Zoufalství z hledání práce

Reaguji na Nikississ:
Ahoj, to je mi moc líto, já jsem právě po škole a taky nemůžu sehnat práci. Naštěstí mám brigádu, kde si vydělám cca 6000,- měsíčně a pak mam přítele a rodiče, kdyby bylo nejhůř. Nájem platit nemusím a jídlo mě zas tolik nestojí, ale už bych chtěla nějakou normální práci a plat. Je to bída

AHoj, jsi teprve dva měsíce na pracáku. Já byla rok a půl a věř mi, že jsem byla zralá na psychiatra, každý den jsem brečela a brečela a nenáviděla tenhle svět. Až jsem to vyřešila školou. Vím moc dobře, jak se cítíš...práce není. Já měla jen brigády celou dobu. Ještě si zkus zažádat na pracáku o Rekvalifikační kurz, budeš dostávat aspoň 3000,-

Reaguji na sewero:
Brigádu sháním, ale zatím nic.Takže zatím to řeším tím prodejem, focením a podobnýma nárazovkama.Neni to stálej příjem, ale aspon něco.Nouzovka.to máš velký štěstí, e nemusíš platit nájem, každý měsíc to jsou nervy, jestli ty peníze na nájem budou a nebo ne.V nejhorším bych mu to poslalůa v několika splátkách.Ale už na mě vrhá špatný světlo, jako, že jsem neplatič.

Reaguji na Eleanoraka:
Tak to je dost dlouhá doba, rok a půl.To si nedokážu pořádně představit. Já jsem zatím bez práce teprve 2 měsíce, ale finančně to absolutně nezvládám.Největší opoložka je ten nájem.Na vysokou jsem chtěla jít hned po střední, ale rodiče byli oba proti.Ted už bych do školy mohla, akle netuším jak by to pak bylo s bydlením a tak.

Ahoj, 2 měsíce zatím nic není, i když chápu, že ti to musí připadat jako věčnost. Já jsem v únoru odstátnicovala, pak volno, v červnu obhajoba a od té doby jsem doma Mezitím přítel změnil práci, stěhovali jsme se na druhou stranu republiky a prošli jsme si dost stresující finanční krizí. Můžu ti říct, že od února jsem byla celkem jen na 3 pohovorech. Sice mám školu, ale nemám praxi a stejně jako ty nemám známý, takže je mi to k ničemu. Zkrátka mě nikde nechtějí. Nejdřív jsem si práci vybírala, ale pak jsem začala odepisovat a volat na všechno, co se naskytlo, ale k ničemu to nevedlo. Pořád se uklidňuju, že je prostě taková blbá doba a že to bude lepší a snažim se tomu věřit, ale téměř každý den brečím a utápím se v depkách, protože si přijdu k ničemu, už bych šla fakt snad i na pokladnu do kaufu....a do toho přítelovo rodiče do mě pořád hustí, že si mám najít práci ať to chudáček netáhne sám... Zatím práci nemám, ale nevzdávám to. Nastupuju na navazující studium a doufám, že se mi během něj podaří nějaký ten přivýdělek najít. Víš co, zkus hledat aktivněji-nemyslím to špatně, ale na stejnou pozici jako ty může odepsat dalších třeba i 500 lidí, takže buď radši volej nebo si vytiskni životopisy a obcházej firmy nebo obchody v nákupních centrech. Věřím, že někde někoho určitě hledat budou. Sice to nebudeš mít v oboru, ale lepší nějaká práce než žádná. A co se týče bydlení, ta nemáš kam jinam jít? Nebo třeba vyzkoušet spolubydlení, nemusela bys platit tolik než se postavíš na vlastní nohy. Kámoška takhle v Praze obešla asi 100 pohovorů (ne, fakt nepřehánim) a teď má úplně úžasnou práci. Takže hlavně to nevzdávej a na pohovory choď pozitivně naladěná

V podobné situaci jsem nikdy nebyla, ale na tvém místě bych se snažila co nejvíc osekat náklady - tzn. našla bych si spolubydlení namísto toho, abych bydlela sama a snažila bych se co nejvíc ušetřit, abych nebyla příští měsíc tolik ve stresu. Je totiž možné, že z tebe ten pocit "jsem zoufalá, potřebuju na nájem a jsem ochotná dělat cokoliv" vyzařuje, a proto tě nikde zatím nevzali.

Reaguji na Nikississ:

bohužel v dnešní době je situace taková, že pokud nemáš nějakou praxi, tak je tvé cv jedno z prvních které se vyřadí :-/ Pozice asistenka, recepční, na to chodí i stovka životopisů, takže konkurence velká a zaměstnavatel může zvyšovat své požadavky.
Zkus si sehnat brigádu nějakou v administrativě, nebo něco perspektivnějšího (ne roznášení letáků apod.), bude vidět, že máš snahu.
Vím snadno se to říká... držím palce! Zkus ve volném čase zlepšovat cizí jazyk, na to se taky hodně kouká.

Já byla bez práce několik měsíců, a s VŠ. Spolužáci kolem mě práci měli a já nic. Když už mě někde přijali, šéf byl takový ten magor, co se u něj vystřídá 5-10 zaměstnanců za rok a odešla jsem ve zkušebce. Bez práce, bez nároku na podporu. K tomu se přidalo naléhání mého přítele, přestal mi být oporou, vyčítal atd. Přitom kvůli němu jsem se přestěhovala do z hlediska práce neperspektivní oblasti. Všechno vyřešil rozchod. Našla jsem si práci s ubytováním, když mě prac. smlouva skončila, během 14 dní jsem si našla novou, v jiném městě, ubytování si sehnala sama. Je to těžké, záleží na podpoře okolí, těch nejbližších.
Nejsem nadměrně závistivá, ale vždycky mě hrozně naštvalo to, když nějakou práci dostal někdo očividně méně schopný než já (neříkám, že jsem hvězda, ale někdy mi zůstal rozum stát nad tím, koho přijali). Ono je to však i otázka známostí, náhody, osobních sympatií apod. Držím pěsti.

Někdy člověk nemusí mít praxi, stačí známost a praxe jenom na papíře.
jinak absolventy rádi přijímají tam, kde nechtějí dávato moc více než je min. mzda a tam, kde potřebují člka, který na sobě nechá dříví štípat.

Reaguji na Monus:
Dobrý nápad.To zkusím, až mi někdo ochotnej jeden životopis vytiskne, další už si nakopčim.

Reaguji na made_in_heaven:
Blbá doba bohužel je. Životopisy ted raději posílám e- malem, jsem ráda, že taktak všechno poplatim, natož pak telefon.Jinak nemam kam jít.Leda u babči v baráku, který je zatížen exekucí, to by bylo z bláta přímo do louže.Do mě matka taky pořád hustí, ale to co mi posílá, tak mi pořijde z její strany spíš jako sranda.Sama ví, co mám za školu, sama mě na ní poslala.A posílá mi nabídky typu kde požadují praxi v účetnictví a nebo VŠ.Což není můj případ.Taky mám depky a přijdu si k ničemu a úplně zbytečná.Takže už mě napadajíí úplný kraviny 100 pohovorů?Uf, to mě do tý doby asi klepne a nebo budu pod mostem.s životopisema budu obcházet firmy, aspon to zkusím.A spolubydlení... s tím nemám dobrou zkušenost.ale záleží na lidech.Jít takhle někam bydlet s někým cizím, to už bych asi nešla.K tomu ted nemám finanmce na stěhováky a nebo najít někoho ochotnýho, kdo by s tím pomohl, je taky fuška.

Reaguji na kellys:
O tom spolubydlení jsem tu už psala.Jinak náklady už jsou osekaný jak to jde.Ted platim jen jídlo, nájem, net a telefon.Ale když nejsou příjmy, jde to dost těžko.

Já jsem doma cca 1/2 roku a o práci ne a ne zavadit . Doba je opravdu hrozná. Začínám z toho taky šílet! Praxi mám...pracovala jsem 5 let a stejně o mne nikdo nezavadí (bohužel nevýhoda toho, že bydlím na malém městě, kde práce už není vůbec). V dnešní době je to všechno jen a jen o známostech. Byla jsem na spoustě pohovorech a vždycky bohužel musí být moje žádost zamítnuta !! Všude chtějí jen výpisy rejstříků, ověřené vysvědčení, už mám dokonce i zdravotní průkaz ...stojí to peníze a šance žádná. Co se týče těch rekvalifikačních kurzů, tak jsem měla taky zájem a to konkrétně minulý týden a bylo mi zděleno, že jsem bohužel přišla ve špatnou dobu a žádný rekvalifikační kurz mi tím pádem nemohou nabídnout...

Pokud máš vztah klidem, tak zkus nějakou práci v sociální oblasti.
Asistentka, pečovatelka...nebo můžeš zkusit hlídat nějaké dítě...

Reaguji na Marissa:
Vím jak to myslíš.Ale člověk bez příjmů a jen s nákladama a pod. dlouho nevydrží.Nehledě na to, že mě matka opět považuje za úplnýho loosera, když jsem bez práce.