Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

Petulaa
A ještě mě napadá, že při adopcích či pěstnounské péči jsou také upřednostňováni manželé než nesezdané páry. Znám také partnerky, které se celá léta staraly o partnery, žily s nimi ve společné domácnosti, a nakonec jim zbyly oči pro pláč, protože vše zdědily děti z prvního manželství... Život obvykle bývá mnohem komplikovanější, než by člověk předpokládal. Ale rozumím tvému stanovisku, také jsem vždy myslela, že nejdůležitější je kvalita vztahu!

vsecno se da osetrit smlouvama, ale jsou to starosti navic. Krome toho z toho vyplyva, ze si neverite.

A predstava ze po treba 5 letech vztahu si zacnu namisto svatby vyrizovat nejaky papir, abych mela narok na informace, dedictvi, byt, auto...

Proc se tak branis manzelstvi? Co ti na nem vadi natolik, ze das prednost smlouvam?

Já vždy říkala, já se nikdy nevdám, proč atd...a najednou, jsem paní a to že nosím jeho jméno pro mě něco znamená. Co to znamená právně, je úplně jedno, vzala jsem si živnostníka, ne pro peníze, je mi 26 ale jsem prostě vdaná a hrdá na to a na druhou stranu svobodná. Přijde mi že to co se tu řeší jsou extrémy. Na tomto foru jsem proto že má nej kamarádka je čerstvě rozešlá a já hledám inspiraci, ale co se tu občas řeší, nechápu...odklon od tématu ani neřeším...

tavimi
Myslím, že rozhodující by měla být svobodně vyjádřená a právně stvrzená vůle toho člověka.

Musela bych se podívat, ale pocitově ti řeknu, že přednost má prohlášení nemocného, tzn. partner. Nemohlo by to asi být tak, že bys šla po ulici a ukázala prstem na cizího člověka a řekla si "ták a ten o mně bude rozhodovat, když budu v bezvědomí". Chci tím říct, že určitý vztah mezi sebou mít musíte, například společná domácnost, ale ani to není nutné, pokud z objektivních důvodů společnou domácnost mít nemůžete apod.

Přesně tak.

Tak tak.

ale my jsme tady bud cerstve rozejite nebo nebo majici zkusenosti s rozchodem.

Ono i tohle ohledne manzelstvi sem patri. Ujasnis si tak hodne veci - jestli cekat na prten s diamantem, nebo to zabalit .

zvoneček
jj ja vim, to jsou jen takove kecy do budoucnaa strasne moc zalezi na typu cloveka...ale me proste prijde ze spousta lidi to vidi jako ten pomyslny chomout. Ze ikdyz jsou ve vztahu svobodni, partnery miluji, tak to casem sklouzne k tomu "mam sve jiste" a uz se o nic nesnazi...

Evča82
..btw. odklon od tematu me taky stve, jen jsem teda reagovala na ty veci co se tu zacaly resit, protoze co jsem napsala predtim se zakecalo taky jsem sem prisla s tim, ze jsem po rozchodu z dlouhodobeho vztahu...ale tahle diskuze mi pomaha rozsirovat si obzory resp. videt stejne veci ocima jinych typu lidi (dokonce i muzu)

Petulaa
jeste treba kdybys se zamilovala do cizince a zili byste v "jeho" zemi, tak manzelstvi by ti hodne usnadnilo zivot - povoleni k pobytu, obcanstvi, pristup k soc. davkam v tehu a materstvi (pokud v tom state zrovna nejake budou)

ty smlouvy co vyjmenovala Lea nejsou moc o duvere, ale o zajisteni v pripade problemu. Jako po pripadne smrti partnera apod...

ja tim myslela, ze si neverite ze smerujete ke svatbe. Ze si porad nechavate zadni vratka.

tavimi
jj, to uz jsou takove specificke veci, kdy bych to urcite zvazovala....zatim to beru jako normalni partnersky vztah po delsi dobe, kdy se planuji i deti (a nejsou zadne z predeslych vztahu) a zatim se nevi o zadnych problemech s otehotnenim, partneri jsou stejneho obcanstvi ap.

zvoneček
jasne takhle to vyzni divne, ze dalsi smlouvy atd. jsou jeste slozitejsi, ze to vypada jak podeziravost a neduvera....ale ja mluvim o tom kdyz 2 lidi po dlouhodobem vztahu dospeji do faze, kdy treba zacnou premyslet o detech (nebo dospeji do chvile kdy by jiny proste pozadal o ruku). Takze si proste sednou, promluvi si o tom od budoucna ocekavaji a pokud jsou stejneho nazoru tak proste "jedno odpoledne" zajdou za pravnikem a tyhle veci si osetri...a dale pokracuji ve stejnem zivote jako predtim, s zadnym "chomoutem" na krku, jen s vedomim, ze kdyby se neco stalo tak urcite veci maji pravne osetreny

No jinak uz to nema asi moc smysl rozebirat, ja mluvim jen hypoteticky, je mi 22 a i kdybych se chtela nekdy vdat, tak stejne ne pred 30 ale vychazim z toho co citim a co vidim kolem sebe (rodice rozvedeni, oba maji nove partnery, ale jsou to diametralne odlisne vztahy, kamaradky co rodi nebo se vdavaji atd.)

zvoneček
jinak neberu to jako zadni vratka, ale jak jsem psala vyse, ze mi spis prijde, ze manzelstvim se lidi upoutaji, ikdyz treba podvedome (a projevi se to treba az po delsi dobe) v tom smyslu, ze uz se tak nesnazi o udrzeni ci ozivovani vztahu, aby spel dal apod., ze uz to vezmou jako urcity "vrcholovy bod" ktery uz neni treba prekonavat...zase samozrejme mluvim obecne, vim ze spousta z vas ma krasne manzelstvi podle toho co tu pisete a ja jen slepe zavidim abych taky neceho takoveho nekdy dosahla (takoveho vztahu, ne manzeltsvi )

no ty to manzelstvi teda prirovnavas k peknym vecem . Z meho hlediska, kdyz se odprostis od "pravnich, majetkovych, spolecenskych atd." veci, tak ve chvili kdy si s partnerem reknete ze spolu opravdu chcete travit zivot, bydlite spolu, planujete deti, tak uz ten "chomout" na krku je s manzelstvim ci bez. A pak se teda resi zda zbytek se zajisti smlouvy, nebo manzelstvim nebo nezajisti nijak, ze... A mas pravdu ze to resis predcasne.

myslíš mimo ten diamant? né, dělám si srandu.. myslím, že už to tu někdo psal, prostě chci vidět, že o mě tak moc stojí a taky mám pocit, že je na čase aby se ten vztah někam "posunul". Na dítě se ještě necítím, tak aspoň ta svatba..