Jak oslovujete svou polovičku?

No a co si tom sama myslíš, že mu vlastně "nemůžeš přijít na jméno"?

Myslím že to není o tom...ale spíš to zní tak chladně, když mu místo LÁSKO nebo ŇUFÍÍ řeknu Martineje to rozdíl mno.a ještě k tomu by si určitě myslel že jsem na něj naštvaná, že jo až spolu budem déle, tak se to moožná změní.ale teď je to hezké tak, jak je.

tak my jsme fakt asi ulítlí, protožte já manželovi říkám Čiči a on mně Bubu. a aby toho nebylo málo, našemu mláděti říkáme Číman fakt nejsme normální

ps: dřív jsme taky prošli klasikou - lásko, miláčku, zlatíčko atd. není nad pěkné oslovení, když "potřebuju" nové botky

U nas su zdrobnelinnky uplne bezne. Mojim rodicom nepoviem inak ako mainko, tatinku.Tak isto su naucene aj moje deti. Este som ich naucila jednu "vychytavku" : ked sa naucili rozpravat, na otazku: koho mas najradsej na svete? automaticky odpovedali MAMINKU. Je to to naj naj najkrajsie oslovenie,ake mozem dostat. Dnes uz si zo mna robia srandu a na danu otazku akoze veeelmi dlho vahaju s odpovedou, ale i tak ma nakoniec vystiskaju a odpovedia: Maminku. Od starsieho syna to postiskanie uz aj trocha boli. Ma 13 rokov, ale stihol uz narast 7 cm cezo mna. Mojim sestram hovoria menom, boli este male zaby,ked sa deti narodili, tak sme vsetci zvyknuti hovorit im Haninka a Mišenka, nie teta. Mne sa velmi nepaci, ked si partneri medzi sebou hovoria mamka, taťka, suhlasim s nazorom, ze predsa nie som jeho rodic. Hovorime si bud menom alebo zlatko, kurátko. Moj drahy mi zvykne vraviet szivi, co je skratka od madarskeho slova szivecskem = srdiecko moje. A ako osloveujem moje detinky? Su to moje berusky, moje slunicka..

snad nikoho nepobouřim, ale já ňufíkama nazývám šušinky z nosu
jinak přítele oslovuji jako Davide - když se s ním o něčem normálně bavím nebo jsme ve společnosti, jinak "dupko, dupi, prdelo, prcíku, ňuňo,.." když si píšeme tak "pusíku, broučku" ale nejčastěji je to moje zlato často po něm něco chci, tak musím být milá

Tak to ja mu rikam DILINAKU

Peťulko a pusenko.... pusenko jsem přebrala od našich, říkali si tak mezi sebou i nám, když jsme byli obzvlášť hodní. Jinak je docela problém, když jsme si s bývalým přítelem říkali mám pocit že až 20-ti různými výrazy a teď i když jsou hezké je nemůžu používat, protože mi to prostě asociuje toho ex. Jinak mám dost ze spousty našich kamarádů, kteří si navzájem říkají Bobešu, Bobino apod. a pak na sebe volají heeej bobííí přines mi to a to....horší jak na psa. Ale proti gustu....

Ještě mu říkám "Ty žide"!

Kotě, miláčku, lásko... prostě klasika čerstvě zamilovaných.

Z legrace příjmením.
Z lásky.....to nemůžu napsat.
Ze vzteku - choti !nebo moje polovičko!

My se víceméně z recese oslovujeme matičko a tatíčku ,někdy zlato nebo drahý,drahá,ale to spíš,když je nějaký průšvih.Jinak křestním jménem a někdy mu říkám Bohun(k)o!

já mu většinou říkám Míšo,Míšulo,Míšulko,Miško (taky gluvče - myška v jednom jižním jazyce),taky čumáku,čumáčku,poslední dobou prďolo.On mě říká činčilo(taky činči,činče) - podle něj je to nejroztomilejší stvoření pod sluncem!No a pak zdrobněliny jmen!Jsme spolu už 4 roky,nechápu,že nás to pořád baví!

A když má velkej hlad a postavím před něj jídlo, tak mu říkám i čuně,dobytku...

My už jsme přítelem 2roky. Já jemu dupino,dupí,dupko...On mě miško,koťe,miminko...

tak já se taky přidám. My si s přítelem, říkame opravdu různě a pro někoho asi hodně podivně. Takže on mě: křepelko,bedujínku,puclíku,nebo puclinátore,josefe,nebo františku. A já jemu:čuflo,nebo čuflinátore,brundibárku.
Samosebou se oslovujem i normálně broučo,miláčku atd