt zařízený podle sebe, dívat se na TV na co chci, spát si, do kdy chci, v koupelně nemusím spěchat, protože nikdo další nečeká, až budu vykoupaná, prostě pohoda

To zvládneš, je to prostě život Donutit se musíš.

Chce to také dobře zařídit domácnost, vzdušný byt, málo "krámů" na které sedá prach, kvalitní čistící prostředky a spotřebiče (ty ušetří hrozně moc práce a času - třeba sušička, dobrá myčka nádobí, samočistící spotřebiče atd. - to si pořídíš časem, až budou peníze) Já třeba některé domácí práce nedělám a dělat nebudu, ty dělá zase partner, takže to chce si to i v tomto ohledu trochu "ošéfovat" a zapřáhnout partnera, pokud je to možné.

Kdo nerad žehlí, tak ted frčí i pomocnice, které vám za úplatu vyžehlí a nevyjde to nějak draho. Nebo nemačkavé materiály, kvalitní pračka, sušička.

Každopádně, připrav se na to, že to vzládnout musíš Zvládlo to už tolik žen před tebou, přece nechceš být za tu, která se o sebe nedokáže postarat. Překonej lenost a začni se těšit na "dospělost" K té patří starosti (peníze, uklid, vztahy, práce...), ale také hodně radostí (vlastní peníze, volný čas, lásky, sex, zábava, sebevědomí).

Tohle nechápu a nejsem na tom stejně. Nijak jsemnepřemýšlela nad tím, že jdu do práce, že se stěhuju, že se o sebe starám. Přijd emi to automatické, je to prostě další přirozený krok. U někoho přijde dříve (třeba u tebe když máš sš) u někoho později, když jsou studenti až do 26ti např. ale tak to je a měla by ses postavit na vlastní nohy. Mě to naopak těší, že seo sebe dokážu postarat a o přítele. Ž e jsem si za "pár korun" zařídili byt, máme tu hezky, čisto, kupuju si drobnustky do bytu a mám z nich radost a prostě "hnízdím" . Na mě teda nikdo netlačil vyloženě ať jdu, rodiče jsou moje podpora (psychická, ale věřím že kdyby bylo třeba is financema by se pokusili pomoci) a tak to mám možná tak nějak "jendodušší" ale stejně je to prostě o přesvědčení člověka v hlavě...začni myslet pozitivněji.

Ty nejsi nesamostatná, ty jsi jen líná. Promiň.

Základ je ovšem nenechat si to nakupit. Takže uklízet průběžně, po snídani po sobě umýt hrnek a pak ti nezbyde hora nádobí. Když vylezeš z postele, hned si ustel... když ti něco ukápne, hned to setři atd. Jedině tak budeš mít jakž takž pořád uklizeno a nebudeš muset likvidovat tuny bord.elu.

Reaguji na Lisa: On právě nosí spíš trička s límečkem, sem tam košile, ale když se k tomu přidá bratr (a ten nosí JENOM košile) tak je to děs

No musím říct, že do svých 18ti jsem toho doma taky moc nedělala o všechno se tak nějak starala máma a já si lítala s kamarády po zábavě, ale pak jsem se rozhodla s tím něco udělat. Odstěhovala jsem se. Prostě jsem chtěla bydlet sama. Zezačátku to bylo těžké člověk si najednou uvědomí, že je na to sám. Že musí uklidit aby nějak existoval, že jídlo si platí z kapsy, nájem taky..člověk pozná najednou cenu peněz. No je to horor, ale na druhou stranu jsem se do toho vrhla celkem po hlavě a zvykla jsem si. Musím říct, že jsem ráda za to, co jsem udělala, protože si myslím, že teď ve svém věku bych neměla odvahu to udělat. Moc bych si zvykla a nechtěla bych měnit..Pokud si příjdeš opravdu nesamostatná zkus s tím něco dělat. Pokud zpohodlníš a nepohneš se může to dopadnout špatně, že už se nepohneš nikdy. Zkus si zapnout rádio a pojmout to uklízení pohodově. Myj u toho nádobí, něco zkliď...klidně pomalu nepospíchej. Třeba ti to potom ani nepříjde. Prostě si řekni udělám to a taky to tak bude ale jak tady psala Patty. To jsou špatné návyky a lenost. Pokud tam je takový ****** jak říkáš ( každému se to stane) neuklízíš pravidelně a necháváš všechno tam kde to leží. Když občas něco uklidíš hned nemusíš se tím obtěžovat potom později. Hlavně se nesnaž o velké výsledky hned. Zkus pomalu po kousíčkách. Pak ti to nepříjde tak náročné. Hodné štěstí )

Reaguji na Nicadezuria:
Kdybys místo zakládání tohoto tématu umyla nádobí, tak už bys mělo o kopu špinavýho nádobí míň ono se opravdu samo neumyje, tak šup

Reaguji na Nicadezuria:
Kdybys místo zakládání tohoto tématu umyla nádobí, tak už bys mělo o kopu špinavýho nádobí míň ono se opravdu samo neumyje, tak šup

Nejlepší zkušenost do života pro mě. Když si vzpomenu, jak sem na začátku měla tunu špinavého nádobí, všechno roztahané apod. a celý den se válela a pak se k tomu teda dokopala, když jsem neměla talíř nebo měla většinu prádla špinavého, tak je mi ze sebe špatně :/.. Jak psali holky, nejvíc času ušetříš, když po sobě průběžně uklízíš a pak na ty větší úklidy, já vždycky dělám o víkendu, tak si pustím hudbu, uvařím si tomu čajík nebo kafe a dokonce si to i užívám, protože si přitom tancuji, nikam nespěchám a vím, že když se druhej den probudím, tak budu mít byteček krásně čistý Ono se to pak všechno zvládá líp

A není Ti takhle před přítelem a rodičema trapně? To by tě mělo motivovat nejlíp, protože já mít přítele, který s ničím nepomůže a vysedává celý den na internetu, tak bych si rozmyslela, jestli chci vůbec s někým takovým bydlet, když po "nás" nedokáže ani umýt nádobí..

Také si lidé říkají: Nahoře huj dole fuj tyhle maličkosti můžou být i pro přítele signál, že jsi nesamostatná a že by třeba chtěl někoho samostatnějšího. Ono se to nezdá, ale oni si o tom chlapi taky povídají jaká jsi hospodyňka. Já tedy nejsem typ, co by po někom uklízel a vyvařoval to ne, ale uklízení patří do základní hygieny podle mě. Třeba jen z toho prachu můžeš být náchylnější k alergii apod. tím neříkám, že jsem posedlá úklidem prachu

Reaguji na Majiiinka: jj taky si u toho tancuju někdy mě to docela baví horší je to, když si u toho vzpomenu, že by se mi na gauč hodil třeba další polštář nebo na zeď nějaký obrázek to mě nutí nakupovat