Ženy, které nechtějí mít děti

Známá má 36 let, pracuje na 1.stupni, děti má ráda ale vlastní nechce.. To samé sestřenice, je jí 29 let a dítě nechce ani vidět.. Každého volba. Na jednu stranu se jim nedivím, na druhou stranu, co po nich "zbyde" ? Nebo kdo se o ně postará? Ta radost- dítě jim bude chybět..

Reaguji na amelie1111:
Napsala jsi celý příspěvek moc krásně. Nějak podobně to mám taky.
A k tématu jsi taky odpověděla stejně, jako to cítím já.

U mě je to také tak a to mě ještě víc od dětí odrazuje. Nechci koukat na destky fotek dětí, fotky jsou jedna jako druhá, akorát dítě má na jedné fotce hlavu o půl stupně víc do leva, než na té druhé...Pak mi ještě pošlou zprávu o tom, abych jejich zlatíčku dala hlas v nějaké soutěži a můžu vylítnout z kůže.

Věřím, že jí to může jistým způsobem stačit, rozhodně to není, jako mít svoje dítě, ale tak stejně...

No, v tomhle světě bych se bála, co bude s mými dětmi v budoucnu..tohle mě vůbec netrápí, jestli po mě něco zbyde..

Reaguji na SlečnaXY: "zbyde" je v uvozovkách, spíš to myslím tak, že se o ně nebude mít kdo postarat a přeci jen na stáří jim musí děti chybět.. Uvědomila jsem si to u tatkové tety, která má letos 89let a začla mit zdr.problemy, nemá děti ale nastesti ma 3 sourozence, kteri se o ni staraji a jsou na tom dobre se zdravím ale kdyby byla jedináček nebo nemela dobre vztahy s rodinou..nevim no .)

Reaguji na SlečnaXY:

no právě, přijde mi, že spousta matek potom v sobě zadupe svou ženskost...což je velká škoda..

Tak to ano, pak tohle může být problém. Ovšem každou chvíli slyším, jak děti kašlou na svoje rodiče a šoupnou je radši někam do ústavu. Chci tím jen říct, že to není úplná jistota, ale samozřejmě je mnohem víc pravděpodobné, že se děti o rodiče postarají.
Vzpomínám na mojí tetu, její syn na ní byl celý život strašně hnusný, i když ona se do něj až do poměrně vysokého věku starala..když byla už starší a nemocná, tak jí řekl, že až umře, nebude mít žádný pohřeb a nebude utrácet ani za rakev. Když byla teta v nemocnici a už bylo jasné, že za pár dní zemře, syn jí brečel u postele a prosil ať neumírá. To bych nikdy nechtěla zažít.

Tak to ti nezaručí ani vlastní dítě..

Holky, to je ale naprosto normální ,že vás neberou cizí děti ! Notabane ve dvaceti letech!
Opravdu! Moje zlatá mamka vychovala tři děti, stará se o hejno vnoučat a dodneška vrhá v letadle vražedné pohledy na CIZÍ brečící děti.
Prostě cizí jsou cizí, ale vaše, jestli se pro ně tedy rozhodnete, budou vaše a budete je milovat. Takže pro zakladatelku : klídek, já bych tomu nechala naprosto volný průběh..

To ano, přitom je hezký pohled na hezky upravenou maminku (a nemusí mít na sobě žádné drahé věci)

Reaguji na SlečnaXY: Reaguji na Efca: No, to je fakt, to si nějak neuvedomuju protoze kolem sebe mam same dobre vztahy v rodine ale i tak..

To mi připomíná tetu, která pracuje ve školce...dítě se vzteká, válí po zemi a ona, když kolegyně nebo nějaká matka nekouká, tak se na dítě strašně přísně a zle podívá a pohrozí mu rukou a dítě je hned jak beránek

To bych brala, ale já sama v sobě necítím..nevím jak to říct..no prostě necítím touhu po dítěti, ani v představách v budoucnu

Tohle máme každá jinak-ikdyž většina žen se nakonec rozhodne děti mít a budou je velmi milovat. Ale některé ženy se prostě rozhodnou děti nemít-já mám děti relativně ráda, nevadí mi, jsem schopná s nimi komunikovat-jsem prostě taková hodná teta-ale vlastní dítě nechci-tedy abych to uvedla na pravou míru-nikdy jsem po dítěti netoužila, pak jsem byla ze zdravotních důvodů postavena před rozhodnutí, jestli dítě nyní, nebo nikdy. Rozhodla jsem se pro nikdy. Už je to nějaký ten rok a svého rozhodnutí nelituji-každopádně to bylo jedno z nejtěžších rozhodnutí v mém životě.
Partner mě vždy podporoval, a otázku dětí jsme měli vyřešenou už dávno předtím, ani on děti nechce, a nechtěl ani v minulosti.
Občas se setkávám s otázkou typu-a kdy bude miminko apod. no naučila jsem se nad to povznést, případně už odpovídám zcela otevřeně, a to, že jsem po onko. léčbě a děti mít nemůžu-tazateli spadne brada a už se na nic tak intimního neptá
Každopádně si s lidmi, kteří mají děti rozumím, nemám problém si s nimi povídat. Vše je jen o vzájemné toleranci.

taky si nedovedu představit, jestli budu někdy matkou, je mi 21 a sem pořád dítě navíc teda po dítěti vůbec netoužím a pořizovat si ho jen z důvodu, že ho má každá,mi přijde jako blbost, ale třeba ve 30 po něm zatoužim, kdo ví

Zatím mě taky nelákají děti, ale vím, že jednou bych je určitě chtěla, myslím, že by mi můj život připadal nenaplněný. Hlavně taky nevím co bych třeba ve 40ti, 50ti, 60ti dělala bez dětí, vnoučat. Asi bych se nudila, nebavil by mě ten stereotyp, přeci jen děti ten život nějak naplní, ale to je samozřejmě každého věc jestli mít či nemít

No, myslím, že nemusíš, protože je to jejich rozhodnutí. Stejně tak by jsi asi nechtěla, aby ony litovalyTebe, že jsi bezdětná, ne?