Strach z tělesné výchovy

No přesně tohle se tu snažim naznačit i s tím tělocvikem. Řekla bych, že u většiny bude problém ten, že jim něco "pouze" nejde, jsou nuceni to dělat a stydí se. Mají z toho holt trochu stres. Ale na druhou stranu nevylučuju, že pro některé jedince to může přerůst až v trauma, ale i s takovýma situacema a pocitama se dá, dle mě, bojovat. Dala jsem jako příklad spolužačku s jejím problémem. Rozhodně jsem se neptala na posouzení, jestli měla trauma nebo neměla, já vim, že měla. A pramenilo to z toho, že jí ten předmět nešel... to samý jsem se snažila naznačit i s tím tělákem. Jinak to byla uplně normální holka, žádná labilní osoba. Ten předmět byl několikrát týdně, takže stažený žaludek měla velmi často. Je to naprosto totožná situace jako s TV.

Když jsi zmínila tohle, tak ještě doplnim, že v tom problém opravdu nebyl. Rodiče měla benevolentní, vyučující vynikající. Ani známka čtyrka jí absolutně nevadila, měla z toho prostě psychickej problém. Nevím, proč když člověk něco napíše jako fakt, tak se to hned překrucuje

Reaguji na piper:
Hele já nevím, jak to vysvětlit. Ale s většinou předmětů se dá něco dělat - měla jsem kamarádku, propadala z matiky a já ji vytáhla na trojku. Ale s tělocvikem - pokud pro to nemáš fyzické předpoklady - nic nenaděláš. A to je na tom víc deptající než na ostatních předmětech. Mě osobně nejvíc deptá to, s čím nemůžu nic udělat a proto mě ty známky tehdy tak drtily.....Proto vidím rozdíl mezi TV a dalšími předměty - chápeš?

Já nic nepřekrucuju, to bylo obecně. Pokud si z toho vytvořila spychický problém sama (stejně jako zakaldatelka diskuze) měla by jít k psychologovi (a to jsem jako první taky zakladatelce radila). To co jsem psala bylo obecně, protože tak to bohužel dost často bývá.

To jo, rozdíl tam je obrovskej, to neříkam, že ne Jen se jakoby snažim zastat učitelů, který to taky kolikrát s otrávenejma studentama nemaj lehký, protože dneska ten tělák nemá rád skoro nikdo.

Taky pravda. Jenže některý holky jsou s prominutím jen "bábovky", kterým se nic nechce, protože nikdy ke sportu nebyly vedený. Jak už jsme se tu o tom bavily v předchozích dnech, tak jsem si představila tebe při tvé výšce, jak po tobě někdo chce skákat skrčku. Upřímně být tebou, neskočila bych. Kdyby mě tam měl chytat nějaký učitel o 20 cm nižší, tak ten by toho asi moc nezachránil, kdyby se to náhodou nepovedlo.

To máš svatou pravdu

Chápu, já taky soucítím s profesorama matematiky a fyziky, když dneska je "moderní" tyto předměty nezvládat.......

Taky jsem znala takové, které nic nechtěly dělat a zajímalo je jen jak s eulejt. Já ke sportu typu tělocviku taky nebyla odmala vedená - řádila jsem venku jako každé normální dítě, v létě jsme chodili po horách, plavali, ale žádný sport jako takový jsem nedělala ( i proto, že táta měl s dětským a dospívajícím sportováním na téměř vrcholové úrovni negativní zkušenost), ale na tělocviku jsem s efakt snažila. Jenže jsou vyučující, kterým ani snaha nestačí a prostě nedovedou pochopit, že to neuděláš i kdyby jsi se rozkrájela.

Jo, to byla krize, ale tělocvikářka si to vymluvit nenechala. Naopak jsem excelovala ve skoku do výšky (i bez techniky ) a roznožku jsem zvládala s přehledem. proto jsem taky z tv nepropadala, ale téměř jsem dostala za tři......Naopak výmyk mě nutila dělat na hrazdě ve stejné výšce jako ostatní holky. No a v normální bych to stejně neudělala, protože jak sjem rychle rostla tak v rukách síla chyběla.....

Myslím, že si v podstatě rozumíme Akorát že přes monitor snadněji dochází k nedorozuměním

Jo jo, přesně... vyučovat v dnešní době nepopulární předměty není žádný med...

Tohle je, myslím si, uplně v poho a tak by to mělo být

Taky si nemyslim, že je ideální z dětí od útlého věku dřít kůži. Já závodně hrála volejbal, ale ne dlouho, protože jsem to chtěla hrát pro radost a ne závodně, vše tomu podřizovat. Postupně jsem se dostala ke gymnastice, atletice, míčovým hrám, takže jak asi i vyplynulo z mýho psaní, mam ke sportu kladný vztah a v těláku jsem měla oproti ostatním výhodu v tý všestrannosti, to je pravda...

Tohle jsem už z tvýho povídání dávno pochopila Učitele, který nedokážou pochopit, že když člověk nemá k něčemu fyzický předpoklady, tak se nedá nic dělat, bych poslala vrátit diplom. Dovedu si představit, jak tě nutili , hrůza. No a ty známky jsme tu už taky řešily, další hrůza.

To věřim

Taky si myslim Tak sportu zdar, já jdu spát Dobrou

Jsem na tom úplně stejně jako ty... Učitelka těláku je neskutečně aktivní, nejvíc mě štve to její známkování gymnastiky, 5 za šplh, 5 za přeskok kozy, 5 za stojku, ale snažím se to dohnat na míčových hrách, takže je to většinou tak na trojku. Před tělákem je mi vždycky špatně, někdy mám i průjem ze strachu... Zvlášť kvůli tomu, že žádná spolužačka není stejně levá jako já... No ale musí se to přežít, vždycky si po tělocviku říkám: "Jsi dobrá, nerozbrečela ses, když tě nutila dělat výmyk."

Jsem taky pro papír a využít čas jinak. Člověk se může jít radši protáhnout někam sám v klidu a ke sportu a pohybu celkově nezíská odpor.

Mě tělocvik bavil na základce, na střední už ne a často jsem prostě nešla. Úplné uvolnění mě tenkrát nenapadlo. Občas mě hodina i bavila - třeba když byl záskok a jiný učitel, který to pojal pohodově - pohyb jako takový mě nevadil. Spíš občas nesmyslná buzerace. Naše "úča" nechápala ani bolestivý menzes - a běhejte si v křečích delší běhy... chlap to paradoxně chápal líp, nebo se o tom nechtěl zdlouhavě bavit a radši mě uvolnil.

Na základce byl tělocvik pro mě horor. Učitelka mě ponižovala a vylívala si na mě svoje problémy. Potom jsem z ní začala mít hrozný strach, že jsem raději šla jinou cestou abych jí nemusela potkat. Nakonec jsem zašla za doktorkou s mámou a řekla jí, co mi ta učitelka dělá a napsala mi uvolnění. Ta učitelka byla naprosto příšerná. Kdo neuběhl do určitého limitu několik koleček, měl za 5.
K tomu jsem měla každý den bolesti břicha a pocit na zvracení. I v den kdy tělocvik nebyl...

Taky to nenávidím, jako malá jsem sice dělala balet, ale na základce jsme dělali spíš takový ty hry a týmový sporty, to jsem nesnášela a tak jsem tam pak často nechodila- v sedmičce a osmičce jsem vždycky dělala rozdílovky, přišlo mi to menší zlo něco tam odcvičit za hodinu a půl než tam celej rok každej tělák chodit. Na SŠ už je to hrůza, v prváku jsem m,ěla uvolnění kvůli kolenu, ale teď už cvičit musím a je to peklo, nejhorší je že ta tělocvikářka je šílená aktivistka, nechápe bolest při menzes, nutí nás dělat co mě vyloženě nejde...nejhorší jsou ty míčový hry, nikdy nechápu pravidla a učitelka řve ať jsme aktivní, a když se snažím většinou blbě chytím míč, popř. dám vlastňáka a všichni an ěm řvou " co děláš seš úplně blbá" pak nakonec kvůli mě prohrajou a nikdo mě nechce do držustva xD je to peklo no

Mně to přišlo taky jako strašněj vopruz, zvlášť atletika, kde jsem po druhým kolečku běhu měla pocit, že se pozvracím a musela dvě další dojít Zase na druhou stranu mě bavil basket a baseball, ale to nikdo hrát nechtěl, protože by si prý zlomily nehty, nebo by jim míč vyrazil zuby..No každopádně zajdi za obvoďákem pro uvolnění

Reaguji na Lake:
Když ono to není tak jednoduchý. Jsem po borelioze a mám problémy s klouby. Obvoďák řekl, že s uvolněním nechce mít nic společného a doporučení k jinému lékaři mi nedal. Tak jsem si skočila k oční, protože mám na každém oku kolem 6 dioptrií. Dostala jsem uvolnění, ale jen částečné. Někde to možná řeší tak, že někdo s částečným uvolněním necvičí vůbec. U nás na škole cvičit stejně musím.

Ach jo proč se tolik ženských nechce hýbat? Ber tělocvik jako srandu a pokud to nedokážeš, tak máš asi nějaké deprese problémy a s tím za psychologem. Co je na tom někam doběhnout, skočit? Navíc dneska ten tělocvik není náročný jako dřív.

Reaguji na EleanorWoods: Souhlasim

A tohle je taky svatá pravda.