Jak znova začít věřit?

Ahoj.
Upřímě,taky to moc nechápu...sama věřim,že něco nad náma existuje(bůh) a proč se to muselo stát,ale říkam si ,že všechno má svůj důvod..to co se má stát se stane...to si myslim já.

Promiň, ale tohle tě zasáhne a přestaneš věřit v Boha. Příjde mi to směšné, možná sprosté.

Kolik lidí a dětí denně umíralo a umírá! (to si s prominutím uvědom). A dál se k této diskuzi nechci a nebudu vyjadřovat - to by bylo marné.

Já jsem sice pokřtěná, ale víra v Boha mě už dávno opustila.....pokud nějaký Bůh existuje, tak nevím proč by dopustil, aby můj blízký příbuzný skončil dvakrát v nemocnici s vážným poraněním hlavy a aby se jednou z toho nezjistilo, jestli mu to udělal někdo jiný nebo se mu v té hlavě "něco" pokazilo. Tohle se stalo hodnému člověku, bezkonfliktnímu, přátelskému, kterému snad nikdo nemohl přát nic špatného. A je toho víc, co se stalo špatného. Nějak mě nic nevede k tomu abych dál věřila. Asi čekám na zázrak, znamení nebo tak něco Občas mám pocit, že někdo nad náma být musí, někdo na nás přece musí dohlížet, ale spíš než na Boha momentálně věřím v to, že každý z nás má svoji Knihu osudu, ve které je všechno vepsáno.
Co se týče Honzy Marka a jeho malého synka, všimly jste si, že ty špatné věci se stávají těm nejlepším lidem? Semtam se mi zdá, že špatné skutky zůstanou nepotrestány a ti, kteří jen parazitují na druhých si užívají spokojený život. Ti nejskvělejší lidé to mají v životě nejtěžší. Aspoň se mi zdá

Taky jsem pokřtěná,ale nevyrůstala jsem mezi věřícími..V Boha ale věřím,jenom nechodím do kostela a nemodlím se..Moje mamka byla (a celá slovenská rodina) jsou věřící a taky se nám stává všelico špatnýho..Mamka umřela když jí bylo 23 na rakovinu,pak umřel děda na rakovinu,babička ležela 4 měsíce v kómě v nemocnici,strejda se před pár lety vyboural a přišel o ruku..Nevím no,taky to byli (jsou)nekonfliktní lidi,s nikým se nehádali,žili podle Božích přikázání všechno,ale staly se jim takový věci..Podle mě to nesouvisí s vírou takový věci (tzn.-když věřím v Boha a modlím se neznamená,že se mi nestanou nehody atd.) jinak určitě je blbost přestat věřit když se stanou podobný věci,moje babička se začala modlit ještě víc,když děda umřel

Já tedy nechci být zlá, ale jestli pro tebe takováhle věc znamená otřes ve víře (v porovnání s tím, co se děje všude po světě je to s odpuštěním houby, a jen tady v republice umírají lidi za mnohem horších podmínek, v neskutečných bolestech a nechávají za sebou oboustranné sirotky nebo rodinu absolutně bez peněz apod., jen nemají to štěstí, že jsou mediáně známí), tak u tebe nemůže být řeč o skutečné víře, a podle mě tím pádem není moc co nabývat zpět, protože jsi nikdy hluboce věřící být nemohla.

promiň, přečetla jsem si jen úvodní příspěvek a vytočil mě tak, že jsem hned psala reakci a až pak jsem četla reakce ostatních...souhlasím s názorem chocolattecoffee i mroskvicky

to snad nemyslíte vážně? pokud jste se rozhodly veřit v boha, tak v něj věříte bezpodmínečně a nepolemizujete o jeho existenci otázkama typu "jak by mohl tohle bůh dopustit kdyby existoval".

[reaguji]mroskvic
.Holky, to snad nemyslíte vážně. Takových lidí denně zemře spousta, jen o nich nevíte, protože nejsou slavní.

Reaguji na chocolattecoffee:

Já věřím v Boha, nepočítám se mezi křesťany, chodila jsem jako malá do kostela a tady ty debilní názory, že kdyby existoval bůh, tak by něco nedopustil, úplně nesnáším.

To jako znamená, že hodní lidé by měli být nesmrtelní? Nebo že existuje spravedlnost? To je prostě život, ovlivňujeme si ho sami, Bůh ho neřídí, ale můžeš se k němu obrátit, když něco potřebuješ.

Vy ty hokejisty fakt nenecháte ani v klidu umřít!

Tak jsem to chtěla, nikdo v mém okolí (naštěstí) zatím nezemřel. Honzu jsem brala jenom jako "přiklad" člověka, který žil tak jak by se mělo, ale stejně dopadl, tak jak dopadl....Chtěla jsem říct, že nedokážu pochopit, proč existují přísloví jako "Boží mlýny melou pomalu, ale jistě." nebo "Na každou sv*ni se vaří voda.", když to nakonec dopadne tak, že špatné věci se dějí hodným lidem...
Tenhle, jak to nazvat, problém, mám už dlouho, ale tím, co se stalo to došlo do takového kritického bodu, kdy si vážně řikám, co se to sakra děje...

Asi jsem svůj úvodní příspěvek měla víc rozvést, teď to vážně vyznívá, jako kdybych kvůli smrti jednoho člověka, chtěla zavrhnout Boha...

Souhlasím tedy s většinou názorů. Jsem věřící, nestydím se za to. Nikdy jsem nechodila do kostela, nemodlila se. Ale věřím v Boha pro sebe. A nikdy jsem se nezaobírala takovou otázkou. Přeci nemůže být jen dobro, je nutné i zlo, aby si lidé dokázali vážit určitých věcí. Ani bible přeci není "procházka růžovým sadem", ale zobrazuje boj mezi dobrem a zlem, pravdou a lží.. to je život!

hele já bych ještě pochopila, kdyby tahle pochybnost někomu vytanula na mysl po tom, co se stalo ve Fukušimě například (i tak by to ale svědčilo o tom, že u dotyčného nemůže být řeč o skutečně pevné víře)...ale po jednom spadlém letadle mi to přijde prostě no nevím - komické, ubohé, absurdní, hloupé, urážející,...

Protože to má všechno vyšší smysl, z minulých životů třeba, prostě to tak mělo být. Proto se věci stávají, i ty méně příjemný, aby se jim člověk učil čelit. Nebo kvůli nějakému problému z minulého života. Taky věřím v karmu...holt záleží v co člověk věří.