Kdy jste zatoužila po miminku a kdy jste si opravdu pořídila?

Ked sa nám narodil malý braško, mne bolo 14, braškovi 15 a segre 19. Starať sme sa o neho museli, radi sme ho mali, ale ako by som to povedala, nemohli sme sa cez vikendy po nociach flakať ako všetci puberťáci, ale museli sme ho strážiť. Mama pracovala na smeny a otec chodil na týžňovky. Ale riešili sme to tak, že raz šiel jeden, potom zase druhý. Ale dosť nás to štvalo. S odstupom času viem, že je to strašne veľký vekový rozdiel a malý sa nemal ani s kým riadne hrať a hlavne vyrastal iba medzi dospelými a povedala by som, neužil si to klasické detstvo..najlepšie by bolo mať jedno dieťa, ale potom ešte jedno, aby nevyrastalo ako "jedináčik". I keď sú súrodenci starší, s takým vekovým rozdielom by bol ako jedináčik.

Tak já měla první ve 22, druhé ve 25. Asi nejsem moc dobrodružný typ, takže mě výčitky nějakého "užívání si" celkem minuly. Své děti miluju, i když jsou to hrozní raubíři a nakonec jsem ráda, že přišli v mladších letech, po třicítce si to asi zase člověk jinak užívá, je finančně zajištěný, má třeba barák, auto...je to jiné. Když je mladší, tak mi přijde, že je víc trpělivější, víc vydrží i fyzicky a tak nějak si s těmi dětmi víc rozumí, nevím no.

Reaguji na paliana:
Ale nemůžeš snad říct,že lepší by to měl bráška kdyby se vůbec nenarodil ne?
Víš ,mě přijde,že jasně,neni to ideální,bude jako jedináček,ale tech je všude hafo.Pořád ale je fajn mít pozdě chtěné dítě,než ho nemít kvůli tomuhle důvodu.

to je dobrej názor. Fakt moc přemýšlím, nějak je to moc složité v pozdějším věku už člověk přemýšlí a dává si pro a proti. Když mi bylo 18 přišlo to a bylo, nějak jsem to neřešila, věřila svému chlapovi, že to spolu zvládneme a teď jen přemýšlím. Manžel si taky není na 100% jistej stejně jako já, ale myšlence mít malého caparta se nebrání. Je v pozici přijde přijde, nepřijde hroutit se nebudu a tuhle pozici bych chtěla zaujmout i já ale nějak se mi to nedaří. Má stejné obavy jako já, jen to už přestal řešit. Máš pravdu jedináčků je spoustu tak proč by ten náš měl být vyjímka, bude mít kolem sebe 2 sourozence i když starší, ale pořád nebude aspoň doufám sám. Nevím je to rozhodnutí na celý život

Já to špatně napsala ne ještě mladá... Ja si naivně myslela, že otěhtním hned napoprvé, a po dvou měsících nic.. tak jsem šla na gyndu s tím , že se nedaří, a ten věk, a zdraví atd. To mi bylo 33let, doktor se kouknul do karty a říká mi, vždyt jste mladá, ale nabral mi krev, neměla jsem ovulaci, takže jsem nešla zbytečně, nasadil prášky a za 4 měsíce jsem otěhotněla..

VCELKA-dcera docela v pohodě, na dovolenou jela s manželem sama, sice se jim beze mě moc nechtělo, ale líbilo se jim...No, nerada ho pouští do pokojíku, hračky jí vadí..jinak to jde.. Přece jenom trochu je sobec, jak byla dlouho sama, je to znát..

My jsme mimi nějak neplánovali, nechali jsme tomu celkem volnej průběh. Ale je pravda, že jsme si ho "pořídili" asi po čtyřech letech vztahu, do svýho bytu, s celkem slušným zaměstnáním a platem. Jo a je mi 30, příteli 27.

Tak mně je 23 a momentálně chci mimčo moc, bohužel jsem před měsícem spontánně potratila...Ale hned jak se to všecko spraví, budeme zkoušet znovu. A rozhodně to není tak, že bych se nudila,proto chci mít dítě, jak tady někdo psal. Mám super práci, která mě fakt baví, bude mi i hodně chybět. Ale mimčo jsem cca před 2 měsíci začala chtít fakt intenzivně.
Tak nějak to přišlo po svatbě, kdy jsem si uvědomila, že mám super chlapa a že strašně chci aby nás bylo víc Teda oba samozřejmě chceme. Myslím si, že každá máme svůj čas, kdy mít dítko. Někdo má už "vyvinuté" mateřské pudy v 18ti(i takovou supr maminu znám) a někdo po 30,35...myslím si, že není vhodné soudit nikoho za věk, kdy chce mít rodinu. Každej to má naprosto individuálně.

Reaguji na Leica:
sis spletla diskusi, ne? Taky tam podobný kontext nikde nevidím a opravdu by mě zajímalo, co tě k těmto názorům vede....

Přesně tak, mě osobně třeba přijde 22 na dítě jako minimální hranice, ale to je tím, že jsem kolem sebe měla třeba za 4 roky střední školy pár těch nevhodných příkladů.. Spolužačka otěhotněla ve druháku a šla na potrat, kamarádka v 19ti porodila... Jistě že v 19ti to není nic příšerného, ale jak už jste tu psaly hodněkrát, bez toho finančního a ostatního zázemí to v dnešní době nejde, resp. nemělo by se to plánovat do té doby, než si jsou dva lidi opravdu jistí a zajištění. Protože "vycucávat" pak rodiče, kteří jen těžko odmítnou vlastnímu dítěti a vnoučeti pomoci, mi nepřijde jako nejlepší základ pro vlastní rodinu. Osobně bych chtěla dítě 100% až po VŠ, tedy ne dřív než za 3 roky, ale spíš později, nedovedu si představit, že bych odpromovala a začla měnit plíny

Tak se zkus vrátit a dodělat vysokou, chápu, že jsi teď myšlenkami úplně jinde, ale věř, že se Ti to jednou bude hodit. Navíc tím dáš i čas příteli, který se na tatínkovství ještě necítí.

Hodně o tom uvažuji .. dokonce i rodiče řekli, že pokud se ještě pro vejšku rozhodnu, tak jsou ochotni mě znova finančně podporovat ..