Strach z napadení, okradení a znásilnění

Ahoj, byla jsem už odmala vychovávaná, že každý druhý je úchyl, násilník apod., párkrát jsem narazila na nějakého úchylného exhibcionistu (mám na ně docela štěstí), takže se mi velice často stává, že zažívám podobné pocity. Ale nemůžeme se zavřít po setmění doma a nevycházet, takže to řeším tak, že mým "kamarádem na cesty" se stal pepřák, bez kterého nedám ani ránu, a i když se i tak trošku bojím, připadám si určitě bezpečněji než když jdu jen s prázdnýma rukama.

Když jsem šla asi před pěti lety jednou z diskotéky, slyšela jsem, jak za mnou někdo jde, zpomalila jsem, aby mě předešel. Když už byl vedle mě, pořád mi koukal na prsa. Zastavila jsem se a on se postavil přede mě. Měl v ruce deštník a chtěl mě s ním praštit do hlavy, já sem si ale před ní dala ruku. Pak mě chytl za ruce a někam mě táhl. Já sem se mu nějak vyvlékla a utekla. Tak rychle jsem ještě nikdy neutíkala. Potkala jsem bandu kluků, viděli, že mě teče z ruky krev, zeptali se, co se stalo, řekla jsem jim to a dva z nich utíkali na to místo, ale prý už tam nikdo nebyl. Doprovodili mě domů. Našim jsem to nikdy neřekla. Už by mě nikam nepustili. Vždycky chodím večer domů s někým nebo taxíkem. Nevím, co mě to napadlo, že jsem šla sama. Od té doby jsem měla strašný strach někam chodit, ale tak po roce mě to přešlo. Nesmíš dovolit, aby tě ten strach ovládl a omezoval.

Taky ho mám nebo držím v ruce klíče.

Občas jsem měla takový strach taky, když jsem občas nesehnala doprovod z discoteky ( a to upozornuji že jsem chodila až tak ve 3 až 4h ráno domu), ale od té doby co mám přítele tak strach ani tak nemám a navíc přítel pracuje u ochranky tak mě zásobuje pepřovým sprejem,které ho mám pořád u sebe,ale ještě sem ho nepoužila.Je to celkem dobrá věc a když prostě jdu večer kolem nákých temných míst,tak si ho vemu přímo do ruky a kdyby náhodou tak stříknu.Nestojí moc a myslím že ten strach bude o něco menší

Reaguji na anysekk: U nás doma to tak právě bylo taky. Ten je zloděj, ten je úchyl, tam tě někdo zbije jak tam půjdeš atd.. Ještě dva roky zpět sem se nebála, chodila jsem sama po lese a po večerech ale nějak mám dojem že s věkem se o sebe víc bojím. S tím pepřákem to je dobrý nápad, ale s mým strach se bojím abych nepostříkala i neškodného člověka Nikdy se mi nic takového nestalo a proto si ani nedokážu představit jak bych asi reagovala. Je to děs..

Na diskotéky sem už přestala chodit úplně, mám to totiž skoro přes celé město a abych si pokaždé brala taxík za pět set to je docela pálka v dnešní době. Kdysi sem jezdila s kamarády ale teď co mám přítele který tomu moc neholduje, mi přijde divné aby mě domu vodili kamarádi, tak sem se na to vykašlala. Ale vadí mi právě to večerní chození, třeba i se psem se bojím. Všude okolo samé vraždy znásilnění a já z toho mám pak hlavu jak balón. Teď musím jet na úřad a jedu do nic moc pěkné lokality a když je den tak mám srdce až v krku.. :/

Zažívám úplně stejné pocity....pořád mám strach, že mě někdo přepadne, znásilní, okrade atd. Navíc bydlím v Praze, o to je můj strach větší...Když jdu z nějakého baru v noci domů, tak většinou spím u kamarádek nebo si vezmu taxi...Ani omylem bych nejela tramvají. Sice s sebou taky nosím pepřák, ale v kabelce, takže nech bych ho vytáhla...Už si připadám jak paranoidní blázen, bojím se jít někam, když je už venku tma a když vím, že mě to nemine, tak mám z toho už panickou hrůzu den dopředu...Jenže když to kolem sebe pořád slýchám, v TV, na netu atd., tak mě ten strach víc a víc sužuje...

Reaguji na L_ucie: Jak říkáš, nejhorší je když třeba v tv řeknou : Na tom a tom místě se stalo to a to a já tam musím na druhý den jít.. Nebo jsem tam byla před týdnem a už mi to šrotuje.. Achjo.. Kdybych aspoň byla sportovně nadaná tak jdu na nějaký kurz sebeobrany, ale já sem antitalent snad i na chůzi

Mám úplně stejný problém. Ještě před pár lety jsem se vůbec nebála, ale teď i když jdu s kamarádkou po městě mezi lidmi, někdy v noci, tak se taky bojím. Nemluvě o tom, když jdu sama ze zastávky. Přesně jak jsem tady četla, nosím v ruce klíče (kolečko nasazené na prstu), ale stejně si myslím, že zrovna mě by to nepomohlo. Kamarádka s sebou nosí pepřák, tak ho teď taky objednávám. Ale je možná na jednu stranu lepší, že se bojíme, než kdyby nám to bylo jedno.

přesně tak... a to mám velkého psa stejně se ohlížím a jsem nervozní

Reaguji na Beck: Máme jeden ve skříni tak ho asi taky nacpu do kabelky. S těma klíčema jsem to už taky zaslechla ale taky si nemyslím, že u mě by to mělo nějaký efekt.. Je to hrozné.. A policii skoro nepotkávám.. Jinak já sem z Ostravy a taky je taky poslední dobou nějak moc "veselo".

mě naopak činí potíže být po setmění sama doma.... dřív to bylo ještě horší, to jsem třeba seděla na gauči se 2 nožema a pepřákem, ted se to zlepšilo, už i dokážu sama doma přespat, ale s tím, že hodně často kontroluju pod stolem, ve skříních atd jestli tam někdo nečíhá a musím mít v noci rozsvícené světlo v chodbě ježiš zní to příšerně jak malé dítě

Mám to stejné, bojím se i ve dne mám fantasii hned si to představím a bojím se, jak ďas, a ted moji kamarádku přepadli cikáni :/asi 7 jich bylo a hodili jí na zem a bouhli do břicha, naštěstí jela tramvaj tak utekli :/ hrůza a děs a to bylo 7 hodin večer teprve.

Reaguji na Krvinkaxxx: I mamka mi nedávno říkala, abych se na nějaký kurz přihlásila..Jenže já mám spíš obavy, že v té dané situaci bych tak zkoprněla, že bych nebyla schopna použít pepřák, natož pak nějaké ty chvaty Navíc mám i strach, když na mě někdo v tramvaji nebo metru čumí, už mi začne bušit srdce strachy, a to se ještě nic nestalo...Minule jsem jela asi v 10 večer z kina domů, byla už tma a sedl si naproti mě v tram nějaký zhulený černý dredař...Holky jaký já měla strach! Přitom všude bylo plno lidí..Jenže já mám strach, že třeba vystoupí a bude mě sledovat až domů, navíc bydlím hned naproti parku, takže jsem vždycky pokakaná, když jdu později domů... No děs, potřebovala bych se toho strachu zbavit..