Jak nechtít vše hned

jedině přestat chtít úplně.. .tak aby ti bylo všechno jedno.Pak se stane pravý opak a bude to chodit vše naráz a ani se nebudeš stačit divit... Mluvím z vlastní zkušenosti. Já se nad vše povznesla a hle... mám najednou vše, co jsem chtěla... Jedině takhle to funguje

Reaguji na Petrolejkaa:
Nojo, ale jak to udělat. Asi se vždy zaměřit na něco jiného?...

To je jak můj přítel. Když si něco usmyslí, tak to musí bejt teď hned (ale jenom hmotný věci). Domlouvali jsme se, že si pořídíme nový auto, druhej den už bylo vybraný. Říkala jsem, že bych jednou chtěla vlastní domek a do týdne měl vybranou banku u který si vezme hypotéku A takhle je to se vším, ale zajímavý je, že chce ty věci většinou pro mě a ne pro sebe. Potřebuju novou kabelku, jen to vyslovim, je nastoupenej v autě a jedem nakupovat. Nevím, jak to zmírnit. Už jsme se kuli tomu i pohádali a vždycky se mu to snažim nějak vysvětlit, že to nemusí bejt hnedka. Mám na něj docela vliv, takže někdy i poslechne. Pořiď si někoho, kdo tě v tomhle bude umět usměrnit (mamka, přítel, kamarádka,...). Vždycky, když budeš něco chtít, tak za někým dojdeš a on ti to vymluví

Reaguji na Annyta: Půjčíš mi ho nachvilku? Já zas epokaždý něco zmínim tak se dozvim, žemi to koupí, ale už se toho nikdy nedočkám .

Já první prosím. Ten můj je slibotechna ale výsledku se nedočkám nikdy ničeho.

Jinak k tématu, já to takhle mám s prací. Patří k povaze práce, že pro mě ostatní musí dělat drobné úkoly (z technického, z účtárny atd.), a kolikrát čekám dva dny než mi emailem pošlou jeden dokument co mají hotový na ploše, a ještě si stěžujou že snad chci aby všeho nechali a věnovali se mi hneeeed. Já mám špatný pocit nechat někoho čekat, však když to udělám hned nemusím na to myslet.

V životě to mám stejné, já pro ostatní dělám všechno hned, tak proč bych věci nemohla chtít taky hned. Nerada nechávám druhé čekat a nerada čekám.

Reaguji na Annyta: to mas paradne, ja to mam podobne jak mishenka, ze furt kupim kupim a nic nevidim, alebo druhy extrem keď poviem, že chcem nové topánky, tak mi povie: ,,zas, nemáš ich už dosť? čo keby si sa naučila trošku šetriť? "

Mám to naprosto stejně, když si něco usmyslím, musim to mít hned. Někdy když něco dostanu až dýl, tak mi pak dojde že už to vlastně ani nechci . Ale taky už jsem slyšela že nemůžu mít všechno a hned, tak se musím krotit. Teď už je to lepší, už celkem dokážu čekat a nakonec zjistim jestli o to opravdu stojim, jen to čekání je hrozný

Pokud se jedná o hmotné věci, tak mě brzdí především peníze. Ráda bych utrácela, kdybych na to měla. Ale když třeba s přítelem přemýšlíme, že koupíme novou TV nebo skříň nebo já nevím, tak v první chvíli jsem především nadšená. Když to úplně nutně nepotřebujem, tak zbrzdím a hodně přemýšlím, jestli je nutné za to dávat peníze, jestli ještě nepočkat, jestli není potřeba něco jiného víc. A tak je to se vším... když si chci koupit kosmetiku, oblečení, ... Pokud si ještě třeba druhý den nebo za týden nebo za měsíc pořád myslím, že to bude dobrá koupě, pak do toho jdu. (samozřejmě ne u všeho, především u větších výdajů)..

Co se týče nehmotných věcí (např. chci už partnera, chci už dostudovat,...), tak to chci většinou taky hned. Ale vždy se snažím zbrzdit sama sebe, abych nelitovala a netlačila na pilu. Ne vždy to bylo snadný, ale myslím, že už jsem se celkem dobře naučila trpělivosti..

Jinak mi v tom taky pomohl přítel.. a to v tom, že on je pravý opak. Nejradši by vše utratil hned. Takže jdem např. nakupovat potraviny a najednou chce to a tamto a tohle, protože to přece všechno sníme a nutně potřebujeme ochutnat, že jo.. Takže je to jak s malým děckem a neustále mu říkám - ne, zlato, klobásku teď nekoupíme, už máš v košíku hermelín, koupím ti ji třeba zítra. No neberte mě doslovně. Ale prostě když přemýšlím o tom, co kupuju nebo o tom, co se děje v mém životě, tak mě to nutí čekat.

V hmotných věcech mě k tomuhle opravdu donutily peníze, protože jsme jich s mámou nikdy moc neměly. Teď s přítelem je to celkem v pohodě, ale tohle uvažování už mi zůstalo. Jde prostě o cvik..

Takže mé rady:
hmotné věci - rozmyslet si, jestli to opravdu potřebuješ, počkat do druhého dne, abys nelitovala koupi a zároveň se učila trpělivosti...

nehmotné věci - všechno má svůj čas, na nic nespěchej a vychutnávej si v životě to, co ti právě přinesl... když něco moc uspěcháš, možná pak budeš zklamaná, že to přišlo moc brzy.. (např. partner)

Život tě naučí Aspoň mě naučil, to zaprvé a zadruhé doporučuji meditaci, relaxaci, uvolnění. V tomto případě to možná zní hloupě, ale tento spěch je možná taková přehnaná touha a to je taky tak trochu psy. problém. Určitý druh kompenzace "za něco". Snad mě neukamenujete za tento názor. ) Jen zkušenost.

Reaguji na cutie7: Jo já taky podle něj furt něco kupuju, tk sem mu vysvětlila, že ženská to má složitější. Krok toho , že mi nepřispívá na gyndu a antikoncepci... Strašně se divil, že je za antikoncepci 800 za tři měsíce. Dále ženy mají krámy, takže tampony. Taky cetky na obličej nebo vlasy, což oni na ty svý tři chlupy nepotřebují a tak dále.Takže ano musim furt něco kupovat.

Jojo já su stejnej případ jak vždy říkávali naši "včera už bylo pozdě,že?"Taky sem to neuměla, ale asi jsem zapnula mozkovnu a pochopila, že ten kdo si počká ten se dočká. Můžu dát dva příklady z tohoto týdne. Zítra si jedu vyzvednout křečka, kterýho jsem si objednala po netu z chovné stanice a bohužel tato chovná stanice je ode mě strašně daleko, ale osud tomu chtěl a slečna zítra přijíždí do Brna takže mi ho může dovézt. Čekám na něj už od minule soboty a prostě sem musela počkat jinak to nešlo (život tě naučí no), ale vydržela jsem ikdyž se na něj klepu jak rosol další příklad teď sem odeslala objednávku pro "křeččí věci" jen takový ptákoviny a dvě položky z toho nemají a je to přes celý Brno takže jsem samu sebe utvrdila tak, že sem do poznámky napsala ať mě kontaktujou až budou mít vše (musíš o tom sama sebe přesvědčovat). Dále chci samsung Galaxy s2 ten ujž je odkdy v prodeji od dubna asi? a dostanu ho ale až za dva měsíce k narozeninám a to se mě vyplatí přečkat prostě to zato stojí. Hodně tě taky naučí nakupování přes net...ono není to nemalý lákadlo když prolízáš web a nacházíš čím dál tím nižší ceny...asi tak bych ti poradila...

Reaguji na area: Zaměř se na přítomný okamžik, neřeš co bylo a co by podle tebe mělo být. Prostě se snaž vychutnat to, co zrovna máš. Když člověk pořád něco chce a pořád není spokojený, prožije život s myšlenkou "Až jednou např. vystuduju, budu mít kluka, budu mít dobrou práci..." pak akorát zjistíš, že tě v životě potkalo plno fajn věcí, ale nikdy sis je nedokázala užít.

Mám to taky tak vždycky se pro něco nadchnu, utíkám si to koupit a časem, když mě přejde ta počáteční euforie tak zjistím, že jsem to třeba vůbec nepotřebovala Já to poslední dobou řeším tak, že když se pro něco nadchnu tak se snažím vychladnout a zapomenout na to a když mě to drží i za týden, tak do toho jdu