Hrůza z jezení na veřejnosti

Nesnášíš když se lidi cpou nebo když lidi jí?

Taky bych vyhledala nějakého terapeuta..

Já jsem to tak měla v tom pubertálním období, ale to asi každý - hlavně teda před klukama, ale už normálně v pohodě.. Většinou je to když mají lidi komplexy z postavy..

Reaguji na Majiiinka: s postavou sem spokojená ...nevím jen doufám že jak se to objevilo tak to zase zmizí ....

mě tohle vadí odjakživa a s věkem to neustupuje. Absolutně mi v tu chvíli odejde apetit.
Jinak jím ráda s blízkýma lidma, ale nesnáším jídlo s nervákama a lidma, kteří kolem sebe šíří stres a nepohodu. Měla jsem už dvakrát žaludeční vředy, takže než jídlo s bl.bcem, tak radši sama.

Strach z jídla na veřejnosti je druh fobie a je to na léčení u psychiatra,budete brát i léky,není to žádná ostuda,nechápu proč se zbytečně trápíte a neléčite se? Se zlomenou nohou taky půjdete k lékaři,ne?

pokud to časem odezní samo, jak má zkušenost víc lidí, proč se cpát farmakama? Když by to přetrvávalo více let, ok...

Reaguji na goldiepink: ahoojky..já to asi taky mám, ale ted je to lepší..Třeba jdu na oběd někam do restaurace a dám si něco, ale dám si pár soust a pak už nemůžu , je mi jakoby blbě( taky nevím, cím to je), ale doma bych to sežrala celý..ale poslední dobou už je to lepší snad se toho pomalinku zbavíš a psychologa nebo někoho bych do toho netahala

holky děkuju hned se cejtim líp když vim že nejsem jediná kdo má tenhle problem

taky nemám ráda když jím na veřejnosti. možná je to tím že už asi rok lítám v bulimii a mám tak trochu strach z jídla, protože vím že se můžu kdykoliv přejíst a pak zvracet nesnáším to ale jako by to bylo ve mě, samozřejmě jím normálně, snažím se pravidelně, snažím se z toho dostat.....ale nesnáším ten pocit když kolem mě všichni jí a cpou se...možná by to chtělo psychologa ale kde ho sehnat když jsem z malého města?

ještě tak rok zpátky jsem měla v rámci sociální fobie trauma z jezení na veřejnosti.měla jsem pocit,že se na mě všichni dívají a sledují každej drobek,který mi upadne od úst.v mým případě šlo o zvyk.prostě jsem začla chodit jíst víc ven až mi to přišlo normální.

Tak takové stavy jsem měla kolem patnácti - jíst před přítelem? Ani náhodou. Teď je mi to vážně šumák a cpu se jako křeček Nějak to samo odeznělo..