Říkáte rodičům že máte přítele?

Nenapadlo mě proč bych to před nimi tajila.. Sice mam stálýho přítele už dva roky ale věděli o tom všichni, hned Mamce se svěřuju téměř se vším.

Tak já jsem se o své první vážné známosti (která trvá doteď - tzn. 3 roky) styděla říct, protože nejsem zvyklá se rodičům svěřovat (jsem dost introvert), nechtělo se mi odpovídat na milion otázek (kolik mu je, kde bydlí...?) a navíc člověk ze začátku nikdy neví, jestli si to ten druhej třeba po měsíci nerozmyslí. Takže jsem to rodičům neřekla, ale na druhou stranu jsem se chovala hrozně "nenápadně", aby na to došli sami . Přítel bydlí ve městě, do kterýho jsem jezdívala akorát do knihovny, takže když jsme se seznámili, tak jsem našim vždycky oznamovala, že jedu do knihovny. A kupodivu to jako prvnímu došlo tatíkovi (kterej si většinou ničeho nevšimne) - že do té knihovny jezdím nějak často .

Většinou se to domáknou sami

Neříkám, čekám až jim to dojde samo a to bývá dost brzo

Říkám od té doby, co jsem ještě před dvacítkou měla nového přítele, takže jsme samozřejmě zezačátku chodili hodně na večeře, obědy, kávičky apod. a rodiče na mě po 14 dnech uhodili, že doma vůbec nejím, a že se ze mě stala anorektička, že mě neviděli nic jíst a bylo to teda celkem těžké jim vysvětlit že nee

Neříkám. O příteli se rodiče dozvěděli až po roce, kdy nás práskla sousedka .

No tak jasně že jo a nikdy by mě nenapadlo, že by to bylo jinak..naopak mě to dost překvapuje, že tolik lidí, říká, že ne...
Ale tak já eště s rodičema bydlím, tak to je možná taky jiná

Já to mám taky tak.

Já to klidně řeknu, spíš mám problém ho představit

Naši nás viděli před barákem, když jsme byli poprvé venku.. nic sem říkat nemusela - vyřešeno

Říkám, hlavně mamce, nelituju toho. Věděla o bývalém a pomohla mi při rozchodu jako psychická opora

s mojí mamkou jsme jak kamarádky,říkáme si spolu plno věcí,takže že mám přítele,sem jí řekla hned

Tak já se teda taky moc nesvěřuju, ale za to je na mě všechno hned poznat..takže to bylo jasný. Navíc přítel je z jiného města, takže došlo k představení už po týdnu, ale kdybych si jím nebyla tak jistá, tak ho domů nedovedu..

já vždycky když jdu na 1. rande, tvrdím, že jdu s kámoškama na kafe - kdyby to nedopadlo že.. Vlastně jim ani nic říkat nechci, ale většinou se do třetího rande prokecnu - potřebuju to třeba probrat - nebo už se mi stalo, že jsem přijela tak naštvaná (chlapec za sebe nechal zaplatit), že jsem to přímo vyřvala. Pokud se jedná o dlouhodobý vztah, tak zatím nemůžu soudit..

Když ho ráno potkali v koupelně, tak už jsem jim nemusela vysvětlovat, že mám známost.