Co je pro vás důvodem k rozchodu?

Když mně přijde, že když přistoupí na tohle, tak by přece neměl být problém ani s tím napsat to hned...Je to nějaký vykutálený kvítko Tady se holt musí slušně

Pokud by měl opravdu vážný úmysl do budoucna,tak by neměl mít problém s manželkou se rozdělit,když má plná ústa slova "naše".

Já to zkusím a budu vás informovat.
Každopádně moc všem děkuju za názor a rady...

Chápu jeho i tebe,je to těžký.Ale co zkusit to obrátit,komu by se tady chtělo přepisovat půl vašeho bytu na přítele?No každopádně hodně štěští,koupila bych si raděki byt sama,jestli na to máš,já to tak mám taky a naprostá spokojenost.

Bonnie1
Nikdy nemohou být dva lidé "my" pokud nemají společné radosti i starosti....to znamená všechno je naše bez ohledu na to,co kdo do společného života donesl.
V mnoha diskuzích se to tady stále opakuje....lidé kteří žijí každý za své či tak nějak na půl nejsou šťastní...přinejmenším žena pak na mateřské je chudák.
Ale "Kdo chce kam,pomozme mu tam." říká se dost výstižně.

Já si tedy myslím, že by bylo nejlepší se domluvit na placení věcí na půl. Zřejmě si můžeš dovolit větší luxus a tedy dělat kompromisy. Jednou koupit něco lepšího dražšího, podruhé si něco odpusti a nechat ho postarat se. Nemyslím tím ovšem dělit se o hypotéku. Hypotékou splácí byt o který se očividně dělit nechce.
Tím mě docela udivuje plánování společné budoucnosti a dítěte. Pokud totiž nechce mít ani společný domov dívím se, že si troufáš mít společnou rodinu.
Ovšem zcela prakticky pokud by opravdu odmítl přepsat byt na oba bych rozhodně koupila vlastní byt a peníze bych investovala do zařízení vlastního. Pokud totiž dojde na rozchod a lámání chleba - byt nemáš a těžko se s nim budeš hádat o vybavení natož o finanční kompenzaci. Nakonec skončíš na nule pro změnu ty?
A ještě co se týká jak si psala, že by sis něco odpustila o on tě podpoří, že si máš udělat radost - z cizího se vždy dobře rozdává. Jde o to jestli si utrhne od pusy on, aby ti to alespoň výjimečně dopřál ze svého aniž by si poté musela ty to, na co mu díky tomu nezbyde opět platit. Je to pak totiž od nuly k nule a né-li do mínusu.

S tim souhlasim,ale já osobně bych půl svého bytu nikdy na nikoho nepřepsala,kromě mých dětí.A to za sebou nemám žádnou hroznou zkušenost.Ale každého věc a názor.

Souhlas

Jistě, ovšem bez toho pořád nemá vlastní zázemí a rozejít se mohou i po letech. Takto vybaví byt, převážně zajistí chod domácnosti a nakonec nebude mít kam jít i s děckem. Žena potom ještě o dítě může na čas přijít, protože pro něj nebude mít domov.
Musím říct, že nejvíce mě na tom doslova děsí plánování rodiny s tím, že partner nepočítá ani se společným domovem.

barbusatko
se společným domovem on počítá, tedy tvrdí to tak. On to bere tak, že je to přece naše. A že budouctnost plánujeme tak kam bych pořád odcházela?
Ale přepsat to na mě nechce.

Bonnie1

Rozhodně bych neplatila půlku hypotéky na byt, který ani z části není můj, to bys fakt byla blbá.Řekni mu, že chceš mít taky nějakou jistotu, že budeš mít kde bydlet a pokud na tebe půlku nenapíše, tak si kup svůj byt a investuj do svého byytu a né do jeho. Max. mu tedy přispívej na nějaké ty poplatky (nájem, spotřeba energií) ale na hypotéku rozhodně ne. No nevím, kde bereš ty peníze, ale určitě taky nejsou bezedné a ty je třeba pak vyčerpáš, on tě vyhodí z bytu a nemáš nic, kup si svůj byt dokud na to máš, ať máš nějakou jistotu.

Bonnie a zkoušela jste navrhnout, že mu zaplatíte půlku z kupní ceny za ten byt sníženou o Vaše investice? Popř. byl by ochotný podepsat dokument (smlouvu) o Vašich investicích, abyste v případě rozchodu měla v ruce nějaký papír? Celá situace je vůči Vám nefér, ona by se mu ta hypotéka splácela daleko hůře, kdyby byl sám a všechno kolem si musel platit. A až zase vyrukuje s tím, že jinde byste platila nájem, tak on by za vybavení musel platit taky. Ale jestli byla kupní cena pár miliónů a vy investovala 500.000, tak chápu, že se mu do přepisu nechce.

Moje peníze samozřejmě nejsou bezedné. Žádný boháč nejsem. Byt vlastní si koupit můžu, ale úspory žádné již nemám a tak by byl na hypotéku. Mám na to jej splácet, ale nemám již na to platit jakoby dva byty. Svůj plus se podílet na jeho. Pokud se navíc odstěhuji znamená to konec mezi námi. Když jsme spolu 3 roky žili a najednou budeme žít odděleně je to jen konec vztahu. No prakticky jsem k tomuto kroku rozhodnutá. Nejsem schopná dál fungovat normálně. Beru to od něj jako podraz, křivdu a mám teď plnou hlavu jen výčitek.
Varianta toho, že mu dám prakticky polovinu ceny bytu je také možná, ale zase to bude znamenat, že když by se něco stalo budou to akorát tahanice. Jak tu holky psaly. Když to vezmu čistě sobecky tak jako on koupit si vlastní byt je pro mě varianta, kdy mi do budoucna nemůže nic hrozit. Ach jo kam se člověk dostane. Pár let ryzí lásky a pak tohle...

No myslím, že tohle opravu není záviděníhodná situace...Chyba se stala asi hned na začátku, neměla si do toho jeho bytu tolik investovat. Neříkám koupit třeba něco do kuchyně (pár kousků nádobí, utěrky apod.), ale to, co jsi do jeho bytu nakoupila ty, to už jsou velké a drahé věci. Ale chápu, že láska je slepá...Otázka nyní je, jak z toho ven. Jak sama říkáš, snažila jsi se s ním mnohokrát promluvit a k ničemu to nevedlo. Pokud selhávají diskuze, zbývají pouze radikální řešení. Někdo ti tady radil abyste se vzali, to je podle mého názoru nesmysl. Já vím Bonnie, že to uslyšíš nerada, ale já to vidím na rozchod......Nezlob se prosím, ale z toho, co tady píšeš mám dojem, že tě ten člověk vysává - jak finančně, tak citově. Rozhodnutí je na tobě, držím MOC palce

To by byly i teď, když už tam máš svoje investice, tak Ti to taky musí zaplatit, ne? Nebo sroluješ koberec přes rameno a kotel hodíš na záda? Možná by sis to měla nějak ošetřit smlouvou s ním, pořádek dělá přátele a bude to pro obě strany dobré.