Utracení agresivního psa

Udělala si už snad uplně všechno. Opravdu nemužeš čekat až napadne třeba dítě. Asi by opravdu bylo nejlepší ho utratit.

No taky já jsem z toho byla dost špatná, z toho jak někteří berou psy ... pro někoho je to jen obchod, a známka určitého standardu....

Já souhlasím s příspěvky Avanty - navíc pokud si už udělala to, co píšeš, může mít další čekání třeba na vyšetření té štítné žlázy nebo na objednání k nějakému dalšímu odborníkovi tragické následky... Jestli už teď přeskakuje ploty jako by se nic nedělo... Jo, sousedovic pes to taky udělal, bydleli ob dům od nás a chovali strafordy - a najednou bum, jeden z nich se procházel po naší zahradě - taťka byl doma, takže s velkým strachem šel za ním (a v duchu počítal, jak dlouho bychom vyžili z jeho pojistky), nakonec se k němu psík radostně rozběhl a začal ho olizovat, takže to skončilo dobře. Ale to byl dospělý chlap a jednal racionálně - věděl, že mu nesmí koukat přímo do očí, nesmí na sobě nechat znát paniku, žádné prudké pohyby jeho směrem... být tam malé dítě, začalo by třeba plakat nebo by se k němu rozeběhlo a pes by mohl reagovat úplně jinak, kor když k tomu má sklony jako třeba ten tvůj...

Já měla kokří slečnu, 12 let, pak jsme ji museli nechat uspat, po nocích plakala bolestí a nesloužily jí zadní nožičky - milovala jsem ji, jsou to dva roky a já na ni pořád myslím. Jednou, když jsem byla menší, jsem ji chtěla nosit, což ona nesnášela - tak nejdříve vrčela a pak mě kousla do ucha, tekla mi z toho krev, já byla v šoku... nikdo nad žádným "utrácením kvůli agresivitě" neuvažoval, naši ještě seřvali mě, proč ji nosím, když vím, že to nemá ráda, ale pro jistotu jsme ještě měsíc potom dávali velký pozor, aby se nedostala blíž k dětem a aby měla pořád náhubek. Tento případ uvadím proto, abych ukázala, že stát se to může - ale pouze jako ojedinělý a výjimečný případ, ne jako status quo, který ti ničí život... ve tvém případě bych si řekla, že je to pořád jen pes a tvůj smutek z jeho uspání by byl nesrovnatelný s tím, co by prožívali jiní, kdyby nedej bože něco udělal jejich dítěti.

Smutné. Fakana bych seřezala, že by si týden nesedl!

Tak psa zavřu domů a chodím s ním ven na vodítku a s náhubkem, to je přece řešitelné...

Reaguji na Stafulka:
To mi připomíná mojí kamarádku, ta taky stále řešila agresivního psa, pak se jí narodila malá, dítě samozřejmě neuhlídáš, takže jednoho dne, psovi došla trpělivost, kamarádka stačila jen vzít malou do náručí a otočila se k psovi zády a ten jí pak strhnul kůži od ramene až k zadku, dodnes řeší plastiky.Za mě rozhodně dát psa pryč, buď tedy utratit nebo do útulku, to už je jedno, ale na prvním místě je vždy dítě a jeho bezpečí.Kdyby se dítěti něco stalo, tak si to budeš do smrti vyčítat.A pes bude vždycky jenom pes!

Ikdyž to je určitě hrozně těžký, já bych se přiklonila k utracení. Maximálně bych počkala ještě těch pár měsíců, dokdy se může projevit kastrace, jak už tu někdo psal, ale víc ani ránu. To, že napadá psy, tomu by se podle mě dalo ještě zabránit, třeba zvýšením plotů. Ale když je agresivní i k dětem, tak si myslím že není na co čekat...stačila by malá náhoda a mohlo by mít nešťastný život hodně lidí..

A pes, který stráví většinu života v bytě nebude frustrovaný? A jak reaguje frustrovaný pes...?

Venku s náhubkem - budiž, ale i to jej bude frustrovat a vrčet a napadat ostatní může pes i s náhubkem. Jestli je nezvladatelně agresivní, neměla bych s jeho utracením tolik výčitek - to neznamená, že vůbec žádné, ale jakou bych mu mohla poskytnout kvalitu života...? Sám si třeba i s ostatními psy zaběhá těžko, z vodítka by puštěný nebyl a když, tak jen na "naší" zahradě...

Reaguji na Red_fire: přesně jsi to vystihla, díky ... tak nějak jsem to chtěla říct...

No a co se týká plotů, už jsou zvýšené.... ale on je přeleze...a bohužel nemůžeme všude udělat plot 5 metrů...

Tak za prvé - nepsala jsem o zbytku života v bytě, ale o tom, psa mít zabezpečeného v bytě, než se provedou případné zdravotní testy nebo se mu najde nový domov (ideální varianta). Podle toho co stafulka píše to není beznadějný případ. Proto bych mu tu šanci najít vhodného páníčka dala. Samozřejmě, nelze čekat donekonečna, ale zkusila bych to. Psa může mít po dozorem i na zahradě, uvázaného lanem. Nemusít být jen doma, ale musí být zabezpečený tak, aby neutíkal.
Za druhé netuším, proč by měl mít pes méně kvalitní život, když dostane dostatek procházek a pohybu na vodítku a na vlastní zahradě a "nezaběhá si s ostatními psy".

Jen dodám, že každý máme tu hranici toho, co je ochotný pro svého psa udělat jinde.
Na místě Stafulky bych se psem objela celou republiku, abych našla někoho, kdo mému psovi pomůže. Od kynologů, psychologů, léčitelů. Podstoupila bych se psem všechna možná vyšetření, zda je po zdravotní stránce v pořádku. Udělala bych cokoli pro to, abych psa nemusela utrácet, protože to bych si v životě neodpustila.

Také bych se snažila najít jiné řešení než utracení.

Vyzkoušej:

http://www.polepsovna-mazlicku.cz/kontakt

S tím jedině souhlasím. Na druhé straně bych ale chtěla jako jakousi "sebeobhajobu" říci i to, že osobně bych pro našeho psa udělala všechno - kdyby byl nemocný, apatický atd. Ale ve chvíli, kdy by se z něj stal agresivní jedinec, kterého bych nezvládala, musela bych začít uvažovat jinak. Už by to nebyl miláček, kterému chci pomoci, ale zvíře, před kterým musím ochránit své okolí.

A třeba Avanta, která také nakonec psala o utracení, hradí svému psovi léky, které měsíčně stojí pár tisíc - takže i ta miluje psy a přesto by v tomto případě volila spíše možnost utracení - opravdu to tedy není tak že "Já bych mu chtěla pomoci = miluji zvířata" a "Já bych ho nechala utratit = nenávidím psiska a jinou havěť". Jen ať si rozumíme.

Stafulka píše i toto:

... čili to nebyla postupná změna, na kterou by se mohla psychicky připravit. A já se přiznávám, že u agresivního psa bych nedokázala přemýšlet stylem:

.

V hodně případech je to vina v majiteli. Jestli pak si psa učila základním povelům atd? Umí vůbec něco? A nechápu, jak někteří můžou napsat, že by ho utratili, já bych to nikdy neudělala.

A že nemá rád ostatní psi? To se dá pochopit, je to bojové plemeno a když je doma, hlídá si své teritorium. Vidím to u svého psa, když je doma za plotem a vidí cizího psa, kolikrát si myslím, že by ten plot nejraději rozkousal...... ale stačí jen jeden povel: K NOZE a je klid, přiběhne a najednou je jeho pozornost věnována mě....Takže já bych to viděla opravduu na vině majitele.....